Tradiční anglická snídaně

2. září 2016
Anglické snídaně jsem začala objevovat poměrně brzy po svém usídlení na britském souostroví. Ve vyhlášené venkovské restauraci jsem asi tak deset minut. Stihla jsem si zavázat kolem boků bílou zástěru, seznámit se s kolegy a taky si všimnout, že se stoly po deváté hodině ranní rychle plní.

Dostávám instrukce, jak se stoly číslují, a dávají mi do ruky bloček s předtištěnými kolonkami – soupisem pochutin, ze kterých si zákazník může poskládat snídani podle libosti. „Tak běž pro objednávku ke stolu číslo patnáct,“ slyším a jdu úkol splnit.

Od stolu číslo deset odpočítám v duchu pět. Doufám, že stojím před správným stolem. Sedí u něj čtyři mladí muži v družném rozhovoru. Hluboký nádech a výdech.

„Dobré ráno, pánové, co byste si dali na snídani?“ snažím se skrýt rozpaky a vzápětí na sebe stejně prásknu, že je to můj první pracovní den tady, tak ať se mnou mají trpělivost.

A měli ji. Když jsem natahovala uši, co že si to přáli; když jsem hledala v kolonkách patřičnou položku, abych u ní udělala čárku, nebo když jsem jim přinesla talíře s míchanými vejci místo sázených.

Vlakem na snídani

Hosté sem do Canterbury nezřídka přijeli vlakem z Londýna a tvrdili, že snídaně v The Goods Shed mají neopakovatelnou atmosféru. Restaurace v mezaninu, ruch krytého tržiště pod ní, otevřená kuchyně, ze které k vám doléhá prskání z pánví i hlasitý hovor kuchařů... To všechno má své kouzlo a kontrastuje s městskými kavárnami.

Co vlastně tradiční anglická snídaně obnáší? Připravte se na dlouhý seznam, přičemž všechny položky jsou teplé a snídaně je často označována jako „cooked“, tedy „vařená“.

Vejce si zákazníci objednávají v drtivé většině míchaná, někdo pak sázená a jen pár hostů je chce zastřená. Následují opečené žampiony a plátky rajčat, pečené bílé fazole v nasládlé rajčatové omáčce a buřtík z vepřového masa s kořením. Dva opečené plátky slaniny.

Kdo by čekal plátky anglické slaniny, neb jsme přece v Anglii, byl by překvapený. K snídani se podává zásadně slanina oválná, tvořená panenkou, která je tukovou vrstvou jen orámována. Anglická slanina, tak jak ji známe u nás, tedy obdélníkové plátky, na kterých je víc tučného než masa, tu existuje také, ale říká se jí „pruhovaná slanina“ (striky bacon). Používá se ale spíš k vaření a pečení. Nikdy ne k snídani.

Dalšími články, ze kterých si můžete poskládat tradiční anglickou snídani, je tzv. černý puding, tedy obdoba našeho jelita. Připravuje se z vepřové krve, tuku, cibule a ovesných vloček. Tvar může mít kulatý nebo trojúhelníkovitý. Krájí se na plátky a ty se pak grilují.

Položkou, která nesmí ráno na talíři chybět, je „bublání a prskání“, tedy „bubble and squeak“. Název je odvozen od zvuků, které vydává příprava jídla na pánvi, a vlastně jde o zpracování zbytků od večeře. Bramborová kaše se smíchá se zbytky zeleniny, jako je brokolice, zelí nebo kadeřávek, a vše se opeče. Pokud si myslíte, že tímto už končíme, doplňte si ještě toust, tedy silný plátek opečeného toustového chleba potřený máslem, případně toust osmažený v oleji.

Kde je hnědá omáčka?

Množství spořádané snídaně se velmi liší. Někteří hosté si dají jen míchaná vajíčka a fazole, ale jsou i strávníci, kteří si objednají jeden či více kusů od každé položky. Pak není divu, že jim k obědu stačí svačinka v podobě sendviče.

Podle mého průzkumu si jen velmi malé procento zákazníků zvolí k toustům zavařeninu. Tedy džem a pomerančovou marmeládu.

Snad každý se pooté, co se před ním objeví plný talíř, začne pídit po omáčkách. Kečup a tzv. hnědá omáčka, tedy brown sauce, nesmějí chybět stejně jako pepř. Základními složkami hnědé omáčky jsou rajčata, melasa, datle, tamarind, ocet a koření. Je nasládlá, ale výrazně kyselejší než kečup. A lidé ji milují. V hlavě mi pak vyvstává otázka, zda suroviny na talíři jsou tak mdlé chuti, že je třeba přehlušit je sladkokyselým dochucovadlem...?

Traduje se, že tato úctyhodná snídaně vznikla na anglickém venkově, protože bylo třeba zasytit se na dlouhý pracovní den. Dnes, kdy se příliš spěchá, se většina lidí spokojí s míchanými vajíčky, toustem nebo s vařenou ovesnou kaší. O víkendu si ovšem Britové své kulinární dědictví rádi připomenou a zajdou na typickou snídani do kaváren či restaurací. V některých místech je tak populární, že se podává během celého dne. Může se krajově lišit. Například ve Skotsku nebudou chybět bramboráčky a v Irsku zase tmavý chléb, tzv. soda bread.

www.zapalena-kucharka.cz

Líbil se vám článek?

Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.