Příbory a nádobí

Za krásným nádobím vyrážím do kavárny Grounds v Karlíně. Krom povedeného industriálního interiéru s velkým sezením pro všechny od studia KOGAA tu mají také sklo nizozemského designéra Maartena Baptista. Káva a voda z designově dotažených skleniček a džbánků vypadá a chutná zkrátka dobře. Stejní architekti navrhli i kavárnu Typika v Nuslích, které – na rozdíl od kombinace červené a plechu v Karlíně – vládnou cihly a zeleň. Také tady mají kousky od Maartena Baptista, tentokrát jeho obrysové příbory Outline. 

Do hrnků od Bisqit Ceramics vám naservírují kafe v Osadě a jejich mramorované hrnky se tu dají i koupit, podobně jako v La Forme Bakery v Jaselské, kde zase prodávají pěknou keramiku od Mindsetu. To mimochodem byla snad první kavárna ve velkoměstě, kde jste se mohli usadit na ikonickou zelenou lavičku Palissade od bratří Bouroullecových pro HAY. 

Lustry

Když se pohybuji po centru, zastavím se na džus v Goodloku a u toho se pokochám lustrem od Lukáše Nováka. Jeho majestátní „svaté střevo”, které najdete jako symbol zdravého trávení na každé místní lahvi se šťávami, tu levituje pod stropem hned u vstupu. Skládá se z mohutných plátů skla propojených modrým zakrouceným neonem. To je ta pravá potrava pro oči! 

Kousek odtud, v kavárně Bjukitchen, zase svítí lustry od belgických designérů Muller Van Severen. Jejich minimalistický tvar připomíná kresby na papíře a v prostoru skvěle vyniknou. Tuto podobu svítidel zvolila architektka Tereza Froňková. Lustry si v interiéru výborně rozumějí s nábytkem od dánských HAY (na zahrádce opět legendární posezení Palissade). Navíc tu spolupracují s květinářstvím Plevel a výlohu mají na starost mladí umělci. Aktuálně třeba talentovaná fotografka Adéla Zapletalová.

Muller Van Severen najdete i ve vinohradské prodejně George's Delicatessen a krásné lustry Luna od designéra Jiřího Krejčiříka mají v Pauseterii v bezprostřední blízkosti Staroměstského náměstí. Legendární je také skleněný lustr Consomé, který designéři ze studia Olgoj Chorchoj navrhli pro La Degustation Bohême Bourgeoise podle skutečných kostí, co zbudou ve vývaru. To je pořádný kus sklářského umění! 

Malby

Umění dokáže tříbit smysly podobně jako vyvážený chod, a tak mi přijde, že jeho spojení s kvalitní gastronomií dává báječný smysl. Do Kro Kitchen ve Vršovicích se chodím kochat abstraktní malbou Patrika Kriššáka a jako obraz na mě působí celý interiér Café Letka, na kterém se podílel akademický malíř Miroslav Bednář. 

Zábavný mi připadá i zásah do interiéru The Eatery od architektů Neuhäusl Hunal – cestou na toalety umístili graffiti od Michala Škapy aka Trauna 834. A jak říkají ve vinárně 0,75 na Letné, nápisy si na záchody stejně cestu najdou, tak je tu autoři Cyril Dunděra, Ondřej Lalák a Petr Hák vytvořili rovnou. A působí skvěle, zvlášť v kombinaci s kamennou sochou svatého Urbana! 

Industriální vibes mě baví i v restauraci Marie B, jejíž podobu stvořili lidé ze studia Olgoj Chorchoj. Mají tu lustry na míru od dalšího matadora scény Jakuba Pollága, které představují protein, a neonová umělecká díla od německého výtvarníka Anselma Reyleho. 

Atmosféra

Když se sejde hned několik zajímavých a dobře zvolených prvků, vznikne příjemná atmosféra. Je paradoxně těžší jí docílit, než se na první pohled zdá. Krom vhodné dispozice, hezkého nábytku, umění, osvětlení a výmalby tu musí být i něco, co lidi překvapí a prostor zútulní. Těžko rozklíčovat, co přesně to je, ale cítím to v restauraci Gran Fierro i ve vinném baru Autentista – oba vytvářela architektka Dagmar Štěpánová ze studia Formafatal předtím, než se odstěhovala na Kostariku. Oba podniky v sobě mají náboj tajemna, jsou tu překrásná svítidla, prvky vytvořené na míru i legendární kusy nábytku. Interiérové masterpiecy, které fungují i po letech provozu. 

Moc hezky je mi i v kavárně Super Tramp Coffee, což je malebný únik z reality všedních dní, ukrytý ve dvorku mezi pulzující Spálenou a Opatovickou ulicí. Když mám štěstí a v Šodó bistro zrovna není fronta, moc ráda zajdu i tam. Interiér navrhla interiérová designérka Adéla Lipár Kudrnová. Jeho veselé barvy (a buchtičky se šodó z pravého šampaňského) mi zaručeně zvednou náladu. 

Když už jsem v téhle části města, nenechám si ujít ani Sandwich Rodeo od 0,5 Studia. Připadám si tu jako v americkém bistru a od starostí běžného dne si odpočinu zase jinak. Po tomhle výčtu se mi chce jásat: Máme to my v té Praze ale krásné podniky!