Prodej Nového Prostoru je poměrně tvrdá práce. Pojí se s životem na ubytovnách a znamená zápřah po celý den; prodejci vstávají brzy ráno a vracejí se až pozdě večer. Když se po třech hodinách podaří prodat jediný výtisk, na psychické pohodě to nepřidá...

Jídlo je pro tyto lidi hlavně fyzickou potřebou, která nedává moc prostoru k přemýšlení, takže i jednoduchá otázka na nejoblíbenější pokrm může dát zabrat. „Ráno jsem měl v masně polévku a do večera už nejím. Ale kdybych si mohl vybrat, dám si maso. To jsem naposledy ochutnal, když Žižka měl ještě obě oči,“ směje se šestašedesátiletý Václav. I jemu teď můžete koupit Oběd pro dalšího.

Václav už čtyři měsíce prodává v Joštove ulici a nejvíc ho štve, když se na něj kolemjdoucí dívají skrz prsty. „Spousta lidí nás bere jako kus hadru, někdy na nás třeba i plivnou. Prodej je deprimující, málokdo u něj vydrží, protože lidé dovedou být zlí. Dávají najevo, jak vámi pohrdají… na jídlo pak ani nemáte chuť.“

Šnyt? Fakt luxus!

To pětapadesátiletý Karel se snaží udržovat si dobrou náladu. Stanoviště má na Kobližné; už z dálky ho slyšíte vyvolávat. Jídlo má rád a občas si i sám uvaří. „Třeba slepici na paprice, tu umím dobře! Ale celý den prodávám, tak se k vaření moc často nedostanu. Většinou to skončí u chleba s máslem nebo knedlíků s vajíčkem.“

Naše setkání v Lokále je pro Karla první návštěvou restaurace po více než roce. Kvůli dřívějším problémům s alkoholem si nastavil tvrdý režim a raději se rizikovému prostředí hospod vyhýbá. Když Václavovi číšník přinese pivo, Karel se jen dívá. „Já jsem ale chtěl malý! Šnyt? Tohle teda vidím poprvé, fakt luxus,“ pochvaluje si Václav.

Zatímco čekáme na jídlo, do hovoru se zapojí i jednapadesátiletý Pavel. Bývalý pekař je teď v invalidním důchodu a po rozvodu zůstal prakticky bez peněz. Prodává na Mendlově náměstí a jeho nejběžnějším jídlem je rohlík s gothajem; není divu, že se na obědy v Lokále těší.

Všichni tři se shodují v tom, že Oběd pro dalšího pro ně bude velká pomoc a radost, protože dát si v restauraci teplé jídlo, navíc s masem, se jim jinak jen tak nepoštěstí. „Tak třeba včera snídaně žádná, v osm večer jsem si koupil buchtu a v deset ve Zlevněnce párky. Snědl jsem je na stojáka, jen tak, studené,“ popisuje Karel svůj jídelníček.

On i Pavel vyslovují obavu, aby ti, kdo využijí poukázek, nedělali ostatním prodejcům ostudu. „Bojím se, aby sem nechodili ti, co jsou úplně na dně. Přijdou sem třeba špinaví, a bude to vrhat špatný světlo na všechny,“ uvažuje Karel.

V Brně nikdy není nuda!

Přestože prodávat Nový Prostor rozhodně není žádná idyla, občas se dají zažít i příjemné chvíle. „Dneska došla mladá kočka, prý mě vídá z tramvaje. Koupila si časopis a dala mi krabici buchet!“ chlubí se Václav.

I ostatní potvrzují, že to není vždycky jen špatné. Karla potěší i to, když mu lidé odpovědí na pozdrav. Nemá pak pocit, že ho všichni přehlíží. Bývalý zámečník z Orlických hor si život v Brně chválí: „Lidi jsou fajn, dokážou pomoct, ale co se mi u Brňáků nelíbí, je jejich stravování! Koupí si u hladového okna kus nějakého těsta a jedí za pochodu. To mě fakt překvapilo, když jsem tady začínal. Pán si koupil pizzu, všechno mu z ní padalo... Proč si s tím nesedne?“ přemítá Karel a ostatní přikyvují. Moci si k jídlu v klidu sednout považují za určité privilegium; tím spíš, že jim samotným se ho moc nedostává. I proto se na obědy v Lokále těší.

Rodilý Brňák Pavel na své město nedá dopustit a společně s Václavem oceňuje, že se v centru pořádá spousta akcí. „Pořád se něco děje,“ říká nadšeně Václav, „všelijaké festivaly, teď bylo mistrovství republiky hasičů… Prostě tu není nuda.“ I přes nelehkou životní situaci se všichni tři dokážou radovat ze života a vtipkovat. Když fotograf prosí o úsměv, Václav suše poznamená: „Viděl jste někdy veselého prodejce Nového Prostoru?“, ale vzápětí se rozesměje.

Nebát se zajít si na oběd

Prodejci Nového Prostoru nejsou jediní, kterým ode dneška možné zakoupit Oběd pro dalšího. V Lokálu U Caipla už brzy potkáte také klienty Asociace pomáhající lidem s autismem, kteří jsou zapojeni do projektu sociální rehabilitace. „Našim klientům to umožní kontakt s normálním prostředím a také se tím učí poznávat hodnotu peněz,“ popisuje přínosy koordinátor sociální rehabilitace Ladislav Bušek.

Zatímco u prodejců Nového Prostoru jde spíš o jídlo jako takové, lidé z APLA doufají v trvalý efekt. „Cílem je, aby naši klienti byli co nejvíc samostatní. Spousta jich chodí do práce, kde mají pauzu na oběd, ale bojí se někam jít. Ze začátku proto budeme do Lokálu chodit s nimi, abychom zjistili, jak na neznámé prostředí reagují, a pracovali s případnými problémy. Postupně bychom byli rádi, kdyby byli schopni zajít si na oběd sami,“ doufá Ladislav.

Protože jídlo „venku“ bývá logicky spojeno se sociálním kontaktem, zajímá mě, zda hraje roli i v dalších aktivitách APLA. Ladislav se rozpovídá o plánu na Vánoce: „Rád bych uspořádal akci, na níž bychom společně připravili třeba bramborový salát a upekli cukroví. Prostě normální věci, které lidé na Vánoce dělají.“

Zaměstnanci i hosté Lokálu si klientů APLA možná někdy všimnou i kvůli nestandardním projevům, jako je přílišná hlučnost nebo komunikativnost. „Nejlepší je reagovat úplně normálně, jen trpělivěji. Není potřeba výrazněji se zapojovat. Pokud se vás někdo bude třeba chtít dotknout nebo si stoupne příliš blízko, klidně dejte najevo, že tohle už je moc; stanovte hranice. I to je součástí učení,“ říká Ladislav Bušek.

Překonat strach z lidí

Pro klienty APLA tedy Oběd pro dalšího neznamená pouze plný žaludek a potěšení z dobrého jídla, ale možnost posunout se zase o kousek dál. „Jeden náš klient je extrémně stydlivý, vyhýbá se kontaktu. Teď jsme začali chodit na pingpong, což mu hrozně prospívá. Úplně rozkvetl, je celkově samostatnější a komunikativnější. Podobný efekt si slibuju i od návštěv Lokálu. Dáme klientovi prostor, aby s námi, tedy s pocitem bezpečí, někam šel. Brzy to pro něj bude známé prostředí, uvidí, že se není čeho bát, že personál je vstřícný… To všechno pomůže zmenšit strach z lidí.“

Ať už se poukázka na Oběd pro dalšího dostane do rukou brněnských prodejců Nového Prostoru, nebo klientů jihomoravské APLA, dost možná je to nejlépe investovaných devadesát korun. Tedy samozřejmě až po vašem vlastním obědě v Lokálu U Caipla!