Zapoj se!
Jak to všechno začalo?
Brigádník Lukáš není z oboru, druhým rokem studuje architekturu na ČVUT. Důvod, proč hledal brigádu, byl poněkud neotřelý – měl příliš volného času. A tak se přes bývalého spolužáka z gymplu dostal do Čestru. „Kamarád už v této restauraci pracoval, a tak mě doporučil a domluvil pohovor. Po úvodní schůzce jsem hned šel na zkušební směnu a od té doby jsem tady,“ vypráví Lukáš Toman.
Parta ho přivítala vřele, přesto byly začátky náročné: „Prvních pár dnů toho bylo docela dost na vstřebání. Je tady mimo jiné strašně moc pozic, bylo těžké se v nich vyznat. Ale po pár dnech všechno pochopíš.“ Dodává, že v důsledku je to dobře, protože se díky tomu má pořád co učit a každý den je jiný. Monotónní brigády ho nebavily.
Ráno ve znamení příprav
„V Čestru můžeš pracovat na tři různé směny. Na obědy od 11 do 17 hodin, nebo na večeře od 17 do 23 hodin. Třetí možností jsou ,cédéčka‘, tedy celodenní směny. Ty trvají od 12 hodin do zavíračky.“ Při ranním příchodu se Lukáš převleče do uniformy a hned začne pomáhat s přípravami – doplňuje suroviny v kuchyni, krájí chleba a zakládá příbory na stoly.
A najednou je z tebe číšník
Pak už záleží na tom, na které pozici Lukáš daný den pracuje. Každý nováček začíná tím, že roznáší pití podle objednávek. Po čase se může posunout na pozici runnera, který nosí objednaná jídla ke stolům. Tam už je třeba znát jídelní lístek.
„Pro mě bylo například nejdřív těžké zorientovat se ve steakových partiích, ale rychle jsem se to naučil. K práci jídlonoše patří i dotváření hotových jídel před servisem – polévání olejem, posypávání nebo dopepření,“ vysvětluje Lukáš.
Už po čtyřech měsících se vypracoval na číšníka, který má na starost veškerou komunikaci s hostem u stolu. Od objednání jídla až po zaplacení. „Jednoho dne mi na meetingu manažer oznámil, že půjdu na pozici číšníka. Potěšilo mě, hlavně to kvůli důvěře, kterou ve mě vložil, ale samozřejmě jsem ze začátku byl malinko nervózní. Musel jsem se naučit pracovat s kasou a první hodiny jsem chodil jako ocásek za kolegyní, abych odkoukal, jak to u stolu chodí,“ vzpomíná Lukáš.
I přesto, že už je z něj číšník s vlastní kartou k pokladně, občas vezme práci, která obnáší čistě jen roznášení pití a jídla. Vnímá to jako odpočinkovou směnu.
Obědový šrumec končí, je čas na pauzu
Jakmile lidé z obsluhy rozdají poslední obědy, nastává čas na personálku – a pak už se připravuje vše na večerní servis. Kolem 16. hodiny se kolo roztáčí nanovo. Zastaví se zhruba ve 23 hodin, kdy Čestr zavírá. „Po zavíračce se ještě všichni společně navečeříme, nikdo nejde domů hladový,“ říká Lukáš.
A jak to vidí do budoucna? „Rád bych tu pracoval po celou dobu studia. Oceňuju, že je tu fajn parta a že mi vedení vychází vstříc, pokud jde o plánování směn. Velkým plusem je taky každodenní komunikace v angličtině,“ bilancuje Lukáš Toman.
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.