Chybami se člověk učí – nebo taky proslaví. Metoda pokus-omyl je sice běžnou cestou k úspěchu, málokterá nehoda v kuchyni ale skončí tak jako světoznámé recepty, jejichž autoři netušili, jak dobře se budou prodávat, nebo že si je dokonce nechají patentovat. Většina takových jídel je opředená více či méně pravdivými historkami, které jim přidávají zábavnější rozměr, a proto jsme neodolali a vybrali pro vás několik legendárních náhod nenáhod. Jaké znáte vy?

Tarte Tatin

Mezi nejpopulárnější omyly patří obrácený koláč tarte Tatin s karamelizovanými jablky, který se údajně poprvé upekl na konci 19. století ve francouzském městečku Lamotte-Beuvron, v hotelu sester Stephanie a Caroline Tatin. Traduje se, že jim hotový koláč spadl, a tak ho do formy vrátily opačnou stranou, jiná pověst zase říká, že Stephanie převařila, a tím pádem zkaramelizovala náplň z jablek, cukru a másla, a tak ji zakryla těstem, aby se v troubě dál nepřipalovala.

Ať už to bylo jakkoli, koláč podávaný obráceně se hostům líbil a zařadil se mezi typické dezerty hotelu i francouzské kuchyně.

Cornflakes

Ke konci 19. století se zrodil také snídaňový hit bratrů Kelloggových. Doktor John Harvey Kellogg, známý jako podivín a vedoucí sanatoria v Michiganu, propagoval vegetariánství, tvrdé diety a boj proti sexualitě, za objevem kukuřičných lupínků však stojí především jeho bratr. Jednou při vymýšlení zdravých jídel uvařil pšenici a ta pak stála zapomenutá na sporáku tak dlouho, až ztvrdla. Když se ji bratři pokusili rozválet, rozpraskala se na vločky, které nakonec upekli dokřupava.

Lupínky pacientům zachutnaly, a tak Kellogovi experimentovali dál a zopakovali postup s kukuřicí. V roce 1896 si svůj nápad nechali patentovat a v jeho ladění pokračovali v rodinné firmě Kellogg’s.

Kornoutky na zmrzlinu

Historie zmrzlinových kornoutů je sporná, ať už jde o způsob výroby, nebo zemi původu. Nejčastěji opakovaná legenda však hovoří o Americe a světovém veletrhu v St. Louis v roce 1904, na kterém Arnold Fornachou prodal tolik zmrzliny, že mu došly kelímky. Zachránil ho Syřan Ernest Hamwi ze sousedního stánku s orientálním pečivem – připravoval tenké křupavé oplatky podobné vaflím, obalené v cukru a rolované tak, že je Arnold mohl snadno použít.

Mohlo by vás zajímat

Superstařená stračena

Proč se v Amase rozhodli stařit maso déle než předtím a jaké to přináší výsledky?

Nanuky

Jejich vynálezcem byl podle většiny zdrojů jedenáctiletý chlapec Frank Epperson ze San Francisca, který si jednoho dne odešel hrát s kamarády a zapomněl na verandě limonádu s dřevěným míchátkem. Druhý den ráno zjistil, že přes noc zamrzla i s dřívkem, a nadšeně svoji ledovou pochoutku nabízel rodině a přátelům jako „Epsicle“. Svůj náhodný objev se v dospělosti rozhodl prodávat, přejmenovat na „Pop‘s ‘sicle“ a v roce 1923 nechat patentovat pod zkráceným názvem „Popsicle“.

Crêpe Suzette

Proslulý francouzský dezert vznikl v Café de Paris v Monte Carlu, a to díky odvaze čtrnáctiletého kuchařského učně Henriho Carpentiera, který měl přichystat palačinky pro vzácného hosta – britského korunního prince z Walesu a jeho doprovod. Během přípravy začal hořet likér v omáčce podávané k palačinkám, ale nezkušený Henri zachoval chladnou hlavu a odprezentoval omáčku jako součást nového dezertu „Crépes Princess“. Ten návštěvu okouzlil natolik, že se na princovo přání přejmenoval po jedné z přítomných dam Suzette. Z Henriho nakonec vyrostl uznávaný šéfkuchař a osobní kuchař George Rockefellera.

Chipsy

Co z toho vzejde, když se potká naštvaný šéfkuchař a vybíravý zákazník? Bramborové chipsy! V roce 1853 připravil George Crum z maloměsta Saratoga Springs ve státě New York smažené hranolky pro hosta, údajně milionáře Cornelia Vanderbildta, jenže ten je několikrát vrátil do kuchyně s tím, že jsou moc tlusté. Georgovi došla trpělivost a jako pomstu nakrájel brambory na plátky tenké jako papír a smažil je, dokud nebyly tak tvrdé, že se nedaly napíchnout na vidličku. K jeho údivu byl host nadmíru spokojený! A tak se chipsy smažily dál a proslavily jak restauraci, tak i Georgův vlastní podnik, ve kterém nesměly chybět na žádném stole.

Nachos

Zdařilou improvizací jsou také mexické nachos, na svědomí je ovšem nemá kuchař, ale číšník. V roce 1943 je prý usmažil Ignacio Anaya Garcia, když obsluhoval manželky texaských vojáků a musel jim v nepřítomnosti šéfkuchaře vyčarovat něco k jídlu. Jediné, co vymyslel, byly fritované tortilly rozkrájené na trojúhelníčky, které posypal strouhaným sýrem a trochou chilli. Vše zapekl v troubě a podle své přezdívky Nacho nazval jídlo „Nachos Especiales“.

Zdroj: Insider.com, Huffpost.com, The New York Times, Michael Pollan