Příběh kuchařky Marie B. Svobodové je velká záhada. Napínavé pátrání pokračuje
Co dům dal
Své životní dílo nazvané Kuchařská škola čili Důkladné navedení k samostatnému naučení se vaření a správné hospodárnosti napsala Marie již jako zkušená hospodyně. Z celé knihy jasně vyplývá, že jí byla po celý život, a pravděpodobně se této praxi začala věnovat již ve velmi mladém věku (alespoň tuto cestu opakovaně doporučuje svým čtenářkám). Zároveň z knihy přímo čiší autorčina neobyčejná sečtělost a studovanost. Svobodová nebyla pouze člověkem praktických znalostí, ale měla i obrovský rozhled a teoretické znalosti v oblasti chemie, fyziky, biologie, zdravovědy a dalších oborů.
Jeden z největších přínosů její knihy spočívá nejen ve vysvětlování toho, jak mají dívky vařit a hospodařit, ale předně proč mají to či ono dělat. Osvícenost Marie B. Svobodové spočívala v přesvědčení, že se nic nesmí brát jako samozřejmost, vše chápala – a také předávala – v souvislostech. Tam, kde se jiná hospodyně odvolávala jednoduše na zvyky předků a neměnné naučené postupy, tam Marie popisovala základní přírodní zákony, které danou věc způsobují. Proto je její kniha skutečně školou, učebnicí, jak název napovídal, nikoliv další tuctovou sbírkou receptů.
„Práce tato byla pro mne obtížnou také proto, že jsem v žádné literatuře podobně sestaveného díla kuchařského nenašla, a tudíž jsouc bez vzoru, musela se bráti vlastní cestou,“ píše v úvodu.
Neobyčejně vzdělaná hospodyně
Rozsah vědomostí Marie B. Svobodové je skutečně až zarážející. Leccos mohla dohnat samostudiem, nicméně se zdá jisté, že musela projít kvalitním odborným vzděláním, pravděpodobně nějakou hospodářskou školou. Vyplývá to z mnoha míst v její knize, kde zachází do detailů, jako je například vliv rozdílného atmosférického tlaku na vaření v nížinách a ve vysokohorských oblastech. Mnohdy se odvolávala i na poznatky zahraničních autorů, a to nejen na tehdy snadno přístupnou německou literaturu, ale znala také francouzské či anglické postupy a názvosloví (byť se bránila jejich pronikání k nám a často užívanou francouzskou terminologii považovala za zbytečnost a módní výstřelek).
Musela být zkrátka schopná číst zahraniční literaturu, a to nejen v němčině, která tehdy patřila k samozřejmé výbavě inteligence. Byla si také vědoma skutečnosti, že vaření dalece přesahuje poslání uspokojit základní lidské potřeby. Vnímá jídlo i jako společenskou událost, či dokonce jako politický nástroj:
„Že umění kuchařské má i také veliký vliv na rozličná vyjednávání, neušlo těm, kteřížto postavením svým jsou poukázáni rozličné zájmy zastupovati a projednávati. Jest všeobecně známo, že právě hostina jakousi páskou hosta a hostitele opřádá, a byla-li dobře upravena, že dovede hosty přes všecky překážky pro jisté zájmy získati. Jak často bývá osud národů při slavnostní hostině rozhodnut — dokazují dějiny.“
Nevíme, v kolika letech Svobodová svou Kuchařskou školu napsala. Ale víme, že vycházela z třicetileté praxe, muselo jí tedy přinejmenším táhnout na padesát. Samotné knize se věnovala sedmnáct let a o vycizelovanosti finálního textu svědčí i autorčina zmínka v úvodu, že první část knihy dala odborníkům k posouzení již dvanáct let před vydáním. To znamená, že se textu věnovala nesmírně pečlivě a dlouho jej vybrušovala.
Hospodyní na faře
Stále jsme se však nedostali k osobnějším informacím o autorce. Známe jich skutečně poskrovnu. Tajemstvím zůstávají i některé zcela základní údaje – na prvním místě, kdy a kde se Marie B. Svobodová narodila. Dohledali jsme, že zesnula roku 1906 ve Slatiňanech u Chrudimi, žel v žádné místní matrice se nepodařilo najít informace z doby jejího úmrtí, která by nás nasměrovala dál.
Neznáme ani význam onoho „B.“ ve jménu. Pravděpodobně jde o druhé křestní jméno, ale stejně tak to může být umělecký pseudonym odkazující například k místu narození, tak jako si svá rovněž příliš běžná jména upravili Karel Havlíček Borovský nebo Václav Beneš Třebízský. V žádném z dostupných pramenů se plné znění neobjevuje, všude je jen ono „B.“. Není dokonce ani vyloučeno, že je pseudonym celé její jméno. Ale pojďme se raději zaměřit na to, co o životě a práci Marie B. Svobodové víme.
V posledních desetiletích svého života byla Marie zaměstnaná u faráře a posléze důstojného pana děkana Antonína Sysla. Ten se roku 1879 přestěhoval z Úmyslovic u Nymburka na faru ve Zvoli u Jaroměře. Zdá se pravděpodobné, že se Svobodová právě v tu dobu stala jeho hospodyní – a zůstala jí až do smrti. Vzhledem k tomu, že impuls k napsání knihy přišel roku 1876, tvořila ji převážně v době, kdy byla u pana faráře zaměstnaná (právě ve Zvoli Kuchařskou školu také vydala a také ji odsud distribuovala).
Antonín Sysel se narodil v Hrochově Týnci, jenž leží opět nedaleko Chrudimi, a byl roku 1855 vysvěcen v diecézi královéhradecké. Pořád se tedy pohybujeme v poměrně malém okruhu – snad i Marie pocházela z některé z místních obcí. Roku 1903 končila Syslovi služba a na penzi se ze Zvole přestěhoval do Slatiňan u Chrudimi. Věrná hospodyně šla s ním a zde také v posledních březnových dnech roku 1906 zemřela. Pochována byla 1. dubna 1906.
Protože svou knihu distribuovala sama, zůstala tu po ní část nákladu. Děkan Sysel proto otiskl v novinách inzerát, v němž mimo jiné uvedl: „Poněvadž spisovatelka Kuchařské školy, moje bývalá hospodyně, v Pánu zesnula, a ještě jistá část výtisků k rozprodání zbyla, a jelikož žádala, by celý výtěžek z toho byl věnován bohumilému účelu, proto nabízím knihu tuto za sníženou cenu a prosím, by velectěné obecenstvo ve svém vlastním prospěchu a spolu pro dobrý skutek zbývající výtisky odkoupilo a své známé na ni laskavě upozornilo.“
Pan farář nemusel čekat dlouho, celý zbylý náklad obratem odkoupil známý pražský nakladatel Bedřich Kočí a roztočil kolotoč soutěží o tyto knihy a dalších akcí. Protože o ně byl velký zájem, postaral se roku 1910 o nové vydání, které – aby si jej opět mohly pořídit i chudší dívky – vycházelo na pokračování v časopise Česká domácnost. Právě tyto sešitky jsou dnes ze starých vydání nejdostupnější, a to díky digitalizované verzi Národní knihovny.
Odkaz Svobodové žije dodnes
Svobodové dílo žije dodnes, jak dokazuje kompletní vydání z roku 2011 a zkrácený výtah z roku 2017. „Kuchařskou školu M. Svobodové považuji za největší kuchařské dílo, které u nás kdy vyšlo. Nebál bych se je srovnat s nejvýznamnějšími díly slavných francouzských šéfkuchařů,“ říká Tomáš Karpíšek. V restauraci La Degustation Bohême Bourgeoise podle této školy vaří šéfkuchař Oldřich Sahajdák se svým týmem a mohou se pochlubit tím nejvyšším oceněním v oboru – michelinskou hvězdou. A tak složili „Marušce“, jak jí familiárně říkají, další poctu: pojmenovali po ní nový podnik Marie B., jejím šéfkuchařem je Jiří Šoura, někdejší kuchař z La Degustation.
A závěrem ještě jedna z nadčasových myšlenek Marie B. Svobodové: „Kdyby vůbec bylo lze v kuchařství všecko popsati, pak by to nebylo uměním, nýbrž jen obyčejnou prací, k nížto ani zvláštní dovednosti a vtipu není zapotřebí, a přestalo by býti pravdivým pořekadlo, že kuchaři a básníci se rodí. V kuchařství právě nejvíce osvědčuje se pravdivost latinského pořekadla: ‚Když dva dělají totéž — není to totéž.‘
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
