Nejspíš o něm taky nevíte, málo lidí ví. Ale majitelům o reklamu a narvaný podnik tolik nejde, byť od klientů, kteří z velké části vydělávají na internetu, se tu vrší vizitky a s nimi nabídky: My vám s propagací pomůžeme. Tomášek a jeho byznys partner Jakub Ondříšek však po slávě netouží. Naopak – chtějí bar společně s kolegou vést stejně, třeba dalších padesát let. Nejde jim o to z něj vytřískat peníze, netouží po pozornosti, spíš po přátelské atmosféře, pro niž se sem vrátíte.

Martin Tomášek dělá bar tak trochu jinak.

Tam dole si vážně připadáte jako v kostele. Nebo rovnou ve zpovědnici. Protože sem lidi už čtyři roky chodí spláchnout své trable. „Chtějí nám je říct. A urazí je, když si je nepamatujeme,“ vypráví Tomášek a za jeho zády se blyští „oltář“ – barový výklenek s lahvemi vybraného alkoholu. Ne, pivo ani šampaňské se tu nenalévá, toto je čistě koktejlový bar. „K nám chodíte, protože si chcete odpočinout, získat nadhled, nechat se svádět, rozmazlovat.“

Všude spousta starožitností, valené klenby zdobí fresky s květinovými vzory a zeď naproti obraz s příběhem Medúzy. Jeho síla na vás bude působit celou dobu. „Někteří ho milují, jiní nenávidějí. Ale už tu asi zůstane,“ usměje se pětatřicetiletý barman při pohledu na obří malbu své maminky a při vzpomínkách, jak se tohle dílo složitě dostával.

Než si otevřel vlastní podnik, mohli jste ho potkat coby šéfa v Back Doors. Ve smíchovském baru určoval trendy drinků, podobu menu, skleniček i dekorací. Prostě utvářel celkovou image podniku. „V minulých letech frčely cherry a portské, teď je zase v módě gin. Barová scéna potřebuje někoho, kdo umí číst trendy a něco z nich vyvodit,“ vysvětluje zkušený barman, jenž se k pohostinství dostal před osmnácti lety. Vystudoval v Praze hotelovou školu, ale postupem času došel k tomu, že škola byla vlastně pro tento obor zbytečná a že nejvíc se člověk stejně naučí praxí.

Podnik otevřel se svým dlouholetým a o pět let mladším kamarádem Ondříškem. Jejich cílem bylo osvobodit se od „McDonaldovské“ společnosti, kde všechny bary podléhají regulím, které dusí kreativitu. Proto u nich ani nehledejte nápojový lístek. Všechny drinky jsou tu totiž míchané na míru, podle chuti a nálady zákazníka.

Máte rádi kyselé? Tomášek společně s Ondříškem vezmou do ruky shaker a umíchají vám skvělý drink, který naservírují na led a do nápojového skla ze třicátých let. Ale žádné brčko, protože to by pozměnilo chuť drinku. Dvojice si prostě v přípavě koktejlů potrpí na čistý minimalismus.

Ten se kromě interiéru promítá i do celkové koncepce baru, který je otevřený každý den od osmnácté do jedné hodiny ranní a to z jednoho prostého důvodu. „Protože když k nám přijdou štamgasti o půlnoci, tak jsou ještě střízliví, ale kdybychom měli otevřeno třeba do tří, tak by nás to řadilo do konceptu „kalírna“ a to rozhodně není naším cílem,“ dodá Tomášek, v jehož baru si lidé objednají průměrně dva drinky, přičemž cena za jeden se pohybuje kolem dvou set korun.

Toto je drink Mr. Forbes.

A i přesto, že je bar malý a objednávek není mnoho, dokáží se uživit. Svůj podíl na tom má také fakt, že pracují jen ve dvou a 364 dní v roce. Navzdory tomu, že nájem je tady nízký, nevyhnuli se vyšší vstupní investici a tím i dluhům. Ty se jim už ale podařilo stabilizovat. „Otevřít bar není lehké nejen z hlediska financí, ale taky vašeho soukromí, o které tím přijdete,“ myslí si Tomášek, který musí být tak trochu i psychologem a umět naslouchat.

„Většina příběhů je smutně stejných,“ vypráví. „To ostatně reflektuje, jak jsme všichni stejní. Neustále řešíme vztahy, práci, rodinu a peníze. V různých obměnách a pořád dokola. Lidi sem přijdou a začnou se nám svěřovat. Tak jim namícháme drink a začneme si povídat,“ říká Tomášek a s úsměvem na tváři a shakerem v ruce právě připravuje drink s názvem Mr. Forbes – panák kouřové Nikka Blended Whiskey, vyvážený poměr limetky a cukru, polévková lžíce skotské. Protřepat, nemíchat.

Článek vyšel na Forbes.cz