Kouzelným slůvkem mistrů není konkurence, ale spolupráce. Soupeření totiž ubírá energii, kterou můžete investovat do týmu a sebezlepšování. „Líbí se mi tahle věta, protože v ní je velká pravda: Být úspěšný nevyžaduje, aby někdo jiný prohrál. Často obdivujeme podniky v zahraničí, a přitom si neuvědomujeme, že základem jejich úspěchů je právě spolupráce,“ upozorňuje kreativní šéfkuchařka Ambiente Jana Bilíková.

Když se řekne spolupráce, myslí se tím vzájemná dohoda a podpora mezi kuchaři, mezi kuchyní a placem, mezi restaurací a dodavateli, ale taky mezi různými podniky. Jde o to, přestat soutěžit a vzájemně se inspirovat. Když se mluví o spolupráci, nejde o krátkodobý projekt, ale o trvalé nastavení v gastronomii, které nás všechny může posunout o kus dál. Důvodů, proč se dělit o radosti, těžkosti a zkušenosti, je spousta. Tady je pětice nejdůležitějších.

1. Společný cíl, společné „proč“
Když lidé spolupracují, vzniká v restauraci přátelské prostředí a společný cíl, který kolegy spojuje a pohání k lepšímu výkonu, než kdyby každý člen týmu kopal jen za sebe a šlo mu primárně o jeho vlastní sen. Definovat a vysvětlit tento cíl je úkolem lídra. Měl by svým lidem položit a zodpovědět zásadní otázku: Proč?

„Je důležité zformulovat si, proč daný podnik existuje, jaký má přesah a přínos pro lidi. V restauracích se to časem vytrácí, anebo se na to úplně zapomíná. Většinou to vědí jen majitelé a ti, co jsou tam dlouho, ale tenhle hlubší smysl práce by se měl šířit dál, mezi všechny členy týmu,“ vysvětluje Jana.

Vědět, proč to děláme a proč právě takhle, je základem dlouhodobé motivace, pevných vztahů a zároveň skutečné spolupráce. Ta vylučuje soupeření, dokáže vyvážit slabé a využít silné stránky jednotlivců.

2. Rozmanitost a zpětná vazba
Víc hlav, víc nápadů. Týmová spolupráce posiluje kreativitu. Navíc tak získáte různé názory na nejrůznější situace a problémy, o nichž se pak hromadně diskutuje a díky tomu se i lépe řeší. Když na sebe narazí rozdílné zkušenosti a přístupy, může z toho vzejít skvělý výsledek a často i inovace. Efektivní spolupráce spočívá v tom, že se všichni zapojí (prakticky) do všeho.

Společná rozhodnutí jsou rychlejší a mají přidanou hodnotu: „Je jedno, jestli jde o vytváření menu, nebo o to, kdy bude pauza na oběd. Dát lidem podíl na rozhodování znamená přenést na ně zodpovědnost. Neplní cizí rozkazy, ale dělají to, co sami chápou a chtějí. Nejen to, co musí,“ dodává Jana.

Pracovat spolu rovná se naslouchat jeden druhému. Díky otevřenosti a vzájemné důvěře si lidé lépe předávají zpětnou vazbu. Je důležité vnímat ji jako pozitivní kritiku a zpracovat coby užitečnou informaci.

3. Efektivita a produktivita
Výsledkem společné práce není jen větší produktivita, ale taky radost – lidé totiž získají pocit, že na to nejsou sami. Skvělý tým zůstává stabilní v dobrém i ve zlém, na pivě i při úklidu.

„Když jsme uklízeli kuchyni v Alinee, řekli nám, že na to máme pět minut. Nevěřila jsem, že to zvládneme tak rychle, ale pak se to odstartovalo a každý se pustil do práce. Brali to jako basketbalové utkání a každodenní malý team building. Za pět minut bylo fakt hotovo,“ vzpomíná Jana.

Týmové úkoly mají tu výhodu, že nestresují jednotlivce a rovnoměrně rozdělí tlak do celého kolektivu. Lidé jsou uvolněnější, spokojenější a výkonnější. Představa, že jeden pracuje za dva, když mu dáte dvojnásobek času, je mylná.

4. Příležitost k učení
V každém týmu je někdo starší s nadhledem, kdo ví, jak to dělat dobře, a někdo mladší se svěžím přístupem, kdo ví, jak by se to dalo provést jinak. Mazáci můžou zabránit tomu, aby nováčci zbytečně opakovali chyby, a mladí zase sledují trendy, jezdí na stáže a mají nadšení pro změny. Když se různé generace vydají stejným směrem, můžou společně ujít mnohem větší kus cesty.

„Práce v týmu umožňuje poučit se z chyb ostatních, ale taky se dozvídat spoustu nového. Někteří se bojí zvednout telefon a poprosit o radu nebo se nechat inspirovat jiným konceptem, přitom by tím ušetřili spoustu času, energie a peněz,“ říká Jana.

Díky spolupráci se naučíte i další zásadní věc – využívat potenciál skupiny, který je násobkem vědomostí a znalostí jednotlivců.

5. Sounáležitost v práci
Spolupráce je vlastně jiný výraz pro sdílení, a bez něj člověk nemůže žít. Ani pracovat. Každý chce někam patřit, každý chce slavit a nadávat s někým – ne sám. O starosti, úspěchy i nepopluární práce v kuchyni je potřeba se dělit. Je lepší, když u loupání hrášku trpí všichni trochu, než když tím trápíte a demotivujete jednoho člověka z týmu.

„V restauraci Brae začínal den sbíráním bylin a hned potom přišly tzv. group jobs. Celá kuchyň se vrhla na ty nejméně oblíbené činnosti jako třeba vybírání skořápek z krabího masa. To, že makali společně, je povzbudilo, a navíc to měli za chvíli hotové,“ uvádí Jana jeden z příkladů.

6. Proč nespolupracujeme?
Restaurace je druhý domov, rodina, kterou by měly stmelovat zdary i nezdary, stejné vize a hodnoty. Jakmile si tým zvykne říkat „my“ a přidávat do vět „spolu“, vymizí z týmu ego, které lidem zavírá mysl a brání spolupráci.

„Lidé si často málo věří a pletou si sebedůvěru s arogancí. Neustále se cítí být někým ohrožení a odmítají spolupracovat. Je to začarovaný kruh – když si nevěříš, máš strach, a když máš strach, posiluješ ego a začneš své nízké sebevědomí zakrývat arogantním chováním,“ vysvětluje Jana.

Lidé (a týmy!), kteří věří, že svoji práci dělají správně, nemají potřebu předhánět ostatní a chápou, že jim spolupráce a transparence přináší víc. „Kodaň je plná podniků a lidí, kteří se vzájemně neuvěřitelně podporují a třeba i doporučují. Nevnímají se jako konkurence, ale jako komunita, která do města společně láká nové lidi a rozvíjí tamní gastronomii,“ uzavírá Jana.

Táhne tě to k práci v kolektivu a gastronomii? Jsi dobrý spolupracant? Ozvi se nám ještě dneska.