Co dům dal: Od populární hry až k vraždě aneb Tajemství domu U Bílé kuželky
Rohový dům na dnešní adrese Míšeňská 12 byl postaven mezi lety 1708 a 1710. Tehdy si stavbu objednal místní měšťan František Josef Šajner. Projekt svěřil do rukou jednoho z nejslavnějších barokních architektů Kryštofa Dientzenhofera – a ten navrhl dům velkorysý, ale bohužel i velmi nákladný.
Co dům dal
„Kvůli tomu se majitel dostal do finančních potíží a dům si dlouho neužil – hned po dostavení ho prodal. Dokonce za čtyři tisíce zlatých, což byla v té době opravdu vysoká částka,“ doplňuje urbanista a popularizátor Prahy Petr Kučera. V domě následně fungovalo hokynářství – v podcastu se dozvíte, proč majitel dostal pokutu za vitrínu s obyčejnými jesličkami.
O pár desítek let později tady Adolf Kluckner – otec známého malostranského hostinského Emanuela Kluckera, jenž je neodmyslitelně spojený s legendami opředenou pivnicí U Krále brabantského – vedl vinárnu, a to až do začátku 60. let 19. století. „Tehdy zemřela jeho žena Františka a Klucker prostory pronajal k vedení hostince,“ přidává se k vyprávění spisovatel Lukáš Berný.
I negativní reklama je reklama
O další stovku let později do hostince zavítali členové spolku Omladina. Kvůli jejich návštěvě se v roce 1893 dostalo podniku U Bílé kuželky i nechtěné reklamy, která obletěla všechny pražské noviny. 26. srpna tady večer popíjeli student Alois Tuček, malíř porcelánu Rudolf Fejfar a typograf Bořivoj Weigert.
„Z hostince později, povzbuzeni mnoha pivy, zamířili na druhý břeh, přes Václavské náměstí do Jindřišské ulice, a způsobili tam výtržnost – rozbili výlohu redakce politického listu Hlas národa. Kvůli tomu se trojice od Kuželky vzápětí stala přímými účastníky neobvykle velkého a ostře sledovaného soudního přelíčení, které do historie vstoupilo jako proces s Omladinou,“ listuje historií Lukáš Berný. Souzeno bylo tehdy několik desítek mladých mužů, mezi nimiž nechyběl pozdější ministr financí Alois Rašín ani anarchistický básník S. K. Neumann!
Kuželkáři potížisté
Od urbanisty Petra Kučery se také dozvídáme, jak je to s domovním znamením. Roh domu totiž zdobí hned dvě sošky! „Dominantou domu je nároží, na kterém se nachází nika se sochou svatého Josefa – patronem řádu Karmelitánek. Ten navíc kdysi dávno tyto pozemky vlastnil,“ konstatuje urbanista Petr Kučera.
A pak je tady domovní znamení – bílá kuželka. Ta má jednoduché vysvětlení: v domě se zkrátka odjakživa hrávaly kuželky. Mnohdy to ovšem vedlo k bankrotům hráčů i nepokojům v domě. Jednu takovou historku nám povyprávěl generální manažer Lokálu U Bílé kuželky František Šťástka.
„Jak se nám podařilo dohledat, v kuželkárně se hrávalo o peníze a kvůli tomu se sem začala stahovat lůza z okolí. To se samozřejmě místním nelíbilo. Traduje se, že štamgast Jíra se svými kumpány chtěli jít nocležníky, kteří hrávali kuželky, trošku vymlátit, ale spletli si pokoje a vtrhli do pokoje hoteliéra. Manželka s dcerou to nepřežily,“ vypráví smutnou historku Fanda Šťástka.
Dnes je Lokál U Bílé kuželky oblíbeným podnikem místních, ale také turistů. Právě turisté, zejména ti zdaleka, si mnohdy objednávají kombinace, které pobaví nejednoho kuchaře. „Nikdy nepochopím řízek s houskovým knedlíkem,“ směje se šéfkuchař Michal Mráz.
Ale víc o tom už v podcastu! Celý díl si poslechnete na platformě Spotify, Soundcloud a Apple Podcasts.
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
