V roce 2000 dostalo Ambiente nabídku na prostor ve Vodičkově ulici. Tomáš Karpíšek proto začal přemýšlet, jakou restauraci by tam otevřel. „Jednou jsme jeli s Tomášem Johanovským, manažerem z Ambiente Living Restaurant, po nábřeží. Na rohu byla restaurace Maxmilián a měli vystavenou plechovku s kávou Lamborghini. A já si řekl, že by bylo skvělý mít tady kavárnu Lamborghini," vzpomíná Tomáš na první impuls.

Otec a syn Lamborghini

Přes dovozce se Ambiente dostalo až k samotnému majiteli. „Tonino Lamborgnihi dělá kávu, jeho táta auta, traktory, helikoptéry...." upřesňuje Tomáš vztahy ve slavné rodině. S „Johanem", dnes jedním ze spoluvlastníků Pastacaffé, pobývali přímo v pražírně, kde se učili všechno o kávě. „Chtěli jsme kavárnu pojmout trochu jako showroom, proto jsme se rozhodli pro barevný interiér," dodává Tomáš Karpíšek.

Cappuccino s krémově hustou pěnou

„Náš barman jezdil do Itálie a naučil se tam dělat pěnu, a tak jsme začali jako jedni z prvních v Praze podávat cappuccino s krémově hustou pěnou. Nicméně pod barem jsme pořád museli mít krabici s tatrou, protože mnozí hosté se těžko vzdávali svých zvyků," vybavuje si Tomáš. Nebyl by to on, aby provozoval podnik bez kuchyně, a tak ke kávě brzy přibylo rychlé italské jídlo.

Kavárna ve „Vězení"

Druhá kavárna se otevírá v roce 2001 v budově Židovského muzea ve Vězeňské ulici, proto jí zaměstnanci přezdívají „Vězení". Umístění trochu limituje kuchyni, protože kvůli košer zvykům nelze vařit z vepřového a králičího masa ani z bezšupinatých ryb. Pastacaffé ve Vězeňské si rychle oblíbila specifická skupina lidí, kteří se pohybují v okolí Pařížské ulice, a není náhoda, že ze všech podniků Ambiente má právě tato restaurace nejvíc stálých a vracejících se hostů.