Základní škola v Neratovicích, do které se kreativní šéfkuchaři vypravili, je do programu Skutečně zdravá škola zapojena už skoro tři roky. „Za tu dobu jsme úplně přestali používat polotovary, do jídelníčku jsme zařadili víc ovoce a zeleniny, ale taky luštěnin a omezili cukr i mouku,“ vypočítává vedoucí jídelny Ladislava Brzoňová. A proč zrovna Neratovice? Právě do téhle školy chodila Jana Bilíková...

Ochutnávky pro rodiče

Smyslem projektu Skutečně zdravá škola je totiž naučit kuchařky vařit zdravější jídla tak, aby dětem chutnala. „Do programu se můžou přihlásit školy, které chtějí zlepšit školní stravování. Pokud splní stanovená kritéria, dostávají se na bronzový, stříbrný nebo zlatý stupeň,“ vysvětluje Jana Bilíková. „Kritéria jsou opravdu přísná, v Česku zatím nemáme žádnou ,zlatou‘ školu. Byla jsem se podívat v jedné ,stříbrné‘ a bylo to tam úžasné. Děti si třeba samy mlely mouku a pak z ní pekly rohlíky,“ popisuje.

Nestačí ale jen zapojit kuchařky, o projekt musí mít pochopitelně zájem také učitelé a rodiče. V jídelně pro ně pořádají ochutnávkové večery, aby získali konkrétnější představu o tom, co jejich děti ve škole obědvají. „U rodičů to všechno začíná – když děti vidí, že tatínek nejí cizrnu, často ji pak taky odmítají,“ připomíná Sláva Grigoryk.

Společně s kuchařkami v jídelně uvařili kreativní šéfkuchaři chřestovou polévku, svíčkovou s domácím knedlíkem a těstovinový salát s tuňákem a jogurtovým dresinkem. Den předtím byla v nabídce polévka s pohankou a zeleninoluštěninové karbanátky. „Ty zaberou vždycky. Kdybychom do jídelníčku napsali cizrnu nebo čočku, děti si ji nevyberou, ale karbanátky si dají rády. U masa zase fungují kousky. Děti je snědí spíš než plátek,“ říká jedna z kuchařek.

Učíme se navzájem

„Byli jsme překvapení, jak skvěle mají v jídelně zorganizovanou práci – na všechno mají systém a všechno dělají společně. Když se krájí cibule, krájí ji společně. Zrovna tak když se porcuje maso. Přesně takhle to funguje v nejlepších světových restauracích a i těm našim by rozhodně prospělo, kdyby se tým častěji scházel u společných prací,“ poznamenává Jana.

A co by se mohly kuchařky naučit od našich kreativních šéfkuchařů? „Určitě můžeme pomoct s dodavateli – to je oblast, kterou máme vychytanou, a tady s tím trochu bojují. Do školy prý neustále chodí různí dodavatelé, říkají jim dealeři, a nabízejí polotovary a nekvalitní suroviny,“ vypráví Honza Všetečka.

Hned u vchodu do školy je proto velký nápis „Dealerům vstup zakázán“, moc to však nepomáhá. „Působí to vtipně. Na první pohled člověka napadne, že tím myslí drogové dealery. Ve skutečnosti to ale vtipné není. Tihle dealeři s polotovary jsou taky dost nebezpeční,“ varuje Jana.

Návštěva v Neratovicích může být jen začátek. Do budoucna by se kuchaři z Ambiente rádi angažovali ještě víc. „Vrátilo nás to do reality, ale zároveň jsme byli příjemně překvapeni. Je skvělé, když se škola takhle snaží. A rozhodně je pořád prostor pro další spolupráci – kdyby každá restaurace vyslala šéfkuchaře aspoň na den, určitě by to byl velký přínos,“ uzavírá Jana.