„Byla to pro mě první skutečná příležitost naučit se, jak se dělá hospoda,“ konstatuje bývalý zdejší číšník Radek Macura, který je teď jednatelem restaurace Brasileiro U Radnice. S nostalgií a úsměvem vzpomínají na Pastu Frescu i další bývalí zaměstnanci, kteří sem dodnes chodí na vyhlášené těstoviny aglio olio. „Vždycky jsme snídali poloviční spaghetti alla checca a malé pivo,“ prozrazuje Marek Karpíšek. Kdysi tu obsluhoval, dnes je manažerem Café Savoy.

Šlápněte do strojů!

Služebně nejstarší je šéfkuchař Tomáš Mykytyn; v Pasta Fresce působí od března 1998. Živě si tudíž vybavuje časy, kdy tu hosté naproti sobě seděli a šlapali: místo stolů tu totiž bývaly staré šicí stroje. Co se týče interiéru, nebyla to jediná kuriozita: pamětníkům okamžitě vyvstane před očima nástěnná malba s jeptiškami lízajícími zmrzlinu, která bývala nahoře.

„Milovala jsem partu, kterou jsme tu měli. Třeba jsem měla jako nováček ochutnat novinku na menu – super čokoládový dortík. Jenže on to byl vyklepnutý lógr z páky kávovaru, naaranžovaný na talíři se šlehačkou a ovocem. Samozřejmě jsem naletěla,“ směje se Jana Křivánková, bývalá hosteska z Pasty Frescy, dnes šéfová všech Lokálů.

Zdaleka nebyla jediná, z níž si kolegové udělali legraci. „Na výletě do Modeny mi někdo vzal tenisky Adidas Torsion. Byl jsem úplně hotovej, že ty boty nemám,“ vypráví Marek Karpíšek. Na recepci tedy nechal adresu do Celetné, kdyby se náhodou našly. „Asi po týdnu jsem dostal balík, který vypadal, jako by byl poslán z Itálie. A uvnitř byly moje boty! Já byl úplně blaženej. Po nějaké době to ale Matouš Ballík, tehdejší sommelier, nechtěně provařil. Ani jsem nedokázal být naštvaný – fascinovalo mě, že v tolika lidech dokázali něco takového vymyslet.“

Na vyhlášenou italskou kuchyni sem chodí všichni: Pražané, turisté i celebrity. „Přišel k nám jako host Marek Eben, náš vrchní se chtěl zavděčit a pronesl: Dobrý den, pane Vašute, kolik míst budete potřebovat? Moderátor s typickým ledovým klidem pronesl: Teď jsme dva, ale až přijde Eben, tak mu řekněte, že už jsem tady,“ vzpomíná Karel Pospíchal, první manažer a dnešní jednatel Pasty Frescy.

Seznamka v Celetné

Během těch dvaceti let „Celetnou“ prošlo 341 zaměstnanců. Ze všech vztahů, které tu vznikly, spolu dodnes zůstalo šest párů a mají celkem jedenáct dětí. Včetně potomků generálního manažera Pasta Frescy Milana Tuhovčáka nebo šéfa Brasileira Michala Chovance, kteří se tu seznámili se svými manželkami – Milanova pracovala jako servírka, Michalova přišla jako host.

K romantickým historkám jako by Pasta Frescu předurčoval původně zamýšlený název: La Romantica. „Jeden známý spisovatel ve své autobiografii popisuje, jak jistý číšník oslovil v restauraci jeho ženu, když šla na toaletu, a požádal ji o telefonní číslo. Časem jsme zjistili, že to bylo v Celetné,“ dodává Karel Pospíchal.

Fronty, povodně a příliš propečené kotlety

Právě on jako manažer usazoval v prvním roce provozu hosty. „Bylo naprosto plno a před barem na schodech stálo dalších nejméně třicet lidí. Karel vždycky obhlédl restauraci, pak se vrátil ke schodům a křikl do čekajících hostů: ,Mám místo pro tři!‘,“ přihazuje vzpomínku Martin Matys, šéfkuchař Brasileira U Radnice.

Ne vždy ale stáli před vchodem nedočkaví hosté, jednou byla přede dveřmi také velká voda. Při povodních v roce 2002 hrozilo zatopení celé restaurace. „Na Staroměstském náměstí jsme plnili pytle a nosili je před vchod. Veškeré zboží jsme museli odvézt a několik dní jsme měli zavřeno, protože na celém Starém Městě nešla elektřina,“ potvrzuje Milan Tuhovčák.

Ale i tuhle pohromu nakonec Pasta Fresca překonala, stejně jako hrozbu ublížení na zdraví od arménského hosta, který dostal na svůj vkus příliš propečené jehněčí kotlety.

Jak shrnout podstatu nejdéle fungující restaurace Ambiente do jediné věty? Asi nejlépe to vystihuje Milan Tuhovčák: „Hodně opravdových kamarádů, skvělá parta lidí, perfektní těstoviny, výborná vína, spousta legrace“.