Tereza Froňková patří ke dvorním architektům Ambiente: má na svědomí „facelift" Brasileira ve Slovanském domě a taky rekonstrukci Pastacaffé ve Vězeňské ulici. „Eska je super projekt, nádherná realizace, v Česku první svého druhu," říká nadšeně.

Jak znělo zadání?

Eska se snaží o maximální otevřenost. Celý zážitek není založen jen na tom, co máte naservírováno na talíři, i když to je samozřejmě dost důležité. Jako host máte možnost pozorovat celý proces vytváření jídla. Personál se tím emancipuje, a navíc je blíž hostům.

Kde jste hledala inspiraci?

Tomáš Karpíšek mě vzal do Londýna. Vybral několik restaurací a pekáren, které ho baví, ty jsme prošli a povídali si o tom, co nás zaujalo. Nešlo o formální podobu interiérů, tu si můžeme prohlédnout na internetu. Nasávali jsme atmosféru, pozorovali personál, soustředili se na detaily. Zážitky přímo z místa jsou nepřenosné a dokážou nastartovat celý projekt.

Co vás v Londýně zaujalo a chtěla byste to přenést do Esky?

Čistě z interiérového hlediska se mi nejvíc líbila restaurace Bistrotheque, která sídlí v podobném industriálním prostoru. Eska je však trochu jiná, protknutá moderními technologiemi, a o to víc mi přijde zajímavá. Mou prací je usměrňovat technologie do té míry, aby to bylo vizuálně zvládnuté.

Jak při realizaci projektu postupujete?

V první fázi se snažím získat co nejvíc informací. Dlouze hovořím s investorem o jeho představách. Důležité je zjistit, jestli je prostor pro daný záměr vůbec vhodný. Pokud ano, může začít klasická studie, vizuální představa, kterou člověk skládá jako skládačku. A samozřejmě neustále myslím na to, abych dodržela koncept.

Čím byla práce na Esce specifická?

Jde o industriální, halový prostor, který původně sloužil jako výrobní hala. Je to převýšená plocha, loď, do níž je vetknutá galerie, a v té bude restaurace. Krása tkví právě v převýšenosti, v prostoru, který je primárně určen pro výrobu, a přitom působí až sakrálně.

Je pravda, že si necháváte vyrobit židle na míru?

Ano, budou „recyklací" symbolu, který všichni známe ze školních jídelen. Židle, která se vyrábí léta v různých modifikacích a ve spoustě lidí vyvolává negativní vzpomínky na to, jak blbě se na ní sedí. Na těch našich se ovšem bude sedět pohodlně. I díky nim může interiér Esky připomínat školní nebo závodní jídelnu.

Co vás na Esce nejvíc baví?

Jsem neskutečně zvědavá na výsledek. Člověk má pocit, že kavárny a restaurace by měly být útulné. Eska je jiná. A tím víc mě baví představa toho, jak to bude fungovat.