Kdo přišel s nápadem vypálit vlastní meruňkovici?
Když jsem v roce 2010 začínal v Lokálu, měli jsme pálenky od Žufánka, tenkrát to byl malý rodinný lihovar. Líbilo se mi to, ale přemýšlel jsem, jak bychom mohli do restaurace dostat meruňky nebo slívky od ještě menších firem, zkrátka poctivý destilát, jaký se na vesnicích pálí doma nebo v pěstitelských pálenicích. Taková byla a je naše filosofie – podporovat lokální malovýrobce.

Proč právě meruňkovice?
Předně ji mám rád, jsem na meruňkovici odkojený a pro naši oblast je meruňka typická. I doma dělám s tátou každý rok kvas z našich meruněk, který si pak necháme vypálit. Svou roli sehrála i náhoda. Moji skoro sousedé z Miroslavi, paní Mahrová a její synové Jirka s Honzou, mají meruňkový sad. Když jsem se zmínil o svém plánu, nabídli mi, že můžu použít jejich ovoce.

A co legislativa?
Za tu dobu, co působím v Lokále, jsem se potkal s různými dodavateli, mimo jiné s panem Korcem z firmy Jelínek. Seznámil jsem ho se svou vizí a mile mě překvapilo, že se takový gigant zajímal o tak malý projekt, jako je naše meruňkovice. Společně jsme přišli na způsob, jak to legálně zrealizovat – pan Korec vykoupil meruňky od mého kamaráda, pálenku nám vydestilovali ve Vizovicích a já to od nich za Lokál odkoupil jako hotový produkt.

Jak to celé probíhalo?
Účastnil se prakticky celý tým Lokálu U Caipla. Meruňky sbírali hlavně Mahrovi, každé ráno a večer pro nás trhali a vybírali zralé a zdravé ovoce a dávali ho do sudů. My jsme se tam jako parta vypravili jen na několik sběrů. Do Vizovic jsme jeli třikrát a vždycky jsme se snažili prostřídat tak, aby u toho mohl být každý z nás. Nejprve jsme převezli kvas, pak jsme byli u destilace a na exkurzi v lihovaru. Naposledy jsme do palírny vyrazili 13. listopadu – sami jsme si stočili několik lahví a nalepili etikety. Je to náš poklad.

Kdo vám tyhle originální etikety navrhoval?
Řešil jsem to už v květnu a bez váhání jsem kontaktoval Rudu Brančovského, který je autorem všech ilustrací v našem Lokálu a se kterým jsme neustále ve spojení. Líbí se mi jeho kresby pastelovými barvami, a tak jsem se zeptal, jestli by mohl nakreslit něco v podobném stylu. Přinesl nám celý obraz a ten pak graficky upravilo Studio Najbrt, na etiketě však zůstal Rudyho autogram. Tahle meruňkovice je ovšem dílo, na kterém jsme se podepsali všichni.

Jak byste vaši meruňku popsal?
Má krásné aroma meruňkové marmelády, je jemná, s lehkým mandlovým dozvukem. Původně měla být silnější, ale při destilaci jsme se po poradě s panem palmistrem Marečkem rozhodli pro 48 % alkoholu, aby meruňka zůstala v chuti dominantní. Nechtěl jsem nic uspěchat, takže jsme ji nechali vyvětrat, vymrazit a odležet. Je to skutečně limitovaná, tak trochu vánoční edice – z 1200 kilo meruněk jsme vypálili jen 150 lahví.

Ochutnají ji také hosté Lokálu?
Samozřejmě. Poprvé ji budeme rozlévat na zabijačce 24. listopadu a na lístku zůstane až do vypití. O tuhle radost se musíme, a hlavně chceme podělit.

Máte v hlavě nápad na další caiplovský produkt?
Věřím, že to není poslední meruňkovice. Už se mi ozvali další kamarádi, kteří mají sad. Možná, že se příští rok na zadní etiketě znovu objeví jméno Mahrovi, ale třeba vypálíme i meruňky od Kadleců a jiných rodin z okolí Miroslavi. Je to krásná spolupráce, která má smysl. I pro nás jako pro tým. Byl to dobrý team building.