Ne že by Praze chyběly gastro akce nebo parties s kvalitní elektronickou hudbou; spojení obojího v jednom večírku už ale tak časté není. Právě tahle myšlenka stála na počátku vinného pop-upu jménem Družstvo. O punkových začátcích, nejbližším pop-upu na konci února v novém kulturním prostoru Mono Fono i dalších plánech jsme si povídali se čtyřmi ze šesti členů téhle naturálně kolektivní partičky, která už skoro dva roky pořádá akce spojující pečlivě vybraná přírodní vína, zajímavá místa a dobré jídlo. Akce pulzující elektronickou hudbou a lehce chaotickou energií návštěvníků i organizátorů, podobně jako náš rozhovor.

Předpokládám, že to celé začalo někde u lahve vína?
Dragan: Nápad na vznik Družstva přišel samozřejmě někde mezi sedmičkami. Docela často jsme se setkávali u Lucie v bytě, já a Martin jsme bydleli kousek odtamtud a Honza Čulík i další se přidávali na spontánní naturálně vinné degustace, obvykle když někdo něco nového objevil nebo dovezl z cest.

Na jednom z těchto setkání asi před dvěma lety vznikla myšlenka na společný podnik, kde by se podobná vína dala pít – s puncem každého z nás a za rozumné peníze. Takový „družstevní“ vinný bar, kde bychom se střídali za barem, bylo to v nějakým punkovým sklepě na Letné a chodili by tam za námi hlavně známí.

Martin: Dokonce jsme byli i na prohlídkách různých prostor, ale naštěstí to nakonec neklaplo a Družstvo funguje jako pop-up. Většina z nás má tak či onak zkušenosti z gastronomie a moc dobře víme, kolik práce a starostí provoz obnáší, takže s odstupem času je jasné, že bychom to určitě nezvládli ani v odlehčené podobě, tím spíš, že všichni máme stálá zaměstnání.

Nabídka naturálních vín ve standardních vinných barech pro vás byla natolik nedostačující, že jste chtěli jít vlastní cestou?
Lucie: Všichni máme silný vztah k tzv. přírodním vínům. Přede dvěma lety v nabídce českých podniků už samozřejmě byla, ale rozhodně ne v takové míře jako teď. Šlo nám o to, aby tenhle vinný svět byl dostupnější, a taky jsme chtěli nabízet i malé šarže a speciality, méně známé regiony a vinaře, netradiční až punková vína.

A hlavně je představit neformálním způsobem a širšímu publiku než jen hard core fanouškům přírodních vín. Žádná řízená degustace ani degustační menu s pairingem a klavír nebo cimbál, ale prostě se cestou z práce stavit na skleničku dvě v netradičním prostoru, kde hraje dobrá elektronická hudba a pokecáš si s fajn lidma o víně i ostatních zásadních věcech života.

Honza Čeřovský: Vína, která nás baví, jsou vzhledem k malým šaržím, vyšší ceně nebo někdy svérázným chuťovým projevům často dost těžko prodejná v klasickém gastro provozu se standardní restaurační marží. Takže vinný bar se speciálními víny, který nás nebude živit, ale spíš bavit, protože tam budeme ve volném čase realizovat své vinné deviace na nevinných přátelích a kolemjdoucích, se zdál jako dobrý nápad. Jenže najít prostor, který je za rozumné peníze a zároveň tam můžeš rušit noční klid, není v Praze zas tak jednoduché.

Rušení nočního klidu? To mi nejde moc dohromady s představou malého baru, kde si v klidu vychutnám skleničku zajímavého vína, a jdu domů.
Dragan: Ono by to zas tak v klidu nebylo. A domů bys po jedné skleničce taky nejspíš nešel, však taky družstevní pop-upy zpravidla končí dost po půlnoci. Už od začátku byla naše vize vinného baru spojená s elektronickou hudbou od DJs. I k domácím degustacím jsme si vždycky pouštěli deephouse nebo techno. Chtěli jsme na jednom místě propojit DJs a dobré víno. Na většině parties si dáš maximálně slušný pivo nebo drink, občas bubliny, ale přírodní víno moc ne.

Družstvo přesto nakonec vzniklo, jen v jiné podobě.
Lucie: I když nás opustila představa kamenného baru, připadalo nám, že by bylo škoda nevyužít všechny ty nápady a energii. A pak přišel Honza Čulík s impulsem uspořádat aspoň jednorázový pop-up, v nějakém netradičním prostředí. Chtěli jsme si udělat radost, bez myšlenky na pokračování nebo nedejbože komerční fungování. Hrozně nám tenkrát pomohl Kamil Skrbek z Café Lounge, protože nám umožnil udělat první akci Družstva v čerstvě otevřeném EMA espresso baru. Ceníme si toho tím spíš, že stejně jako my vůbec netušil, co z toho vyleze.

Dragan: Přesně, naše představa byla, že přijde třicet známých, společně ochutnáme nějaké lahve a půjdeme domů. Takže když nakonec dorazilo asi sto padesát lidí, z velké části nám neznámých, dost jsme zírali.

Lucie: Moje první myšlenka při pohledu na tu frontu byla „panebože, tady ale strašně zahučíme“. Jak asi víš, nevybíráme žádné vstupné, každý platí až na konci podle toho, co opravdu vypil. Tehdy jsme ještě ani neměli systém zálohy na skleničku jako dnes.

Honza Čeřovský: Navíc je EMA dost malá, ale naštěstí bylo krásné počasí a ta masa lidí se mohla přelít ven, kde i stál truck Mexicali s jídlem. A kupodivu nepřišli policajti.

Martin: Vlastně to dopadlo výborně, přestože to celé vznikalo narychlo a na koleně. Vzhledem k nadšení nás i účastníků jsme si okamžitě řekli, že je potřeba to zopakovat. A tehdy se i Družstvo z původní čtveřice přirozeně rozrostlo o Marka Jeliće, který dřív hrál na různých akcích jako houseový DJ a dneska pod hlavičkou WineGeek dováží přírodní vína, a Honzu Čeřovského aka vinného bloggera Jižní svah. Původně měl jen pomoct s naléváním a focením...

Mezitím proběhlo dalších devět akcí. Co zůstalo nosné, a co se naopak za tu dobu změnilo?
Dragan: Základem je pořád dobré naturální víno, které vybíráme a naléváme přímo my, případně jeho tvůrce, dovozce nebo spřízněný sommelier. Už na prvním pop-upu jsme měli Riccarda Marcona. Byl v Praze na dovolené čerstvě před otevřením 108 (sesterského podniku legendární kodaňské restaurace Noma, pozn. red.) a Čulík ho zatáhl na improvizovanou směnu. Druhého se zase zúčastnili rakouští vinaři a sommelieři, co si chtěli jen prohlédnout moravské vinice a pražské bary, a my jsme je obratem pracovně zneužili.

Lucie: Podle mě se z Družstva postupně stala skvělá platforma pro setkávání zajímavých lidí z různých světů. Přes společnou zálibu v naturálním vínu a dlouholeté přátelství je každý z nás šesti jiný – máme odlišné zájmy, pohybujeme se v jiných prostředích. To se zrcadlí i v různorodosti lidí, kteří na Družstvo chodí. Od kolegů z gastronomie přes milovníky vína až po lidi ze startupové scény a jiné kvartérně kreativní profese.

Neformální atmosféra a víno jako konverzační téma i sociální lubrikant vytvářejí ideální prostředí, kde je jednoduché dát se s někým do řeči. Vůbec jsme to tak neplánovali, ale zjistili jsme, že Družstvo vlastně funguje jako příjemně nenásilný networking.

Dragan: Myslíš seznamka.

Lucie: Ne, tu si z toho děláte vy, já tam pracuju!

Radši snad zpátky k pilířům i vývoji Družstva...
Honza Čeřovský: Na charakteru Družstva má zásadní podíl místo. Vždycky vybíráme takové, jehož provozovatelé a příběh jsou nám blízcí, a pokaždé natáhne zase trochu jinou komunitu. Jídlo ladíme podle sezony nebo tématu a lidí, kteří nás baví.

Martin: Určitě se změnilo množství lidí, kteří Družstvo pravidelně navštěvují. S počtem účastníků narostla i délka přípravy. Dneska už bychom akce nepořádali v šibeničním termínu čtrnáct dní po sobě na začátku prázdnin jako na úplném začátku, kdy jsme všechno koordinovali po Messengeru, každý z dovolené v jiné části Evropy.

Chcete některé místo zvlášť vypíchnout?
Lucie: To není jednoduchý, protože se snažíme, aby mělo každé Družstvo vlastní téma a to často souvisí právě s místem. Třeba poslední desáté Družstvo v Chemistry Gallery bylo jednou z posledních možností, jak si ten prostor užít, jelikož se pak kvůli rekonstrukci budovy zavíral. Kluci z Chemistry vytvořili v galerii v Elektrických podnicích skvělej kulturní hub a nám přišlo fajn rozloučit se s ním a uzavřít tak první družstevní desítku. I podtitul Art's Not Dead jasně říkal, že konec je pouze další začátek.

Dragan: Za nás rozhodně jedna z nejlepších akcí za celou dobu, ale výborná byla i letní party na lodi, pečení buřtů a Champagne v Holešovické Šachtě nebo karlínská střecha s vířivkou, která natáhla rekordní množství lidí a dobrých fotek.

Martin: Zlomová byla loňská řeznická edice na Jatkách, kdy jsme začali prvně pořádně přemýšlet o budoucnosti toho, co děláme. Bylo tam najednou strašně moc lidí, zvládali jsme to opravdu na hraně a zažili i pár krizovek. Hodně nás to posunulo.

A kam vás to posunulo, kam směřují další družstevní plány? Vinný festival, něco většího...?
Dragan: Nápadů je hodně, ale pořád to děláme pro radost a ve volném čase a tak to asi i zůstane. To bychom se Družstvu museli věnovat profesionálně a mít na to další lidi, jenže tím by se z toho stal úplně jiný typ akce. Už teď nám pomáhají kamarádi, za což jim moc děkujeme, ale pořád je to komunitní záležitost stojící primárně na nás. Máš šanci si o víně popovídat s „jeho“ člověkem, ať už je to ten, kdo ho vybral, nebo přímo tvůrce, včetně zahraničních vinařů. Přesně o tenhle osobní kontakt nám jde.

Lucie: Nechceme davy konzumentů a najaté rozlévače vín ani akci, na kterou se chodí jenom proto, že je to zrovna módní. Družstvo je spíš pohyblivý svátek. Klidně tam vyrazíš sám, protože víš, že tam potkáš známé nebo nové zajímavé lidi a k tomu tam bude fajn víno, hudba i atmosféra. Prostě místo, kde my sami se cítíme dobře – a návštěvníci taky.

Honza Čeřovský: Navíc máme díky známostem doma i v zahraničí nezřídka možnost prezentovat opravdu unikátní vína, kterých už třeba zbývá pár posledních kartonů, takže ani není možné nabídnout je v masovém měřítku. I proto Družstvo kromě sociálních sítí nijak zásadně nepropagujeme. Akce na Jatkách byla výjimkou a nám díky tomu došlo, jak jednoduché je v lidech mimo užší okruh vzbudit jiná očekávání, než je naše nabídka. Byla to dost cenná lekce.

Lucie: Ale těší nás, že jsme inspirovali podobné akce. Akcí, kde si můžeš dát fajn víno, byť ne nutné přírodní, v neformálním set-upu, je teď určitě víc.

Takže příští desítka pop-upů zůstane ve stejném modu?

Honza Čeřovský: Myslím, že se nám to docela rozumně ustálilo, takže teď to budeme drobně ladit a vymýšlet zábavná témata… Ale tým i koncept zůstávají. Jistota tradiční akce je lepší než neustálé změny a novinky za každou cenu.

Dragan: Máme takovej pěknej jarní plán na zahraniční expanzi. Na přelomu dubna a května nás čekají dva pop-upy v New Yorku a jeden v Montrealu. Chceme tam představit česká vína a kulturu jako něco, co má šťávu. Brzo k tomu řekneme víc. V plánu je taky letní spolupráce s Yes a Nemel. A rádi se zase někdy vrátíme do Brna, kde byla akce sice komornější, ale hodně fajn i díky krásnýmu prostoru Praha / fórum pro nová média.

Lucie: To bych rozhodně chtěla vypíchnout! Velké poděkování všem projektům, které s námi na těch deseti dosavadních Družstvech spolupracovaly, ať už se bavíme o Forbidden Taste, Výletné i dřív zmíněných místech, nebo o dodavatelích cateringu jako WeAre / burgers, Bistro 8 a podobně. Je radost potkávat se s lidmi, kteří mají podobnou vizi a zápal a skvěle tak doplní to, co děláme my.

Martin: Na místech to hodně stojí, takže pokud náhodou někoho ze čtenářů napadá nějaká perla, která nám unikla, ať se určitě ozve.

Logická otázka na závěr – termín a místo dalšího Družstva?
Dragan: Potkáme se, tentokrát na italské téma a s řádně veselým italo diskem, v úterý 27. února v Mono Fono, což je čerstvej fajn kulturní hub v úplným centru Prahy, mezi Můstkem a Národní třídou.

Lucie: Začátek týdne není úplně typický čas na party, ale nám se to tak líbí. Vzniklo to vlastně náhodou, protože kluci měli v ty dny obvykle volno. Postupem času jsme zjistili, že to takhle vyhovuje nejen nám, ale i spoustě lidí z gastra, protože si tak můžou dopřát večírek mimo víkend. Všechny další detaily, jako co budeme pít a jíst, zveřejňujeme na Facebooku, musíš s námi držet krok.