5 věcí, které jste (ne)věděli o nakládačkách
1. Přistěhovalkyně. Okurky si člověk začal pěstovat zhruba okolo 5000 př.n.l. a zřejmě se tak stalo v Indii, odkud zelenina putovala přes Asii do Řecka a Říma. O příběh kvašených nakládaček jsme se údajně zasloužili my Slované, a to v 16. století – zelenina se zprvu fermentovala pomocí syrovátky, později se uchovávala v octě a soli. Teprve časem uspěl sladkokyselý nálev, který se rozšířil hlavně díky objevu sterilace.
2. Hořkost. Okurky původně chutnaly hořce a v 18. století dokonce málem vymizely z kuchyní – tvářily se jedovatě. Nežádoucí hořkost vyvolávají látky cucurbitaceiny, které se šlechtěním v 60. letech povedlo “vyhnat” z plodů do listů. Některé odrůdy se dodnes projevují hořkými tóny ve slupkách a koncích plodu – stačí je odříznout.
3. Kocovina. Nálev po kyselých okurkách pomáhá lépe snášet kocovinu. Zásadní roli v tom hraje kyselost a sůl, které (tvrdý) alkohol neutralizují. Slanost okurek motivuje víc pít, čímž se zmírní účinky alkoholu. Po kocovině si naše tělo říká o vyšší hladinu cukru v krvi. Kyselá okurka navodí zásadotvornost v tlustém střevě a aktivuje játra, která vyšlou glykogen do krve – a rázem se cítíme lépe.
4. Naše jsou vaše! V Lokálech se podávají Naše okurky, které zavařuje společnost efko podle receptury od šéfkuchařů Ambiente – nakládačky vznikly jako první z řady produktů, které postupně nahrazují méně kvalitní polotovary v kuchyních Ambiente. Jako další je na řadě kečup.
5. Okurkový král. V Česku se registruje přibližně 30 odrůd okurek nakládaček, mezi nimi například Znojemská nakládačka nebo okurka ze Žatecka, kde fungoval tradiční okurkový trh – na Okurkovém náměstí. Okolo Masopustu si místní volili okurkového krále, tedy zemědělce s nejlepší úrodou.
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
