Psal se rok 1895 a v britském časopise Hunter's Weekly vyšel článek Brunch: A Plea od spisovatele Guye Beringera. Jeho myšlenka byla jasná – pozdější vstávání ve spojení s vhodným jídlem udělá vyloženě dobře všem, kteří to v sobotu večer poněkud přehnali s alkoholem. O vznik brunche (složenina ze slov breakfast a lunch) se tedy podle všeho zasloužila – kocovina.

Ve Spojených státech se o brunchi psalo hned rok nato, v dámské rubrice magazínu New Oxford. Co byla ta žhavá novinka v článku The Newest Thing in Lunches? „Pozvánka“ na jídlo, které se podává až/už od 11. hodiny. A i když se termín brunch poprvé objevil v britském prostředí, silnou tradici získal právě ve Státech.

Jídlo pro elitu
V začátcích se brunch proslavil na jihu USA, konkrétně ve městě New Orleans. Třeba takový podnik Begue's byl koncem 19. století známý hlavně pro svou druhou snídani, ovlivněnou nejen francouzskými recepty. Postupně se brunchové podniky rozrůstaly a lidé si v nich mohli pochutnat na francouzském toustu, vejcích Benedikt, omeletách s mořskými plody, vejci Sardou a jiných místních specialitách.

Netrvalo dlouho a brunch se přesunul do New Yorku – a výrazně povýšil. V tamní společnosti se od 20. let stal jedním ze symbolů prestiže a elity. Dnes ho lidé vyhledávají hlavně proto, že nabízí mix pohodlí, zábavy a netradičních chuťových kombinací.

Víkendový vyprošťovák
Podobně vidí brunchovou kulturu i Jan Valenta z Taste of Prague. „Pro mě je to víkendová záležitost. Ráno se probudíte, nevíte, co dělat, nebo si přispíte, a tak vyrazíte na brunch. Často právě po prohýřené noci, takže brunch částečně funguje jako vyprošťovák. Nastartuje vás do víkendového dne,“ vysvětluje.

Vybrat si můžete z několika stylů brunche. Nejběžnější jsou stále ty hotelové, většinou formou all you can eat. Některé podniky však zůstávají u nabídky à la carte (na lístku bývá anglická snídaně, ale i další možnosti), i u nás už ovšem existují třeba i dim sum brunche.

Odvažme se!
Na svých cestách po světě potkal Jan hned několik brunchových jídel, která ho vážně bavila. „V Modern Pantry v Londýně jsme měli pošírované vejce, které obsluha hodila do friťáku a pak zalila masovým ragú. A bylo to super,“ vzpomíná. Stejně jako signature dish z restaurací sítě Eggslut nebo jídla z anglického podniku The Breakfast Club.

Právě originalita a odvázanost mu v Praze někdy chybí; dost brunchů vnímá spíš jako prodloužené snídaně. Zahrnují totiž hlavně vejce na x způsobů, případně palačinky. „Z českého chleba přitom uděláte super topinky. Anebo třeba takové houby...“ zasní se.

I tak ale nadhodí hned několik míst, kam by si na brunch klidně zašel. Typicky americký dělají v The Tavern – zkuste tamní smažené kuře na vafli nebo texaské omelety. V Esce si dejte třeba vejce s pšenicí a v Brně zaskočte do Industry. Kromě bůčku a jiných dobrot v nabídce občas najdete i domácí polévku. „Je skvělé, že se nebojí přidat něco navíc. A zrovna polévky umíme fakt skvěle,“ dodává na závěr.

Zdroj: Brunch: A History – Farha Ternikar