Rozrůstá se na okrajích lesů, poblíž luk a zahrad nebo v remízkách, má rád polostinná místa, ale zároveň i teplo, a tak se mu daří v nížinách. Řeč je o česnáčku, kterému rok co rok sebere pozornost česnek medvědí. A to je velká škoda! Bylinka totiž přináší do kuchyně podobně lákavou nabídku – chutí i vůní se vyrovnává česneku a řeřiše, zatímco kořínky jsou pikantní skoro jako křen.

Na začátku se česnáček snadno zamění s kopřivou, jakmile však rozkvete, nemůžete se splést. Bílé květy ho spolehlivě odliší od okolního býlí, stejně jako česnekové aroma – stačí rozemnout list mezi prsty, a máte jasno! Na talíři se však rostlina projevuje decentněji než její příbuzní, a tak nezanechává typickou česnekovou pachuť v puse – plusový bod pro kuchaře i hosty.

Listy, květy, kořeny

Česnáček se používá všude tam, kde byste sáhli po česneku – mladé listy a stonky se míchají do salátů a (luštěninových) pomazánek, pesta nebo dipů, ve kterých se tradičně doplňují s jogurtem či zakysanou smetanou. Bylinka ochucuje zeleninová jídla, rizota a nádivky, majonézu, vinaigrette a bylinkové máslo i omáčky typu velouté.

Pro listy česnáčku se chodí do konce června, jelikož v tomto období jsou křehké a delikátnější než po zbytek roku. Párují se v souladu s jarní sezonou – na menu putují společně s jehněčím, ředkvičkami a houbami, kozími sýry, brynzou i chřestem, za čerstva, ale i ve formě pesta či bylinkové soli.

V karlínské Esce se k pečenému a grilovanému masu nebo zelenině vyšlehává emulze z česnáčku, oleje, jablečného octa, pošírovaného vejce a trochy ledu, který brání šednutí bylinky. Jindy se listy krájí do těsta na pečivo i palačinky, plní slané koláče a těstoviny, zdobí pizzu a koření třeba šťouchané brambory, omeletu a samozřejmě také chleba s máslem nebo tvarohem.

Mohlo by vás zajímat

Houbový speciál: Které houby sbírat od dubna do května?

Víte, které druhy hledat a jaká kuchyňská úprava jim nejvíc prospěje?

Ze zelených částí bylinky lze vyrobit olej. Listy se nechají pár hodin zavadnout, potom se natrhají a vloží do čisté (!) sklenice, ta se naplní kvalitním (zastudena lisovaným) olejem a zazátkuje. Bylinka se tak maceruje asi 14 dní, při pokojové teplotě a mimo sluneční světlo. Profíci radí občas lahví zatřepat a hlídat, jestli se okolo zátky netvoří plíseň. Poté, co se olej přefiltruje, uchovává se v tmavé a dobře utěsněné lahvi, ve tmě a chladu.

Od května do června se v kuchyních uplatní květy česnáčku, které přenášejí jemnou česnekovou chuť do salátů, kvašené zeleniny a různých jídel, včetně masa a ryb. Koncem května se pak dají sesbírat mladé zelené plody neboli šešule – využívají se jako čerstvé koření. Jako další přicházejí na řadu zralá semínka. Nejčastěji se pomelou nebo nadrtí, smíchají s trochou octa, soli a medu a dají tak základ česnáčkové hořčici.

Právě tmavá semínka česnáčku kdysi ve střední Evropě nahrazovala pepř, který byl pro mnohé cenově nedostupný. Peprnost se (hlavně na podzim) získává také z kořenů, které se strouhají na obložený chleba, grilované zelí či tatarák anebo se melou do kořenící pasty. Sušené kořeny aromatizují omáčky nebo infuzují smetanu, která se šlehá například k uzeným rybám.

Pan doktor česnáček

Lidové léčitelství po staletí oceňuje dezinfekční účinky česnáčku – listy dovedou hojit rány a doporučují se žvýkat při paradentóze nebo povařit a kloktat jako odvar, když se objeví afty. Bylinka má schopnost dezinfikovat dýchací cesty, podporuje trávení i činnost jater a slinivky, a k tomu všemu čistí krev. Mimoto se chválí za obsah vitaminů (C, B, A), minerálů, saponinů, hořčin, glukosinolátů, flavonoidů, fytoncidů… Podtrženo, sečteno – vzhůru na česnáček!

Mohlo by vás zajímat

V sezoně: Co zavařovat a kvasit na jaře?

Výhonky, poupata, šišky... Co zjara nasbírat – a vychutnávat si až do zimy?

Zdroj: kuchaři Ambiente, Monika Golasovská: Bylinková terapie, Steffen G. Fleischhauer: Essbare Wildpflanzen