„Podnik provozují lidé z Café Savoy. Budou dodávat sladkosti ze svojí cukrárny a také se pokusí obnovit některé původní receptury cukrárny Myšák,” říká spolumajitel podniků Ambiente Tomáš Karpíšek. Hosté tak mohou očekávat profesionální obsluhu a letité zkušenosti s provozováním kavárny.

Interiér navržený architektkou Terezou Froňkovou respektuje původní vzhled kavárny z dvacátých let minulého století. „Spodní patro cukrárny je zrekonstruované ve spolupráci s památkáři, nahoře ale nezbylo vůbec nic, protože dům před deseti lety spadl a zůstala jenom fasáda,” vysvětluje architektka. „Původně jsme chtěli jednoduchou, až funkcionalistickou kavárnu, ale vycházíme z původního interiéru, a tak jsme tam potřebovali trochu dekoru i kýče,“ dodává Tereza.

Interiér dotvářejí křišťálové lustry, na jejich výrobě se podíleli Michal Froněk a Jan Němeček ze studia Olgoj Chorchoj.

Lustry tvoří stylizované skleněné ovoce, houby i zvířata. „Michal Froněk a Jan Němeček mají bohaté zkušenost s prací se sklem. Dokáží tak přímo spolupracovat s našimi mistry skláři a své návrhy upravovat, aby naplno využili možnosti skla,“ popisuje spolupráci Pavel Kadleček z Preciosy.

Tereza Froňková se spolupráci přizvala ilustrátora Michala Bačáka a společně vytvořili obraz. „Při výběru řemeslného provedení a dekoru jsme pracovali s luxusní atmosférou prvorepublikového podniku. Využili jsme proto techniku tisku na sametovou látku, která působí jako zlatý dekor na zelenomodrém pozadí,” vysvětluje ilustrátor Michal Bačák. Motiv obrazu umístěného v prvním patře má původ v Orientu.

„Chtěli jsme, aby ilustrace na první pohled vypadala jako perský koberec, tapiserie pokrytá dekorem nebo tradiční blízkovýchodní knižní miniatura. Při bližším pohledu jsou patrné detaily spojené s naší návštěvou orientálních zemí – paní Stáňa z Karviné s tribal kérkou na rameni houpající se v džungli s nápojem v ruce či přicestovalí týpci v havajských košilích, kteří poprvé zjišťují, co je horký a vlhký vzduch Indočíny…” uzavírá popis Michal Bačák.

Do cukrárny Františka Myšáka ve Vodičkově ulice chodily po desetiletí pražské rodiny i vážené osobnosti. Jeho sladkosti mlsal Oldřich Nový nebo Ema Destinnová, dort od Myšáka měl na své narozeninové oslavě i prezident Masaryk. Vyhlášené zde byly rovněž zmrzlinové a šlehačkové poháry.

Ambiente si na ně nechalo v rodinné sklárně Rückl v Nižboru vyrobit foukané a ručně broušené sklenice z českého křišťálu. Kolekce nazvaná Lady pochází ze starých archivů a původního katalogu sklárny ze 30. let minulého století.

Vizuální identitu cukrárny navrhlo Studio Najbrt. „Když se nám dostala do ruky historická fotografie výlohy cukrárny Myšák, bylo nám hned jasné, že nebudeme chtít tvořit úplně novou značku, ale pokusíme se o facelift,” vysvětluje Marek Pistora ze Studia Najbrt. Logo vychází z ručně psaného nápisu a odkazuje k meziválečné tradici české typografie. Barvy jsou inspirovány surovinami na pečení – vanilkou a čokoládou – a doplňuje je zlatý akcent připomínající historický interiér cukrárny s tehdy módními orientálními prvky.

Návrh uniforem, jehož autorkou je Kristina Netíková, vychází z tradičního kavárenského oděvu. Jeho interpretace je však velmi současná: „Chtěla jsem vytvořit moderní, elegantní oděv vyhlášené cukrárny evropské metropole. Základní tvar zástěr je inspirovaný původními interiérovými prvky. Jejich historický střih ale působí překvapivě nadčasově až futuristicky," přibližuje návrh Kristina. Při jeho tvorbě vycházela z barevnosti zákusků: šlehačky, vanilky nebo hořké a mléčné čokolády se zlatým zdobením.

Nová cukrárna patřící pod hvězdu Ambiente bude na stejném místě jako cukrárna Františka Myšáka, která zde otevřela v roce 1911.

Vzpomínky z první republiky

Píše se rok 1904 a František Myšák otevírá vlastní cukrárnu. Vše měl promyšleno do detailu – dbal na vysokou kvalitu surovin, najímal ty nejlepší architekty a dobře se staral o zaměstnance.

Mezi originální recepty cukrárny patřily pomerančové placičky a karamelový krém. Stálicemi nabídky byly tzv. ledovky, indiánky, trdlovec (těsto opékané na rožni) nebo ovoce z marcipánu.

Za první republiky pekli cukráři v Myšákovi všechno domácí, kupovali pouze čokoládu. Například ovoce na zimu sami zavařovali.

„Považuji za nutno zdůraznit, že všechny výrobky byly jen z hodnotných surovin. Margarín nesměl překročit práh dílny. Za války ovšem přišly samé náhražky. Otec byl z toho všecek nešťasten. Říkával, že to je chemie a ne cukrařina,“ pamatuje syn František, který se stejně jako otec stal mistrem v oboru a převzal rodinný podnik.

Cukrárna fungovala pod taktovkou rodiny Myšáků do konce války, pak byla úředně zavřena. Největší rána přichází po únoru 1948 – podnik byl znárodněn a přítomnost rodiny Myšáků se stala nežádoucí.

František Myšák mladší naštěstí zůstává v oboru a sklízí úspěchy na mezinárodních soutěžích – třeba na Světové výstavě Expo 1958 v Bruselu.