Zní to jako řeznická pohádka křížená s Pretty Woman. „Do řeznictví poslal ženicha jeho tatínek. Jednou večer mu u grilu převykládal rozhovor s Fandou Kšánou a říkal, že by měl do Dlouhé zajít. Trvalo dva týdny, než Jirka poslechl,“ začíná vyprávět oddávající.

V pátek 27. června 2014 se Jirka postavil do fronty a kromě masa se mu zalíbila i štíhlounká Martina Němcová, něžná víla v partě řezníků. „Byl to osud, že Martina, původně zaměstnankyně konzultační firmy, neodpověděla na inzerát zelinářství, ale Našeho masa. A že Jirkův tatínek naléhal, aby si šel nakoupit právě tam,“ zamýšlí se oddávající. Křehká dívka v řeznické zástěře tenkrát dala Jirkovi spolu s masem i svoje srdce, byť nevědomky.

„Tři týdny po prvním setkání slavila Martina svátek a Jirka si řekl, že jí přinese kytku. Osud tomu chtěl a u pokladny ho zase obsluhovala Martina. I když kdo ví, kolik lidí v řadě pustil před sebe, aby na něj vyšla právě ona,“ pokračuje s úsměvem oddávající. Květinu schovával Jirka nervózně v tašce a odvahu mu dodal až kelímek škvarků, který mu Martina dala při placení jako dárek. „Všechno nejlepší k svátku“ a útěk z obchodu – ruka byla v rukávě.

„Od zasnoubení jsem věděla, že svatba bude v Našem mase.“

„Výročí pojmenovali podle prvního nákupu jako Svátek vysokého roštěnce,“ prozrazuje Fanda Kšána, bývalý šéf a zároveň Martinin svědek. A svůj velký den naplánovali tam, kde to všechno začalo. Láska Martiny a Jirky zastavila v 10:30 jak běžný provoz v Našem mase, tak řadu kolemjdoucích, kteří v pasáži dostali svatební uheráčky. „Žádné koláčky! Mažeme chlebíky s uherákem a jednohubky se sádlem a cibulí,“ poznamenává Fanda.

Oltář ze dvou stolků, rozlité panáky a uvolněná komorní atmosféra – velkému štěstí stačilo jen pár metrů čtverečních, a po půl dvanácté už se za řeznickým pultem s roštěncem v ruce fotili manželé Devátovi. Vstup do nové životní etapy doprovázel chleba z Esky se solí a slivovička; kvůli restauračním podmínkám na zem místo talíře upustili stříbrný podnos. „Svatební kytici přes otevřený pult házet nemůžeme. Co by tomu řekla veterina?“ smál se jeden z řezníků.

Svatební menu od řezníka

Martina i Jirka milují (Naše) maso, a tak byla volba svatebního menu čistě řeznickou otázkou. Kromě zmíněných „svatebních koláčků“ se na talíře krájela tlačenka, klobáska a další uzeniny. Ve dvanáct se znovu otevřelo a nejbližším svatebčanům se začala servírovat polévka uvařená v Lokálu Dlouhá, kterou si vychutnali obklopeni postupně přicházejícími návštěvníky. Hlavním bodem svatební hostiny byla večeře od řezníka.

Přejeme novomanželům, aby jejich společná cesta byla i dál plná šťastných náhod – a stejně snadná a pohodová jako přechod do vedlejší Bokovky, kde oslava pokračovala.