Proč jste se vydali právě do Kodaně?
Lukáš Tomsa: Kodaň má reputaci centra malých pivovarů a pivních barů. Má dobré jméno v celé Evropě, přičemž tamní pivní bary a pivovary jsou amerického střihu. Takže jsme se rozhodli, že tam pojedeme pro inspiraci. Koncept, který jsme teď otevřeli v Karlíně, je totiž něco trochu jiného než to, co v Čechách běžně funguje. Je to čistě pivní bar a to u nás zase tolik nejede. Ale v zahraničí, zvlášť právě v Americe, je takových podniků spousta a Kodaň se tomuto trendu přibližuje. Ostatní evropské země, třeba Německo nebo Belgie, mají hodně specifickou pivní kulturu. Třeba typický anglický pub je něco úplně jiného a nikdo kromě Angličanů tomu nerozumí. Ale výčepy v Kodani jsou hodně podobné tomu, co bychom chtěli dělat.

Mě právě překvapilo, že jste se vydali zrovna do Kodaně. Nikdy jsem totiž neslyšel: „Dej si to pivo, je dánské!“
Lukáš Tomsa: Souvisí to se současným trendem malého pivovarnictví. V Dánsku mají jeden z nejznámější pivovarů – Mikkeller. Teď už je to světovou značka, ale začínali jako malý pivovar v Kodani. Centra malých pivovarů jsou teď hlavně v Americe a Kodani.

A jde spíš o kvalitu piva, nebo o styl?
Lukáš Tomsa: Asi o obojí dohromady. Moderní americké styly jsou trošku jiné. Kvalita se liší od místa k místu. V Dánsku není tak velká pivovarnická tradice jako u nás, v Německu, Belgii nebo v Anglii, ale je to něco jiného a nového. Celý trend stojí na tom, najít v pivu něco, co si člověk neuměl představit a co tam nečeká. Ve dvacátém století se pivo dělalo spíš jako nenachmelená voda, kterou pijí masy. Teď se do něj začíná zase dávat víc chmele, takže je víc navoněné a hořké.

Jak dlouho jste v Kodani byli?
Radek Pelc: Čtyři dny a tři noci. Stihli jsme projít kolem osmnácti míst a ochutnali kolem padesáti piv.

To je slušné číslo!
Radek Pelc: No, bylo to náročné. Ani pivo se nedá pít pořád.
Lukáš Tomsa: Zní to hezky a bylo to fajn, ale člověk pak už nemůže a radši by si dal vodu.
Radek Pelc: Ano, my jsme ho potom už prokládali kolou.

Co při prohlídce kodaňských pivovarů zaujalo?
Radek Pelc: Za mě to byl podnik Warpigs od značky Mikkeller. Byl jsem na něj hrozně zvědavý. Jde o bar v bývalé bourárně masa a původní prostory jsou zachované, jen je do toho „vložený“ pivovar. Dělají výborné vepřové a hovězí na grilu v americkém stylu. Jídlo připravuje americký šéfkuchař. Překvapila mě ale velikost porcí a také to, jak to bylo mastné. Byli jsme tam dvakrát a podruhé už jsme to ani nemohli sníst.
Lukáš Tomsa: Warpigs je založený na americkém BBQ a je super dát si to jednou. Ale nedovedu si představit dát si to víckrát než jednou za čtrnáct dní. Maso je skvěle připravené, dobře ochucené, ale hrozně rychle se přejí.

Co jste se v Kodani naučili?
Lukáš Tomsa: Ověřil jsem si, že trend je sice v hořkých pivech typu IP a ale, jenže ty člověk nemůže pít dlouho. Každý se pak chce vrátit k nějakému pitelnému ležáku. Takže to pivo, které chceme vařit u Dvou kohoutů, je podle mě základem úspěchu. Ovšem připravit ležák tak, aby byl dobrý, pitelný a nebyla jenom obarvená voda, opravdu neumí každý.
Radek Pelc: Česká klientela je zvyklá spíš na kvantitu. Setkal jsem se třeba s pánem, který tato speciální piva vyloženě nemusí. Pije ležák, dá svých dvanáct kousků za večer a je spokojený. Zaujala mě ale atmosféra těch pivovarů. Byla překvapivě klidná. Všichni si přišli pro pivo k výčepu, a i když čekali, nebyli nervózní. Divili jsme se, že to může takhle fungovat. Dva lidi za barem, a byli schopni obsloužit třeba sto padesát hostů.

Co se týče atmosféry, jaké jsou rozdíly v porovnání s českou hospodou?
Lukáš Tomsa: Za mě je hlavní rozdíl v tom, že na Západě se lidé jdou do hospody vyloženě bavit. Není divné, když si parta lidí přinese stolní hru a u toho se pije. V Čechách přijdu, sednu si na místo a začnu ládovat piva. To je naše pivní kultura. Atmosféra na Západě je trošku jiná. A podobnou bychom chtěli mít i u Dvou kohoutů.

Jak kvalitní je pivo v Kodani?
Lukáš Tomsa: Kvalita se liší pivovar od pivovaru, tak je to všude. Málokterý pivovar má ale všechna piva stabilně dobrá. Třeba v Americe je spousta pivovarů, které mají jedno skvělé pivo a zbytek se nedá pít.
Radek Pelc: To je pravda. I v Kodani jsme ochutnali pivo, které fakt nešlo vypít.

Je v Kodani pivo dražší než u nás?
Radek Pelc: Kodaň je obecně hodně drahá.
Lukáš Tomsa: Pivo stálo asi padesát dánských korun. Takže krát tři a půl. Ale my jsme se moc nerozpíjeli. Vždycky jsme si dali dvě nebo tři piva, okoukali, co jsme chtěli vidět, a šli jsme dál.

Které vám chutnalo nejvíc?
Lukáš Tomsa: Asi jsem tam neochutnal pivo, kvůli kterému bych vyloženě znova letěl do Kodaně. Ale vypili jsme spousta dobrých piv. Sedly mi hlavně některé jejich belgické styly. Třeba měli výborné malinové.
Radek Pelc: Za mě to byl jeden z IPů od Mikkellera, ale nevzpomínám si který. Vím jenom, že to bylo už na letišti...
Lukáš Tomsa: Když jsme přiletěli do Kodaně, zjistili jsme, že na letišti je stánek Mikkelleru, který je otevřený nonstop. Mají tam asi dvacet druhů piv. To bylo příjemné překvapení. Takže ochutnávka začala už na letišti.

Je ještě něco, co vám připadalo inspirativní?
Lukáš Tomsa: Mě opravdu překvapila atmosféra a moc se mi to líbilo. Všichni se usmívali a nic nebyl problém. Nikdy jsme se nesetkali s nepříjemnou obsluhou.
Radek Pelc: Naopak, vždycky sami přišli, a prý jestli se nechceme na něco zeptat. Sládci nám ukazovali pivovarnickou techniku a ptali se, co nás zajímá.