Už přes rok dodává Stanislav Hecht do restaurací Ambiente i microgreens. V létě si můžete pochutnat na jeho rajčatech a paprikách, v zimě a předjaří pak kuchaře zásobuje rostlinkami, jejichž stonky a lístky jsou nabité blahodárnými látkami.
„Pokud se farmaří v souladu s přírodními rytmy, patří microgreens k několika málo rostlinám, které se dají pěstovat i v zimě. Ta je dokonce jejich hlavní sezonou. Microgreens jsou zajímavé, hezké, zdravé, chutné, lokální…“ vypočítává Stanislav Hecht, skloněný ve skleníku nad různobarevnými drobnými rostlinkami.

Od „wasabi“ po okurkový brutnák

Před rokem se do experimentování s microgreens pustil ve velkém. Na řeřichu, kterou běžně vidíte v supermarketech, u něj ale nenarazíte. „Není nejatraktivnější a naši odběratelé preferují jiné rostliny. Třeba asijské listové zeleniny, což jsou různé typy více či méně aromatických hořčic. Populární je červená řepa, a nejen proto, že je barevná. I mladá rostlinka má zemitou chuť řepy,“ popisuje Stanislav Hecht. Analogicky mrkev chutná po mrkvi, hrášek jako hrášek…

K microgreens se na farmě dostali právě na popud Ambiente. „Pustili jsme se do toho v širokém rozsahu, jak je u nás zvykem. Běžně se pěstuje tak deset druhů, my jsme jich už vyzkoušeli přes čtyřicet a chystáme se na další,“ konstatuje můj průvodce.

A dává ochutnat. Malá zelená rostlinka chutná podobně jako wasabi. Dozvídám se ale, že křen wasabi je japonská brukvovitá rostlina, kdežto ochutnávaná bylinka je v Evropě doma a jde o speciální druh rukoly. Další vzorek – brutnák – připomíná okurku, je křehký, lístky jsou krásně šťavnaté. Microgreens by se zároveň daly označit jako esence zdraví. Koncentruje se v nich totiž všechno dobré, co bylo v semínku.

Další výhodou je všestranné využití v kuchyni. Můžete si z nich udělat salát, přidat je do řady jídel, a samozřejmě poslouží jako efektní ozdoba. A jak zdůrazňuje Stanislav Hecht, jsou spolehlivě nechemizované, což je v zimě naprostá výjimka. „Třeba zimní saláty jsou úplný koncentrát dusíku,“ poznamenává. Navíc si většina salátů v chladném období roku pocestuje, takže k dusíku připočtěte výraznou uhlíkovou stopu.

Zvládnete to i doma!

Microgreens si můžete snadno vypěstovat sami. „Platí to hlavně pro řeřichu, rukolu nebo horčici. Ty lze sklízet zhruba po deseti dnech, dokud mají jenom děložní lístky. My na přání zákazníků čekáme na fázi, kdy mají rostlinky vyvinutý už minimálně jeden pravý list, takže to trvá výrazně déle. Stejně tak je složitější pěstovat pomalu rostoucí rostlinky, jako je třeba mrkev, kmín nebo červená řepa,“ vyjmenovává farmář.

S čím tedy začít? Ideální je hořčice. Stačí ji vysít na urovnaný, utužený a zvlhčený povrch, a potom ho na dva tři dny zakrýt, aby k semínkům nešlo světlo. Teplo není problém, stačí pokojová teplota. Po odkrytí je samozřejmě naopak vhodné přisvětlovat, aby byl porost kompaktnější, rostlinky pěkně zelené a aby zbytečně nevytahovaly. „Pak hrozí, že lehnou, a protože jsou nahusto vysazené, mohou zahnívat,“ varuje Stanislav Hecht.

Pozor na semínka

Máte chuť to vyzkoušet? Prima, nicméně semínka vybírejte obezřetně. „Určitě víc než polovina osiva, které běžně seženete, je chemicky mořená, ošetřená proti chorobám. Na pěstování microgreens se tedy nehodí,“ varuje zkušený farmář a dodává, že tyhle údaje najdete na sáčku se semínky. A že třeba hořčici a řeřichu dostanete také nemořené.

Nebo to zkuste podomácku, pěstitelsky! „Některé druhy ochotně kvetou, takže si můžete osivo získat sami. Píchnete si na zahrádku rukolu, necháte ji vykvést a pak semínka seberete. Druhá možnost je použít bioosivo,“ uzavírá Stanislav Hecht. Tak do toho!