Grafika od ní mě letos doprovázela na karlovarském festivalu, na konferenci reSITE o dynamice měst a životě v nich, ale i na výstavě Gerharda Richtera v Národní galerii. Zuzanina práce mi dělá radost, a proto jsem autorce směle položil několik otázek ke vzniku loga našeho nového konceptu Grils.

Na Grils se v Ambiente pracuje už víc než rok. V jaké fázi projektu ses připojila k realizačnímu týmu ty?

Naše studio není zas tak velké, všichni víme v podstatě o všem, co se v Ambi děje, takže Grils jsem sledovala od začátku. Nicméně aktivně jsem se připojila, až když byl vybraný název a začalo se pracovat na vizuálním stylu.

Představme si situaci: vlastním restauraci a chci pro ni logo. Co musí být součástí zadání pro grafika, aby byl výsledek co nejlepší?

Potřebuješ toho vědět co nejvíc – proč restaurace vzniká, v čem je její podstata, v čem je jiná než ostatní atd. V případě Ambiente máme výhodu, že jde o výrazné nové koncepty. S těmi se samozřejmě pracuje líp, než kdyby šlo jen o další ničím se neodlišující restauraci.

Název Grils vymyslel tvůj kolega Michal Nanoru. Jak ti pomohlo, že název i logo vznikaly pod jednou střechou u vás ve studiu?

Fakt, že na celém projektu pracujeme od začátku, je úplně zásadní. Je třeba mluvit s majiteli, kuchaři, architekty... Díky tomu vznikne komplexnější a přesnější výsledek. Michal vymyslel název, který přímo sděluje, že podnik povedou sebevědomé mladé ženy, a tak nastavil i celý vizuální styl. Svým způsobem to byla výzva – prozkoumat, jestli dneska vůbec může existovat něco jako ženský design nebo design reprezentující ženy tak, aby nebyl omezující nebo třeba holčičkově pitvořivý, ale naopak dával sílu.

Na návrhu jsi pracovala v tandemu s Andreou Vacovskou. Co přináší práce v týmu? Nebylo pro vás složité sladit své umělecké vize?

Ve studiu často pracujeme v týmu. V případě Grils to jsou Andrea Vacovská, která vytvořila finální logo a rastry, Švýcarka Julia Häller, která je u nás momentálně na stáži, a od začátku Michal Nanoru a Aleš Najbrt. Jsme zvyklí dost diskutovat o celém konceptu, leckdy je to ta nejdůležitější část naší práce. Vždycky vyvíjíme víc řešení, někdy i protikladných, a pak společně vybíráme to nejlepší a návrhy kombinujeme.

Takže práce na Grils nebyla čistě holčičí záležitost...

V tomhle případě jsme byly taková dívčí kapela s basákem za zády.

U konceptu založeném na grilovaných kuřatech asi každého napadne použít v komunikaci motiv kuřete nebo slepice. Proč jste se nevydali touto přímou cestou?

Právě proto. Nehledě na to, že hranice přijatelnosti infantility kuřete, symbolu slepice jako hloupé a podřízené a sexualizovaných holek, je velmi tenká. I když někomu se líbila i ironie názvu Puťky, což byla jedna z variant, od začátku jsme se logicky chtěli vymezit vůči představě oddaných služtiček v čepcích v černé kuchyni. U nás jsou to džínové zástěry a divoce barevné šátky ve vlasech. Je to svobodný ženský svět, a právě proto tolik přitahuje i kluky.

Tvarosloví písma v logu odkazuje k estetice amerických mašin z 50. a 60. let. Jak se vám podařilo vizualitu vyvážit tak, aby návrh nepůsobil jako prvoplánové retro?

Když hledáš různé inspirace ve světě nezávislých holek, zákonitě narazíš na americká 50. léta, rockabilly a poválečnou emancipaci – za války chyběli v zázemí muži, a ženy paradoxně díky tomu zjistily, že spoustu věcí zvládnou samy a někdy i líp.

My jsme ale nechtěli působit jenom jako retro, a tak jsme logo doplnili barevnými olejovými paterny. Černé logo a rastry jsou takový kuchyňský hardware a barevné paterny jsou živoucí duše Grils. Michal by asi dodal, že stejně jako v pozadí názvu stál seriál Girls, někde daleko v pozadí těch barevných ploch rezonovala i znělka dalšího holčičího seriálu Broad City.

Na barevné olejové paterny jsem se chtěl právě zeptat. Kde jste na techniku tzv. mramorování přišli a čím vám k holkám sedí?

Mně se tahle stará technika, která se hodně používala ve 20. letech, líbila už dlouho včetně toho, že „vaříš“ z barev, oleje a vody. A taky nás dost lákalo zkusit si ty olejové papíry vyrobit sami. Musím říct, že tahle část byla zábavná a objevná pro nás všechny. Nikdy dopředu nevíš, co jsi vytvořil, a nic není špatně… Dost mě bavilo pozorovat přístup holek z Grils – měly až takový odborný kuchařský styl: trochu posypat, trochu dochutit...

Značka je živý organismus, neustále se vyvíjí. Jaká je podle tebe průměrná životnost loga?

Záleží na řadě okolností, které nejsme schopní dohlédnout ani ovlivnit. Může se změnit technologie nebo vnímání určitých znaků. Ale je jasné, že když se o značku správně staráš, dožije se delšího věku. A stejně jako u restaurací nesmíš příliš dát na momentální trendy. Ty odejdou první.

Podílíte se i na veškeré grafice, kterou restaurace potřebuje k provozu a propagaci. V čem vidíš největší přínos dlouhodobé spolupráce s Ambiente?

Právě v té dlouhodobosti, v tom, že se dobře známe, vzájemně inspirujeme a doplňujeme. Není to povrchní spolupráce. Těší nás to čím dál víc.

Obligátní otázka na závěr: Ve které naší restauraci ti nejvíc chutná?

Milovala jsem buchtičky s krémem v Esce, ale někdo je vyřadil z menu!