Všechno začalo v roce 1822, kdy byl zveřejněn obrázek s francouzským (jak jinak) kuchařem Marie-Antoine Caremem, znázorněným právě ve vysoké bílé čepici, kabátku a černo-bílých kalhotách. Careme byl skutečnou celebritou, vařil pro Napoleona i cara Alexandra I. a vymyslel třeba bešamel. Nicméně rondon se do kuchyní rozšířil až okolo roku 1878.

Čepici (takzvanou toque blanche) nosili vládci kuchyně už od 16. století a její účel byl prozaický: zabraňovala (a stále zabraňuje) padání vlasů do talíře či hrnce.

Hlavně prakticky
Od té doby se sice móda výrazně proměnila, nicméně profi šatník kuchařů žádným zásadním změnám nepodlehl. Ačkoliv už nevypadají tak strojeně jako před 150 lety, stále musí mít kabátek z pevného materiálu, který je chrání před horkem, vlhkem a dalšími pohromami, třeba před horkým olejem. Zajímavost: Kdysi počet skladů na čepici hlásal, na kolik způsobů umí kuchař uvařit vejce.

Knoflíky by měly být pevné, látkové, nikoli plastové nebo kovové. Cíl je jasný: minimalizovat riziko, že upadnou a skončí třeba v hrnci s omáčkou.

Ačkoli dnes potkáte i rondony nejrůznějších barev či vzorů, existují pádné důvody, proč vsadit na bílou. V historii kuchařských uniforem totiž znamenala moc a sílu. Hlavně je to ale barva čistoty a dokonalosti. A který kuchař by právě tyto dvě kvality nechtěl hostům servírovat, a to nejen prostřednictvím svých výtvorů na talíři?

Bílý rondon také odráží světlo, čímž svého nositele aspoň trochu chrání před žárem z pece či grilu.

Proč zrovna kostičky?
V některých (zejména francouzských) restauracích platí, že kuchař, který má černé kalhoty, je ten výše postavený. Černo-bílé kostičkované kalhoty naopak původně nosili hlavně kuchaři na nižších pozicích. Nápadný vzor totiž šikovně skryje každý důkaz o nehodě u plotny.

Některé kuchařské uniformy obsahují také šátek. Trojcípý kus látky, zavázaný na uzel okolo krku, přišel vhod hlavně v parných podzemních kuchyních. Dnes, kdy je většina zařízení klimatizovaná, je už spíš výrazem respektu k tradici.

Od hlavy k patě
Zásadní součástí uniformy je samozřejmě zástěra, která chrání dolní část těla, a také boty. Ty musí být vyrobené z pevného, ale prodyšného materiálu.

Máte chuť vyjádřit i v kuchyni svůj vkus? Můžete to udělat jako Alexis Soyer, další legendární kuchař 19. století. Ten nosil místo klasické bílé čepice červený baret.