Jak jste se dostala k pivu?

Po gymplu jsem moc nevěděla, co mám dělat. Vždycky mě to táhlo k vaření, jídlu a potravinám obecně. Nastoupila jsem na Vysokou školu chemicko-technologickou na obor biochemie a biotechnologie, kde se učí sladařství, chmelařství, pivovarnictví. Nejdřív to byla z nouze ctnost a pak mě to hrozně chytlo. VŠCHT jsem ale nedokončila. Teď jsem druhým rokem na pražské vyšší odborné škole Podskalská na oboru pivovarnictví.

Tam je to lepší?

Pro mě určitě, protože to je škola vyloženě pro sládky, a navíc se dá studovat dálkově. Díky tomu můžu rovnou pracovat v oboru, součástí studia jsou praxe a předměty se hodně točí kolem piva. Na VŠCHT musíte obsáhnout chemii, fyziku, matiku i základy molekulární biologie. To studium je mnohem komplexnější, dalo mi velkou preciznost. Na Podskalské vás naučí dělat v oboru. Příští rok ze mě bude certifikovaná sládková.

Jak se přihodilo, že jste začala pracovat v pivovaru?

Ještě při škole jsem s přítelem rozjížděla online pivotéku. Vybrali jsme to nejlepší z českých pivovarů a pak jsem našim zákazníkům posílali poštou, co si objednali. Bohužel byl projekt od začátku de facto odsouzený ke krachu, posílat pivo poštou nejde. Dopravci lahve neustále rozbíjeli. Díky tomu jsem ale poznala hodně lidí v pivovarnictví a celé léto jsme čepovali pivo na pivních festivalech. Atmosféra na nich je neopakovatelná a vrhá velmi dobré světlo na novou pivovarskou scénu, která u nás vznikla tak v posledních třech letech. První vlaštovka byl pivovar Matuška. Teď už zajímavé pivovary vznikají na každém rohu.

Patří k nim i pivovar Raven. Jak se stalo, že vás zaměstnali jako sládka?

Ano, existují teprve rok, ale mají skvělé pivo. Na festivalech jsme propagovali jejich značku a já věděla, že shánějí sládka. Tak jsem se ptala majitele, jestli by to se mnou nechtěl zkusit. Že nezaručuju, že budu hned všechno umět, ale pokusím se. Plácli jsme si.

Není obvyklé, aby sládka dělala žena. Čím to je?

Zaprvé to je tradičně mužská práce, zadruhé je dost fyzicky náročná, toho se člověk nesmí leknout. Tahají se těžké pytle a kolegové tam nejsou od toho, aby mi s nimi pomohli. Nikdo se neptá, jestli to unesu, nebo neunesu. Taky se hodně pije pivo a musíte trochu převzít chlapský humor. Podle mě ani moc žen neví, že by mohly dělat sládka.

Máte pocit, že vás mezi sebe kolegové přijali?

Upřímně řečeno, nikdy jsem moc nepřemýšlela o tom, jestli mě přijmou, nebo ne. Spíš jsem brala jako výhodu, že jsem taková rarita. Na fakt, že jsem sládková, lidé z oboru reagují s údivem a vždycky pozitivně. Ani sama v sobě jsem se nemusela nikdy vymezovat, všichni jsme sládci a máme rádi stejnou věc. Je to dřina, ale když na konci dne stáčíte pivo na spilku a víte, že se povedlo, je to krásný pocit.

Na konci roku jste uvařila první pivo pod vlastní značkou. To je pro každého sládka velký životní milník, ne?

Nespala jsem z toho asi měsíc. Vařila jsem ho s teplotou, protože jsem byla nervózní jak před maturitou. První pivo! První vynaložené peníze, které jdou z mé kapsy. Najednou nevařím pro pivovar – tohle je můj recept, moje pivo. A hlavně: co na něj řekne okolí? Může chutnat mně, ale lidi ho strhají, a člověk může založit novou značku, protože když se hned napoprvé zapíše blbě, je to potom docela náročné.

Jaké pivo jste uvařila?

Chtěla jsem udělat vánoční speciál a začít trochu jinak než ostatní. Takže jsem přišla s tmavým pivem, i když většinou bývá první to světlé. Byl to stout, což je svrchně kvašené tmavé pivo, takové hořké, čokoládové.

Pivo může být čokoládové?

Šlo o vánoční speciál, takže jsem použila tmavé, pražené slady. Jsou voňavé, a když do nich kousnete, je to jako kousnout do praženého kafe. Chtěla jsem tu chuť ještě podtrhnout, takže jsem do toho během vaření přidala kakaové boby a kokos, a další kokos tam přišel i během kvašení.

Do piva se běžně sype kokos a kakaové boby?

Běžně ne, suroviny jsou drahé a dělá to nepořádek. Jakmile se do piva něco vsype, zlobí to, musí se to scedit. V pivovaru Raven, kde pracuju, se razí filozofie, že když už se do piva něco přidává, ať je to kvalitní a nejsou to náhražky. Když se například dělá pomerančová IPA, házejí se tam celé pomeranče. Takže jsem koupila pražené kakaové boby a velký pytel strouhaného kokosu.

Jaké byly ohlasy?

Musím zaklepat, že většinou pozitivní. Premiéra proběhla v Našem mase, kde jsem pivo celý den čepovala. Ne každému se ale člověk zavděčí tmavým pivem, není to líbivka na první pohled. Největší radost mi udělal blog Pivníci – takový český Michelin přes piva. Autoři ochutnali snad všechno, co se ochutnat dá, a každý má strach, co o něm napíšou. Moje první pivo jim chutnalo a pochválili ho.

Kde se vzal název Létající chroust?

Nadšenec, který nemá na vlastní pivovar, může zkusit koncept takzvaného létajícího pivovaru. Vlastní pivovar znamená několikamilionovou investici a malé pivovary často nejsou tak vytížené, aby se v nich pořád vařilo. A tak vzniká prostor pro létající pivovary, které využívají volnou kapacitu těch ostatních.

A chroust?

Můj budoucí manžel se jmenuje Chroustovský. Neuvěřitelně mi se vším pomáhá. Takže jméno našeho pivovaru, který plánujeme, bylo jasné.

Po vlastním pivu tedy přijde i vlastní pivovar?

Pivo už máme odškrtnuté, ale určitě neskončíme u jednoho. Člověk musí budovat značku, než vstoupí na trh. Co bychom dělali s pivovarem, kdyby nás nikdo neznal?