Na polích v Blšanech roste především naše nejslavnější odrůda – Žatecký poloraný červeňák, ze kterého se rodí například pivo Pilsner Urquell. „Kromě ní je to také odrůda Sládek, dnes používaná hlavně na pivo Gambrinus,“ dodává sládek a kamarád Pavel Zítek, který naše setkání na poli domluvil.

Život mezi řádky

Většina zdejšího chmele jde do velkých pivovarů, něco málo do těch malých, a co je nejzajímavější, několik šišek zeleného zlata putuje až do Japonska! Odběratelé z této daleké země každým rokem na polích osobně kontrolují, jak se chmelu daří a v jaké bude kondici. Nejvíc je zajímá, jaké používají v Blšanech postřiky a v jakém množství a kdy je aplikují. Dnes už není „chemie“ tak agresivní, což je znát především na čilém životě mezi řádky chmele. „V dřívějších dobách se stávalo, že padali k zemi i ptáci. Dnes už jsou to jen škůdci jako sviluška nebo mšice. V tomhle ohledu jsme udělali obrovský krok vůči přírodě,“ říká Pavel Beran a hned hodnotí letošní úrodu: „Letos byla velká vedra a ta nepřejí výnosům. Ideální je tuna chmele na akr, která má dost alfa hořké kyseliny, tak důležité pro hořkost piva. Nakonec nás zachránily deště těsně před sklizní, i proto letos sklizeň skončila o nějaký ten den dříve.“ Proč dříve? Díky dešti se šišky chmele uzavřely, takže hořké látky zůstaly během sklizně pěkně uvnitř. V takové situaci je třeba zareagovat rychle...

Poptávka na maximu

Samotná rostlina chmele je rodem samičí, příbuzná například marihuany. Možná i proto jsou obě rostlinky tak populární – pořadí nechám na vás... Každopádně jde o trvalku. Sadba vydrží 15 až 20 let, pak začíná stárnout a výnos jde dolů. Možná jste si někdy všimli charakteristické červené půdy na chmelových polích. Zbarvení je způsobeno velkým obsahem železa; důležitý je i jílovitý základ, protože dobře drží vláhu, kterou chmel tolik potřebuje. Ne náhodou se nejlepší chmelnice rozprostírají blízko vodních toků.

Mimochodem – poptávka po chmelu se tento rok ocitla na maximu, a to i díky malým pivovarům, které zažívají hotové obrození.

Jak se sbírá chmel

Sám jsem na chmelové brigádě byl a zažil jsem tam spoustu legrace, ale taky si pamatuju, že to byla velká dřina. Nevím, jak jste na tom vy, čtenáři – tak pro ty, kdo nebyli, přidávám pár informací o tom, jak taková brigáda probíhá, a pro ty druhé pár ztracených vzpomínek.

Chmelové brigády začínají už na jaře. První fází je zavádění čili natáčení chmelových rév na zapíchnutý drátek. Provádí se ručně a vyžaduje patřičnou zručnost. (Napadlo by vás, že když má rostlinka ideální podmínky, povyroste i o 20 cm za jediný den?) To hlavní ale přichází na konci prázdnin, kdy se na tři týdny otevřou česačky a poté sušičky, kde se chmelové šišky suší přibližně osm hodin. Práce na poli poněkud připomíná trampování...

Samotnou chmelnici tvoří lány vysokých rév chmele a to nejdůležitější se skrývá v šišce: jde o lupulin, zelenožlutý prášek uvnitř neoplodněné šišky. To je důvod, proč samec chmele na pole nesmí – znehodnotil by výnos těchto látek. Lupulin ovlivňuje hořkost piva, má uklidňující účinky a podporuje trávení (proto tedy vyjídaní ledničky po návratu z hospody).

A víte vlastně, kolik šišek je potřeba na jednu hladinku plzeňského? Jsou to celé tři! Tak na zdraví všem samcům a hlavně samičkám!