Fay Maschlerová, která píše o restauracích do London Evening Standard, ve zdrcující recenzi zatratila Restaurant Ours, Sellersův nový podnik v západním Londýně. Zkritizovala víceméně všechno, co během svých dvou návštěv zažila: jídlo, prostředí, personál i hudbu.

Šéfkuchař a majitel londýnské „jednohvězdy“ Story, známý svou upřímností, si to nenechal líbit a prostřednictvím svého blogu poslal do éteru odlehčený, avšak kousavý otevřený dopis. V něm hodnotí autorčiny kritické schopnosti a popisuje průběh návštěvy tak, jak ho viděl on.

Vzhledem k tomu, že jsme se tématu šéfkuchaři versus foodkritici v poslední době věnovali, přinášíme vám překlad článku, který shrnuje Sellersovy hlavní argumenty (jakkoli dopis obsahuje mnohem víc argumentů a vyznívá méně útočně, než by se z výtahu FineDining Lovers mohlo zdát). Posuďte sami, jestli tu mluví uražené ego, nebo Fay Maschlerová vážně neměla dobrý den...

Protiútok

Sellers, vyhlášený svou přímostí, se nechtěl zahanbit, a tak odpověděl: „Při čtení recenze jsem se nemohl zbavit myšlenky, že si Fay ten týden dala trochu moc restaurací, takže ztratila schopnost rozlišit suroviny v předkládaných pokrmech. Escabeche z parmice nachové se dělá z cibule, fenyklu a fialových mrkví, žádná řepa nebo červené zelí (červené zelí v květnu, prosím vás!).“

Pokračuje: „Rád bych s Vámi probral tu pasáž o lososu, Fay. Jak víte, jedla jste risotto, které jsem osobně uvařil. Skládalo se z hrášku, fava fazolí, chřestu a máty. Jaké bylo? O tom jsem se v recenzi nic nedozvěděl. Lososa si dala vaše přítelkyně, i když jsem vás viděl ho ochutnat.“

Ohánět se známostmi

Sellers také píše, jak ho unavuje, když kritici neustále připomínají jeho minulost (učil se u Reného Redzepiho a Thomase Kellera; ano, ani nám to nedalo): „Opravdu se těším na den, kdy některý z kritiků prolomí dosavadní zvyklosti a odolá pokušení žonglovat se jmény všech šéfkuchařů, se kterými jsem pracoval. Jsem na svou dosavadní kariéru fakt pyšný, ale dnes, o tři roky a tři restaurace později, je možná na čase nechat to za sebou – v těch stovkách předešlých recenzí.“

Načež Maschlerové nabízí něco jako olivovou větévku: „Hluboce mne mrzí, že si Fay neužila v Ours vůbec nic, dokonce ani hudbu. Existuje žánr, který by nezkritizovala? Možná by nám pomohlo, kdybychom ji zaměstnali jako výběrčí hudby.“

Sellers své poznámky uzavírá jedovatým popíchnutím: „Na jídle je nejkrásnější to, jak odhaluje, co je v lidech, kteří ho jedí. Děkujeme za Vaši recenzi.“ A píše toho ještě mnohem víc; podívejte se plné znění otevřeného dopisu na jeho blogu. Maschlerová, míček je na vaší straně hřiště.