Začnu klasicky: Kdy jste se začal hlouběji zajímat o jídlo a gastronomii?

Bylo to po rozchodu, kdy jsem začal žít, a tudíž i vařit sám. Předtím jsem se kuchyně spíš bál, ale pak mě to v ní najednou začalo bavit, i když jsem věděl kulový. Pamatuju si, jak jsem tenkrát uvařil večeři pro kamaráda, který měl u mě v kuchyni rande. Byla to super zkušenost, ale co se jídla týče, dost velkej průšvih. S mojí ženou Veronikou přišla i láska ke společnému vaření a krátce nato se zrodil náš Gastrokroužek. Před pěti lety jsem na svoje narozeniny pozval pár přátel a místo dárků měli u nás doma připravit něco k jídlu. Sestava byla tehdy jiná, ale smysl zůstal stejný.

A to?

Vařit, slavit, výletovat. Každý z nás má za úkol přichystat jeden chod na dané téma a pak to naučit ostatní. Nejdůležitější je, aby u toho byla legrace. Tu chceme přenést i do vznikající kuchařky – bude to taková trochu šílená kniha vzpomínek na všechny naše akce. Na Velikonoce, cesty vlakem, grilování u koní a oslavu holčičích narozenin na Slapech, na cvičnou kuchyňku na ZŠ ve Fulneku, na vinobraní u pana Michlovského…

Najde se nějaká spojitost mezi gastronomií, divadlem a literaturou?

Právě v tom to celé vězí. Kdybych dával prvnímu, druhému nebo třetímu přednost, časově bych to nezvládal a ani jednomu projektu by se tolik nedařilo. Já jsem se ale rozhodl tyhle věci spojit a postavit několik mostů. LiStOVáNí, můj divadelní projekt, nás vyhání na cesty, takže s ním ročně navštívím až 250 měst. Díky tomu mám přehled a možnost nacházet kvalitní a doladěné podniky a ty pak zanáším na Gastromapu. Některá místa jsem objevil nejdřív pro Mapu a pak jsme tam začali pravidelně jezdit s LiStOVáNím. Zkrátka se to všechno propojilo – v rámci Gastromapy píšu a teď i účinkuju, protože ji dostávám na obrazovku.

Kdy a jak Gastromapa vznikla?

Bylo to přede dvěma lety v Jeseníku. Navštívil jsem tam restauraci, kde sice celkem dobře vařili, ale vypadalo to tam otřesně. Měl jsem nutkání jim to nějak říct. V té době jsem se navíc seznámil se svými nynějšími kamarády food blogery Jirkou a Marikou (Kitchen Story), začal jsem moderovat akci Food Blog Roku a potkal jsem ve světě gastronomie další přátelé, třeba Markétu Pavleje z Kitchenette, Janu Černou ze Zásadně zdravě, Darinu Křivánkovou, holky z Taste of Place a další členy Gastrokroužku. A protože jsem ambiciózní magor, dohnal jsem to až k Mapě a každodennímu doporučování podniků na Facebooku.

A k vlastnímu pořadu na webu magazínu Proč ne?!. Jakou podobu tím Gastromapa získala?

Vybral jsem 52 příkladů, které mají být inspirací a lidé je můžou využít jako 52 tipů na 52 týdnů v roce. Bylo to těžké, protože jsem se rozhodl minout Prahu i Brno. To by bylo na samostatný pořad, což si nechám na příště. V reportážích se snažím představit dobrou gastronomii ve všech regionech, od kaváren přes bistra a hospody až po restaurace s vyšší gastronomií. Chtěl jsem lidi přenést na místa, která šla tak trochu proti větru, ale nakonec dokázala přerůst v něco, co si získalo nejen dané město, ale i širší okolí, nebo dokonce celý region. Ale opakuju, že bez LiStOVáNí bych tuhle proměnu nezvládl. V praxi to totiž vypadá tak, že na místě, kde v poledne točíme Gastromapu, hraju nejprve čtyři představení dopoledne a dost často ještě i dvě večer.

Máte své gastro návštěvy naplánované, anebo objevujete podniky „po cestě“?

Podniky mám předem vytipované, ale vyloženě plánované to není. Dřív jsem měl na seznamu třeba čtyřicet míst, teď mám na Mapě už přes pět set navštívených a asi dvě stě padesát neprozkoumaných cílů. A seznam roste každý den. Za dva roky jsem byl schopný zmapovat tak 85 % toho gastronomicky nejzajímavějšího, za poslední rok se vynořil skoro stejný počet nových podniků. To je důkaz, jak rychle to celé postupuje dopředu!

Myslíte českou gastronomii?

Ano. A spolu s ní se posouvají i hosté. Lidé z branže budou vždycky skeptičtí, ale já denně cestuju a vidím, že se to fakt hýbe. Někdy mám pocit, že není město, kde byste neměli dobrý výběr. Je radost sledovat, jaké šílenství umějí některé projekty vyvolat u hostů i u konkurence. Hospody mění menu častěji než ubrusy a zákazníci si čím dál raději zaplatí za dobré jídlo a za to všechno kolem, co dohromady tvoří skvělý zážitek. Váš blog to říká přesně: jídlo a radost!

Jak lidé reagují na vaše návštěvy?

Občas někdo zpozorní, hlavně kavárny, které vědí, že fandím výběrové kávě. S nadbíháním to ale není tak žhavé, jak si někteří myslí. Naštěstí! V 95 procentech si za sebe platím sám, a jestli mě v malém městě pozná nějaká číšnice, tak spíš díky večerům při Ordinaci v Růžové zahradě. Ve většině podniků nevědí, že u nich nějaká Mapa byla. Vzpomínám si na bistro Dálnice v Kudlově, kde se divili, proč jim to tam tak fotím. Pak jsem se dozvěděl, že se báli, jestli nejsem z České obchodní inspekce.

Jaká místa se na mapu dostanou?

Moje Mapa přináší pozitivní příklady. Tipy, kam zajít, dostávám většinou od lidí, co mě sledují a znají můj vkus. A vědí, že nejsem žádný velký kritik. Když už něco vytknu, tak leda věci, které nejsou traumaticky špatné, ale spíš jen trochu zmatené a k dokonalosti tam zbývá už jen krůček. Jde mi o to mít na Mapě samá prověřená místa, aby se lidé nespálili, což jim na sociálních sítích a některých veřejných portálech hrozí. Tam se totiž ztrácí objektivita a vynořují hlasy, které chtějí buď udělat reklamu kamarádům, anebo uškodit šikovným lidem.

Na co se díváte, když někam přijdete?

Zajímá mě koncept! To je věc, která mi u většiny provozů zoufale chybí. Nejde o pravěké kulisy z papírmašé, jde o to vědět, co děláme, pro koho, v jaké kvalitě, s jakým servisem a zážitkem navíc. Jasný koncept je odpověď na otázku, proč by tam mělo hostovi chutnat, proč by se měl vrátit a proč o tom chce povědět kamarádům. Většina Čechů má ještě pořád žebříček 1. velikost porce, 2. cena, 3. rychlost, 4. obsluha. Mě to baví takhle: 1. koncept, 2. kvalita, 3. servis, 4. poměr cena/výkon.

Jí vůbec Lukáš Hejlík doma?

Jasně, dokonce i vaří. Zrovna dneska jsem dělal takovou divokou omáčku z dýně hokaido. Mrkev, celer, petržel, bobkový list, jalovec, muškátový oříšek, zakysanka a k tomu králičí maso.

Máte v hlavě i jiné nápady, jak Gastromapu šířit mezi lidi?

Současně s videoreportážemi připravujeme i knihu, ve které budou kromě příběhů i recepty šéfkuchařů a tipy z okolí. A musím už opravdu zamakat na rychlejší a jednodušší aplikaci na cesty, protože s mobilní verzí webových stránek je to někdy o nervy.

Co byste si přál svými gastroprojekty ovlivnit?

Zase tak velký vliv nemám. Můžu lidem ukázat to, co se mi líbí a o čem by se jinak nedozvěděli. Můžou se mnou souhlasit, anebo taky ne. Pořád platí, že nejsem z oboru. Jsem jenom nadšenec, který chce mapovat dobře odvedenou práci v gastronomii. Přál bych si, aby lidé víc vyráželi na jídlo a našli si svá místa, kde můžou s kámoši strávit dlouhý večer a slušně se najíst. A aby uměli práci v gastru ocenit. Nejsem tady od toho, abych ovlivňoval, ale spíš ulehčoval hledání a inspiroval.

Co vás na tomhle objevování nejvíc baví?

Být u toho. Přijít na nové místo, odhalit skvělý nápad, napsat o tom a poslat tam lidi. Není nic lepšího, než když vidíte, že něco funguje a má smysl.