Přeštíci z Mladotic

Mladotice byly naším prvním a klíčovým dodavatelem přeštíků. Družstvo z Plzeňska se zasloužilo o jejich přežití – chovají je tu od roku 1976 a zdejší přeštická prasata jsou genovým zdrojem. Mladotičtí hlídají, aby čuníci neměli stejné předky tři generace zpátky. Nejen na to dohlíží hlavní zootechnik Jaroslav Bejda, náš velký fanoušek, díky kterému můžeme v řeznictví a restauracích Ambiente nabízet maso ze stoprocentních přeštických vepřů.

Jalovice z Příkosic u Rokycan

Drbátka, volné proudění vzduchu, stroje, které míchají krmivo... zkrátka nejmodernější chlév, jaký jsme kdy viděli. V Příkosicích na Rokycansku chovají 3,5 tisíce zvířat a do Amasa dodávají jalovice. „Řediteli a zootechnikovi jsme přivezli maso z naší produkce. Jakmile ho ochutnali, byla spolupráce jasná,“ vzpomíná Radek Chaloupka z Našeho masa. V Příkosicích se mu moc líbí stroj na míchání krmiva: „Je to jako když se vaří v kuchyni. Stroj odváží jednotlivé ingredience – kukuřici, obilí, senáž – a smíchá je tak dokonale, aby si mlsná zvířata nemohla vybírat jen svoje oblíbené kousky.“

Volci od Slaného

„Znáte tam u vás někoho, kdo chová voly?“ zeptali jsme se zkusmo našeho odběratele, hospodského z vesnice Zájezd, a dostali jsme kontakt na Farmu Chmel z Třebusic u Slaného. Rodina chemika Vojtěcha Švarce v restituci dostala zdevastovaný statek a navázala na dědovu práci. Díky lásce k půdě a poctivému přístupu patří Farma Chmel do desítky zemědělců s největším výnosem na hektar. Dosud se věnovali hlavně pěstování obilí a voly měli na spásání trávy. Malé stádo do padesáti kusů dobytka nyní postupně rozšiřují.

Jalovice z Vysočiny

Starý bílý zděný kravín, vlaštovčí hnízda, hnojiště a klikatá cesta lemovaná stromořadím. A k tomu moc milí lidé v čele s ředitelem Jaroslavem Matějkou, kteří rádi vyjdou ve všem vstříc. Na farmě Jihlávka chovají asi 1500 českých stračen a jejich kříženců, a to hlavně na mléko. Na spolupráci jsme se domluvili poté, co jsme se šéfkuchařem Pasta Fresca Tomášem Mykytynem školili kuchaře v Resortu Svatá Kateřina a oni nám farmu doporučili. Skot se pase osm až devět měsíců venku, pak ho zaženou do chlévů, kde roztřídí zabřezlé jalovice a dobytek na výkrm.

Telecí ze školního statku Poděbrady

Studenti ze „zemědělek“ mají na školních statcích praxi. Poděbradskému středisku řediteluje Jan Kocmánek a pod jeho vedením se tu studenti starají o skot, prasata, koně, drobná zvířata i zemědělskou půdu. Do Našeho masa od nich kupujeme mléčná telata holštýnského plemene. Líbí se nám, s jakou láskou tu o zvířatech mluví a jak o ně pečují. Zdejší studenti a studentky navíc chodí na výstavy, kde vodí hospodářská zvířata. Jsou v tom tak dobří, že je můžete vidět na videích na Youtube nebo na nástěnných kalendářích.

Kozí farma Krasolesí

David Kolman se svou ženou Janou Provazníkovou na farmě Krasolesí už víc než deset let chovají anglonubijské kozy. Stádo mají v otevřeném výběhu, od jara do podzimu vodí kozy na pastvu a snaží se o co nejpřirozenější chov. Jelikož je kozí mléko sezonní záležitost, zatímco mlékárna a sýrárna může fungovat po celý rok, vykupují od okolních prověřených farem kravské mléko a připravují z něj další produkty. V Našem mase koupíte z farmy Krasolesí kravské mléko, tvaroh a od jara do podzimu vybrané výrobky z kozího mléka.

Kuřata z Rašovic

Otec a syn Martinkovi z Českého Meziříčí chovají kuřata čtyři roky. „Máme firmu, která dodává technologie chovatelům drůbeže a prasat, a nechutnalo nám běžné dostupné kuřecí maso," popisuje začátek Ladislav Martinek. Kuřata z Rašovic mají oproti těm z konvenčních chovů mnohem víc prostoru k životu, jsou lépe krmena, nedostávají žádné léky a podobně. Martinkovi je krmí pšenicí a kukuřicí od okolních zemědělců. Každou fázi chovu nechávají kontrolovat státním veterinářem – ten sleduje jednodenní kuřata i již zchlazené porce masa.