Kdybyste potkali tuhle modrookou blondýnku třeba v baru, těžko byste uhodli, jakou má práci. Ona sama si ještě před pár lety myslela, že bude advokátka. „Pak jsem ale potkala šéfkuchaře SaSaZu Shahafa Shabtaye. Na prohlídce tržnice Sapa jsme si povídali o jídle tak dlouho, až mi nabídl místo,“ vzpomíná Jana, která do té doby v restaurační kuchyni nikdy nepracovala. Po čase přešla do Kampa Parku a před třemi lety ji michelinský šéfkuchař Oldřich Sahajdák nabídl místo v La Degustation Bohême Bourgeoise. (A jen tak mimochodem dokončila studium práv a dálkově vystudovala střední gastronomickou a hotelovou školu.)

V tu dobu byla Jana v restauraci jedinou kuchařkou ženského pohlaví. „Kluci v kuchyni mi samozřejmě pomáhají s těžkou fyzickou prací, ale co se třeba vtípků týče, nijak mě nešetří. Ne každá holka by tohle dala, ale já jsem dvanáct let veslovala na reprezentační úrovni, a tak s mužským kolektivem nemám problém,“ směje se sympatická kuchařka. Právě obrovská dřina je jedním z hlavních důvodů, proč je žen v restauračních kuchyních opravdu málo. Jana jich během své kariéry prošla několik, včetně těch nejlepších na světě; vařila na Havaji a v tříhvězdičkových michelinských podnicích Alinea v Chicagu nebo Fat Duck Hestona Blumenthala v Londýně. Kvůli práci v těchto restauracích by jiní vraždili, Janě stačilo napsat e-mail a za pár dnů už měla v poště zprávu, aby přijela.

Stáž u polárního kruhu

Těsně před naším rozhovorem se Jana dozvěděla, že si ji vybrali jako stážistku do švédského Fävikenu – pětadvacáté nejlepší restaurace světa, restauraci vzdálené šest hodin jízdy vlakem severně od Stockholmu. Na místě, kde polární lišky dávají dobrou noc. „Na rezervaci se v téhle šestnáctimístné restauraci čeká pěkně dlouho, z Česka tam byl jeden host, stážista žádný,“ prozradila Jana. (Nyní už je ze stáže zpátky. Její zážitky si můžete přečíst tady.)

Po návratu se Jana bude věnovat tomu, co ji baví nejvíc – vaření a taky školení. Chtěla by totiž vyučovat na kuchařské škole. „Ráda bych dětem ukázala, že kuchařina je jedno z nejhezčích povolání. Kdyby věděli, kam až se můžou dostat, určitě by byl o obor kuchař větší zájem,“ myslí si. O tom, že dokáže nadchnout a předávat své zkušenosti dál, svědčí i to, že každý měsíc školí šéfkuchaře restaurací Ambiente.

Práce jako zábava

A co dělá kuchařka ve volném čase? Běhá (půlmaraton dala za 1 hodinu 28 minut), sjíždí kuchařská videa, pročítá zahraniční kuchařky a weby, a s kamarády (kuchaři a umělci) založili projekt Yes a nemel, který nás baví. V zahraničí jsou nejlepší šéfkuchaři stejnými celebritami jako hvězdy showbyznysu. A Jana už takovou superstar pro nás dnes je!

Tento článek o Janě Bilíkové vyšel v červencovém čísle časopisu Apetit.

Rozhovor s Janou na DVTV si můžete pustit zde.

#pracesnu