„Ženský pivo nepijou,“ zaznělo kdysi na vysokoškolské přednášce marketingu. Na moji námitku proti generalizaci (aka Pane učiteli, Wendy si myslí, že to byla sexistická poznámka.) přednášející upřesnil: „Rozhodně ne v míře, která by byla pro pivovary obchodně zajímavá – žen, co dají deset a víc piv za večer, totiž moc není."

Byla to od Daniela Koeppla dost relevantní a pravdivá odpověď. (Takže jsem tehdy sklapla.) Jakkoli podle každoročního výzkumu CVVM pro Český svaz pivovarů a sladoven dlouhodobě mírně stoupá objem piva, který ženy vypijí za týden, pořád je to v průměru jen 2,5 půllitru oproti více než trojnásobku u mužů.

Je to samozřejmě extrémně individuální a výjimky se najdou, ale cca 1:3 se to prý hraje i v brněnské Ochutnávkové pivnici, zatímco Lokál hlásí častý vzorec 1 velké mužské na 1 malé ženské. V baru Beergeek to vzhledem ke specifické nabídce probíhá trochu jinak – některá piva jsou tak silná, že je čepují jen po dvou deci, a rozdíly v množství prý nesledují.

„My nepropagujeme chlastání,“ směje se spolumajitelka Olga Romanova a nabízí hezký příměr: „Radši míň, ale větší zážitek. Dá se to přirovnat k čokoládě: obyčejné mléčné slupnete klidně tabulku na posezení, ale té chuťově intenzivní s vyšším podílem kakaa vám stačí jen kousek.“

„Ženy vždycky přitahovalo mužské prostředí a v hospodách byly dříve běžnou součástí dění. Bavily hosty a sem tam si něco přivydělaly – ne úplně decentní formou, což se přestalo líbit manželkám těch mužů… Ženy tak postupně z hospod vymizely,“ předkládá svou teorii Lukáš Svoboda, mistr výčepní Lokálů.

Ženy kdysi pivo i vařily – ve středověku, v době domácího vaření, to byla právě ženská úloha. Dnes mezi sládky na mnoho žen nenarazíte, jakkoli třeba magisterském oboru Biotechnologie na pražské VŠCHT tvoří podle Michala Janovského dívky polovinu studentů (a nestorkou oboru je paní profesorka Basařová), spousta z nich se místo “kvasné technologii” (jak se studiu pivovarnictví říká) věnuje chemii nebo farmacii, které obor také pokrývá. Pivo je dnes zkrátka na masové úrovni vnímáno spíš jako mužská záležitost, ať už jde o výrobu, nebo spotřebu.

„V sedmdesátých a osmdesátých letech pracoval U Tygra výčepní, který vyloženě nesnášel ženy ve své hospodě. Když přišly, dával jim lístky do kina, ať jdou pryč a nenarušují chlapské řeči. A přesvědčení, že ,ženská do hospody nepatří‘ se časem rozšířilo i do dalších hospod v republice,“ říká k tomu Lukáš Svoboda. Upřímně řečeno, nebylo zas tolik o co stát; prostředí zakouřené čtyřky se špatně ošetřeným pivem bylo jedním z důvodů, proč ženy zůstávaly v pivní ilegalitě.

Ale ledy se hnuly – díky společenské změně po roce 1989, stoupající kvalitě a různorodosti nabídky (jen v roce 2015 se v ČR otevřelo přes padesát minipivovarů!) i vzniku „hospod nového typu“ s lepší kuchyní, prostředím i servisem se z piva postupně stal trendy nápoj pro všechny.

„Když jsem před dvanácti lety naskočil do pražské pivní kultury, která v té době mimochodem za moc nestála, občas do hospody dorazila nějaká slečna jen jako součást pánské společnosti,“ vzpomíná Lukáš Svoboda. „Pak se to začalo vyrovnávat, ale vždycky tam nějaký kluk byl. Čistě ženské skupiny jsou záležitostí posledních pár let, ať už v podobě matek, které se o víkendové procházce s dětmi zajdou s kamarádkami osvěžit do Stromovky, nebo pětice holek, co vyrážejí v pátek na tah a zahajují ho pár kousky v Dlouhé, kde pokukují po (mužském) okolí...“ ilustruje Lukáš fakt, že dnes pijí pivo hlavně ženy okolo třicítky. „Vznikla místa, kam si ženy můžou v klidu zajít na dobré pivo, a díky různým způsobům čepování si dají to, co jim opravdu chutná," dodává.

František Šťástka z Lokálu U Bílé kuželky přidává svůj náhled: „Myslím, že právě restaurace jako Lokál pomohly ženám překonat pocit, že sedět v hospodě u piva je divný. Ženy si chtějí na pivu pochutnat, ne ho do sebe jako chlapi lidově řečeno nalejt. Mají vytříbenější chuťové buňky. Když jsme v Kuželce začínali, dávaly si často mlíko, protože se bály hořkosti, i když u dobře ošetřeného piva vůbec nevadí. Dneska vede šnyt a hladinka.“

Že hořčejší, „hodně nachmelená piva“ jsou „spíše oblíbená u borců“, potvrzuje i Radek Ceyp z brněnské Ochutnávkové pivnice: „Ženy si rády si dají ovocná, pšeničná nebo různá ales, milují Kasteel Rouge, i když ten hodně chutná i kořeňům. Často si dají i tmavé pivo, ale nevím, jestli to nemá něco společného s pověrou, že po něm rostou prsa,“ směje se spolumajitel oblíbeného podniku na Lidické.

I Lukáš Svoboda si myslí, že ženy preferují jemnější chutě – „spíš louka než prales“, jak říká. Pivní cestu od lehkosti k hořkosti popisuje i Olga Romanova z Beergeeku. Osobně si ale nemyslí, že by gender hrál v chuti významnou roli: „Zákazníci bez ohledu na pohlaví se často na začátku bojí ochutnat hořká piva, ale obvykle jen z nedostatku zkušenosti. Když jim ale dáte ochutnat zajímavé IPA, Indian Pale Ale, kterému speciální chmely propůjčují nezvyklá aromata, jsou hned mnohem ochotnější experimentovat."

Představy o ženských chutích se samozřejmě snaží využít pivní marketéři ve snaze rozšířit řady píčů. (Aspoň někdy pije pivo 90 % českých mužů, ale jen asi polovina žen; ve Spojených státech je to údajně pouze 30 % žen, a v Británii dokonce jen každá pátá.) Takový kus netknutého konzumentského pole je jasný povel k marketingové orbě, snažící se trefit do (domnělého) vkusu žen.

Britský nápojový mogul Molson Coors (u nás vlastní mj. Staropramen) tak přišel v roce 2011 s pivem Animée, stavějícím na stereotypech: ochucení růžemi nebo citronem, lehčí profil a nižší alkohol, glam opodpatkované ladies v reklamě a růžová barva. Nebo též „šumivý, řídký, uměle chutnající produkt s ,dívčím‘ marketingem, který se snaží ženy přesvědčit, že plná a chutí nabitá piva jsou určena mužům,“ jak se rozhořčila londýnská degustátorka a publicistka Jane Peyton.

Nebyla sama: do roka byl růžový „animák“ i jeho dva světlí kamarádi (nebo kamarádky?) z polic pryč. (Ovšem růžová verze známého pšeničného piva Hoegaarden, uvedená na trh v roce 2007, obstála a prodává se dodnes. Stejně jako radlery a pivní mixy. Go figure… Malá přehlídka vítězů i poražených v pivní dívčí válce například zde.)

„Možná by stačilo přestat marketovat pivo jako mužské pití a miliony liber místo do reklamní kampaně na nové produkty investovat do ochutnávek, aby mohly ženy poznávat kvality dobrých piv, která už existují,“ napsala k tomu tehdy Sophie Atherton v Guardianu.

Sílu edukace dokládá i zkušenost Olgy Romanovy: „Ani mně pivo dřív nechutnalo, maximálně jsem si občas dala třetinku Plzně s kolenem nebo žebírky jako fajn pairing. Ale asi před šesti lety jsem narazila na pivo, které mě neuvěřitelně nadchlo – byla to IPA a voněla jako vánoční stromeček, který jste si zrovna přinesli domů a ještě z něj cítíte les, to se mísí s vůní pečícího se cukroví… Od té doby jsem se začala o pivo zajímat a objevovat různé styly. Lidé často nevědí, jak zajímavé může pivo být,“ říká k tomu.

Vzdělávání a rozmanitost (bar obměňuje okolo třicítky piv na čepu, nabídka obchodu čítá stovky etiket) očividně na ženy fungují: návštěvníci Beergeeku jsou prý genderově skoro vyrovnaní, běžně chodí ženské skupinky prostě si sednout na pivo. „Do pivotéky zajdou ženy taky dost často – máme jednu starší zákaznici, která každý týden vyzkouší nové pivo, vychutná si ho a jde spokojeně domů. Radost vidět! A máme pár úžasných barmanek, které za námi vyloženě přišly, že mají rády pivo a chtějí u nás pracovat. Dávají do toho skvělou energii a vyznají se v pivu víc než běžný chlap.“ Zároveň uznává, že to rozhodně nelze považovat za typické: „V obyčejné hospodě by to tak asi nebylo...“

Existenci dvou různých světů potvrzuje i Lukáš Svoboda: „V Lokálech tvoří ženy tak 40 % hostů, v Dlouhé možná i víc. Ale obyčejné hospody mimo centrum velkých měst, s divným prostředím i osazenstvem, to je samozřejmě něco jiného. No a pak je tu legenda Tygr, tam se pořád drží tradiční česká pivní kultura, v dobrém slova smyslu pravěk. Běžte se tam podívat v pátek v osm večer. Narazíte na dámičku, která tam musí, protože tam chodí ten její, i na starší štamgastky, ale jinak je to pánská jízda. Možná chlapi Tygra tak milují právě proto, že tam nemají ženské, které se jinde v hospodách úplně množí. My tu oslavujeme ženy, které pijí pivo, ale nakonec se to ještě obrátí proti nám a nebudeme mít kam chodit!"