Povídka Simony Bohaté: Štamgast

Dobré pivo a poctivá kuchyně

Lokály jsou splněným snem o české hospodě, kde jsou štamgasti jako doma. V roce 2009 jsme otevřeli Lokál Dlouháááá a brzy následovaly další. Dnes jich máme devět – sedm v Praze a po jednom v Plzni a Brně.
Čepujeme pivo čerstvé do posledního loku a vaříme jako doma. Lokál jsou české hospody, kde si dáváme záležet na dobrém pivu a poctivé kuchyni. 

Pojďte dál!

„Jedna hladinka, mistře,“ uklonil se Kubát, na stůl postavil napěněný půllitr a přisedl si. „Zase nažehlenej jako ve svátek.“

Mistr se usmál. „Celej život jsem byl zvyklej chodit v gala i do práce. Já i vercajk měl v naleštěným futrálu a v sametu uloženej.“

„A nebylo vám horko?“ staral se Kubát. „Udělat káču, to je sakra rachota.“

„Všechno má svý, a když jste machr, nezapotíte se. Úroveň je důležitá. Podívejte támhle.“

Mistr ukázal na popeláře chrápajícího na stole u okna. Kubát pokrčil rameny. „Kdyby to bylo na mně, tyhle sem nepouštím. Ale na vašem místě nesedaj, mistře.“

Mistr se zhluboka napil. Chvíli oba mlčeli a dívali se, jak v otevřených oknech tančí ve větru záclony jako svatební závoje.

„Jakou největší káču jste udělal?“ zeptal se Kubát.

„Kolbenku ve Vysočanech v pětatřicátým,“ řekl po chvíli přemýšlení mistr. „V novinách psali, že chystaj velkej kšeft, a bylo jasný, že je trezor nadupanej po střechu. Skoro tři sta tisíc.“

„Fíha,“ hvízdl obdivně Kubát. „Kolik vám za to dali?“

„Za tohle nic, i když z toho bylo velký pozdvižení, čapli mě po další fušce a spočítali mi to najednou. Osm let, že to byla recidiva. Jenže jak se na nás chystal Áda, pustili mě za dobrý chování.“

„Jak to?“ vyjelo z Kubáta nedůvěřivě. Mistr se usmál.

„Ředitel byl uznalej. Já mu opravoval starožitný hodiny, on je sbíral. A jeho panímámě jsem zrychtoval hrací skříňku, tak na mě trpěl. Říkal, že skopčákům nenechá v kriminále naši elitu.

A věděl, že jsem štráda chlap. Já nikdy neudělal soukromníka, jen ty, co měli všechno subvencovaný pojišťovnama a státem.“

„Dneska byste si trouf?“ zeptal se Kubát.

„Teď, v pětasedmdesátým? Všechno maj na účtech, v trezorech leda lejstra a metály. Jsou samá pětiletka a za rozkrádání socialistickýho majetku dávaj větší flastry než za vraždu. Mý profesi dávno odzvonilo. Jsem poslední z branže. Dyť mi bude osmdesát!“

„Nevypadáte,“ zalichotil Kubát a mistr řekl na oplátku: „Vy byste byl dobrej kasař. Máte šikovný prsty, takhle nikdo jinej pivo nenatočí.“

„To už nestihnu. Narodil jsem se pozdě,“ odpověděl Kubát a díval se, jak mistr dopíjí poslední lok a slunce kreslí přes špinavá okna prasátka na pípě. Nikdo nemá takovýho štamgasta, pomyslel si a byl šťastný.

Text vyšel v novinách Štamgast, které si můžete zdarma brát v restauracích Lokál. Online si je prolistujte zde. Přejeme zábavné čtení!