1. Ve světe to funguje
„Často se setkávám s argumenty, proč odpolední pauza v restauracích není možná. A vždycky sama sobě kladu otázku: To je fakt česká gastronomická scéna se svými hosty tak specifická, že všude ve světě to může fungovat, aniž by na tom restaurace tratily, ale u nás je to nepředstavitelné?“ uvažuje Jana Bilíková.

Nejspíš ještě nějakou dobu potrvá, než dojde k zásadnější změně, nicméně třeba v japonské restauraci Yamato mají jasno. „V našem typu podniku je pauza zcela logická. Ostatně je to v souladu se západním stylem – nedávno jsem byl v Paříži, kde v podobných podnicích pracují s přestávkami víceméně všude. Japonská kuchyně není úplně jednoduchá – naši kuchaři si všechno dělají sami, a tak musíme přípravě věnovat dostatek času,“ vysvětluje Lukáš Vích, spolumajitel restaurace Yamato.

2. Zlepšíte vztahy v týmu
„Vaši zaměstnanci mají díky pauze skutečný klid na společný oběd, můžou se najíst bez zbytečného stresu. Získají tak energii na druhou část směny, pracují s daleko větší chutí a vyčlení se jim i čas na přípravy. Setkání u personálky navíc v podstatě supluje menší teambuilding,“ vypočítává Jana výhody. Každodenní přestávky považuje za nejjednodušší způsob, jak přirozeně vytvářet dobré vztahy v celém týmu a odstranit případnou nevraživost mezi kuchyní a placem.

Zároveň je to aktuálně jeden z největších HR benefitů pro nové zájemce o práci v gastronomii. Pauza se společnou personálkou má pro spoustu lidí větší význam než pár korun navíc, proto její zavedení představuje značnou výhodu na trhu práce. A ocení ji jak noví, tak stávající zaměstnanci.

Přestávku mezi směnami si pochvalují třeba zaměstnanci karlínského bistra Grils. Je to pro ně příležitost v klidu se najíst, ale také zhodnotit průběh obědové špičky, kterou tu mají díky okolním administrativním budovám opravdu výživnou.

„Hromadný oběd je efektivní i v tom, že si nikdo ze zaměstnanců nemusí hlídat dvě pozice naráz – nejen svoji, ale i kolegy, který by se šel zrovna najíst. Pokud se takhle střídá několik kuchařů, v kuchyni vznikne časové okno, kdy jeden pracuje za dva. Při nevhodném načasování může docházet k chybám a práce je daleko náročnější,“ přidává další aspekt Markéta Libánská, šéfkuchařka Grils.

3. Není to nevýhodné
Co tedy brání všeobecnému zavedení polední pauzy, když má tolik výhod? Největší brzdou je zřejmě obava, že by tak podnik přišel o nenahraditelné tržby. Tak to ale nemusí být – pokud máte nastavenou otevírací dobu s jednou pevně danou pauzou, například od čtyř do pěti hodin, většina hostů si na to brzy zvykne a dorazí buď před přestávkou, nebo po ní.

Navíc asi všichni známe hluchá místa během odpoledního servisu, kdy se počet strávníků znatelně sníží. Tržby za jídlo bývají nízké, a tak je zavedení krátké pauzy nakonec i ekonomicky výhodné. Během ní mohou zaměstnanci zefektivnit přípravy na druhou polovinu dne a zároveň si vyberou zákonnou přestávku.

Pokud vám to připadá jako příliš radikální změna, dobrým mezistupněm je pauza alespoň pro kuchyň. Když totiž odpadne roznos jídla, plac má výrazně méně práce, a kuchař naopak čas na to, aby si všechno beze stresu přichystal. Žádné odbíhání od rozdělané práce k výdeji objednávek...

K tomuto kroku přistoupí od 1. února i v Café Savoy. „O víkendech mezi 17. a 18. hodinou nebudeme vařit. Po celý den servírujeme dlouhé snídaně a o této pauze potřebujeme naši stísněnou kuchyni připravit na výdej večeří,“ vysvětluje šéfkuchař Roman Frencl.

4. U hostů stoupnete v ceně
Odpočatý a milý personál, který hostům dopřeje ten nejlepší servis, ale také kuchyň, která nabízí ještě o stupeň čerstvější jídla. Přesně toho touto změnou dosáhnete.

„Svým přístupem k personálu navíc můžete posílit značku a zlepšit image firmy. Pokud totiž host vidí, že je pro vás důležité, aby byli vaši lidé spokojení, máte nakročeno k označení lovebrand,“ doplňuje na závěr Jana. Každý je přece rád, že se zrovna v „jeho“ podniku starají nejen o blaho hostů, ale i vlastních zaměstnanců!