facebook
instagram

Pstruzi a ti druzí

20. října 2016
Foto: Honza Zima
Cestou do pstruhárny Mlýny v Žáru u Vimperka trochu bloudíme, ale jakmile začneme klesat táhlou pošumavskou silnicí k mlýnu u říčky, víme, že jsme na místě. Ze silnice pstruhárna pana Josefa Bláhovce vypadá skromně a nenápadně. Ovšem zdání klame...

Pan Bláhovec nám hned ochotně představuje svoje hospodářství – za mlýnem stojí moderní hala a pozemek rozdělují žlaby s tekoucí vodou plné dospělých pstruhů duhových. Právě pstruzi, siveni a jeseteři jsou jeho specialitou. V kádích se mrštně honí tisíce malých pstruhů, kteří se vylíhli z jiker, jež pstruhárna vozí nejen z Čech, ale i z Dánska, a dokonce z Nového Zélandu, aby mohla pracovat po celý rok.

Po čase pstruzi míří do recirkulační farmy – to znamená, že ryby žijí ve vodě z vrtu, která neustále cirkuluje a je čištěna biofiltry. Do vody se tak nemusí dodávat žádná antibiotika a nezanáší se škůdci. V dnešní době jde o nejmodernější způsob, jak ryby chovat.

Po deseti měsících až roce jsou pstruzi dostatečně velcí, aby jejich cesta pstruhárnou pomalu skončila. Od chvíle, kdy někdo vytáhne rybu z průzračného žlabu, do okamžiku, kdy se ryba myje a balí, neuběhne víc než pět minut. Pochutnat si na ní můžete hned další den.

Rodinná záležitost

Pro pana Bláhovce je pstruhárna citovou záležitostí. Rodina začala na starém mlýnu hospodařit už v roce 1850 a jeho děda choval pstruhy od roku 1938. Josef Bláhovec tak v blízkosti ryb vyrostl, i když jeho cesta k nim nebyla přímá – vedla přes gymnázium a práci v pekárně.

Josef Bláhovec nepřestává objevovat nové a nové možnosti, jak se posunout dál. Teď například chová „lososové“ pstruhy, jejichž maso má díky dokrmování barvu podobnou lososu, nebo pstruhy-albíny s průhlednou kůží. S oběma se časem setkáte na menu Pastacaffé, Brasilera nebo Čestru.

ambiLogo

Líbil se vám článek?

Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.

Dále servírujeme