Designér Michal Froněk: Restaurace potřebuje mít genius loci
Michale, co potřebuje designér vědět, než kývne na zakázku?
Všechno. Mně osobně vyhovují pevné mantinely a bariéry, ať už prostorové, finanční nebo technické. Obvykle to pak dopadne lépe, než když máme stoprocentní volnost a dokončujeme projekty bez zpětné vazby, nebo nedejbože musíme investory navádět, jelikož si nejsou jisti svým záměrem. Naším úkolem přitom není vymýšlet hospodu.
S Ambiente je to jiné. Tomáš Karpíšek pokaždé ví, co chce, a přichází za námi s jasnou vizí. Zároveň nás ale nechává odbočit a zatáčet, jak se nám zlíbí. Uznávám, že tahle spolupráce sahá nad rámec normálnosti – už dávno jsme ji postavili na důvěře a respektu a mezi námi všemi, včetně Aleše Najbrta a dalších kolegů, funguje až neuvěřitelná symbióza.
V čem byla specifická spolupráce na Marii B?
Řekl bych, že tentokrát to bylo výjimečné díky naší znalosti pražského centra. Marie B sídlí v domě U Zeleného stromu, který znám už od studentských let. Patří Židovské obci a unikátní je v tom, že se zatím nerekonstruoval – na přestavbu v režii architekta Michala Kohouta čeká už čtyřicet let. Tím pádem se z domu nevytratila autenticita, která přirozeně vyprchává s každou rekonstrukcí, ať už je sebevíc zdařilá. A dochovala se v něm řada historických prvků, které nás designéry pochopitelně lákají.
Marie B se pyšní autentičností, kterou nestihly překrýt nové povrchy tak, jak se to v současné Praze běžně děje. I když se tomu památkáři brání, děláme z ní naleštěné turistické ghetto. Jen málokdy se podaří neznásilnit původní prostory a vsadit do nich moderní podnik. Příkladem je Bokovka, kterou teď následuje sousední Marie B. Dům U Zeleného stromu totiž nese stopu věků a lehkou destrukci, která se pořád ještě dá dobře použít. Už jen křivolaká dlažba navozuje atmosféru dávných časů, nemluvě o vstupu do restaurace, kde se nachází asi 220 druhů schránek.
Které další prvky vás zaujaly?
Tak třeba ve sklepení leží několikatunový generátor z přelomu 50. a 60. let – v domě prý fungoval vůbec první počítač ve městě. Pozastavili jsme se i nad klenbou, která je staticky plochá, až se člověku nechce věřit, že strop vydržel tak dlouho. Klenbu i stěny jsme natřeli tak, aby si zachovaly patinu, a k tomu jsme udělali čistou stěrkovou podlahu. Prostoru dominuje kuchyně a bar, kde se bude připravovat jídlo přímo před hosty.
Když jsme návrh prezentovali Ambiente, Tomáš Karpíšek byl zrovna v Paříži a posílal nám fotky, jak by asi mělo vypadat usazení hostů. Naše skica se podobala jeho představě a mimo jiné i projektu, který jsme navrhli pro restauraci Taro. Jestli jsme ale v Marii B něco zopakovali, pak je to naše klasická chyba – přiděláváme si práci navíc.
Čím přesně jste si to zkomplikovali?
Tvoříme atypický interiér a vkládáme do něj náročné komponenty. Jenom židle jsme předělávali asi pětkrát. Jde o to, že prostor Marie B je relativně malý a nízký a nenabízí tolik místa k sezení, natož perfektní zázemí pro technologie a super vybavenou profi kuchyni. Většina hostů se proto usadí na baru, který lemuje ohýbaný plech, a jako privátnější část restaurace bude navečer sloužit prodejna vín Vin de Marie.
Mobiliář jsme navíc museli vymyslet tak, aby respektoval daný prostor a nedotýkal se klenby ani stěn. Nechtěli jsme vrtat do stropu, a proto se vyrobila konstrukce stylizovaná do jakéhosi stromu z trubek a světel. Další podmínkou byla přenositelnost. Až jednou dojde na rekonstrukci, měl by se interiér snadno vymontovat a přemístit nebo uklidit do skladu.
Kam jste si šli pro inspiraci?
V případě Marie B nás inspirovala především funkce, která se propsala do vizuality – konkrétně bar se musel poskládat z vlnitých segmentů. Další kroky určoval samotný prostor a jeho technické limity, na které reagovali úplně všichni, od architektů po kuchaře. Řešili jsme například ergonomii, ale taky akustiku. Ta nás motivovala k tomu, abychom do interiéru zapojili závěsy. Funkcionalita je zkrátka bůh a ve finále stojí nade všemi experimenty.
Funkčnost ale nevylučuje kreativitu.
To určitě ne. V našem týmu je kreativity dost. Okolo Marie B se vytvořila skvělá konstelace profíků – s Honzou Němečkem pracuju už přes třicet let, hlavní architekt Honza Šrámek se s námi podílel na La Degustation a s realizací pomáhá i náš bývalý student Jakub Pollág se svou firmou zeitgeist.limited. Jakub se zabývá limitovanými objekty a dodal veškerý mobiliář, mimo jiné i lustry na téma bílkoviny. Předlohou mu byly makrozáběry proteinů, za které se před třemi lety udílela Nobelova cena.
Posprejované dveře restaurace si zase řekly o křiklavě zelený nápis B a navedly nás na dílo berlínského umělce Anselma Reyleho. Vybrat obrazy do restaurace bývá složité – nejde o dekoraci ani honosení se –, ale u Anselma jsme si byli od začátku jistí. Jeho tvorba je nám blízká, shoduje se s pohledem Aleše Najbrta a dokresluje autentický ráz místa. V Marii B nakonec instalujeme obrazy ze zbytků látek a neonů a taky potagované měňavé závěsy.
Anselm si nenechá do tvorby moc mluvit, ale několikrát jsem ho navštívil v ateliéru a on se také byl podívat v Marii B. Ze spolupráce se vyvinulo přátelství a bylo vidět, že mu na naší objednávce záleží.
Na čem záleží vám jako designérovi?
Budu se opakovat, ale přál bych si, aby restaurace Marie B nepřišla o autenticitu, která podle mě je a bude trendem v designu i v architektuře. Částečně tomu napomohl všeobecný úbytek financí. Musíme vycházet s omezeným kapitálem, aniž by se to projevilo na kvalitě. Zatímco dřív se hospoda po dvaceti letech vybourala na kost, dneska jsme nadšení, když v interiéru objevíme původní elementy a můžeme je odkrývat.
Neříkám, že mají být všechny hospody omšelé, ale život běží nesmírně rychle. Jsme obklopeni instantními věcmi a zážitky – i proto stojí za to uchovávat otisky minulosti. Nerad bych, aby svět zaplnily pouze betonové vily, nerezové kuchyně, masivní kameny a všechno to, co nám servíruje jednadvacáté století.
Vždycky si vzpomenu na milánskou Trattorii Moriggi, kam jsem chodíval spoustu let. Byla začouzená, měla jedny turecké záchody pro sto padesát hostů, staré židle a tři jídla na lístku. Od rekonstrukce jsem tam nešel. Člověk se totiž do restaurací vrací nejen za dobrým jídlem a personálem, ale i za geniem loci.
Pozn.: Doplnění interiéru Marie B o výtvarná díla vzniklo ve spolupráci s DSC Gallery.
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
