Londýnská Story otevřela v dubnu roku 2013 a povedlo se jí to, o čem sní každý šéfkuchař: získala michelinskou hvězdu, a to po pouhých pěti měsících.

Restaurace místo záchodků

Restauraci Story najdete ve východním Londýně, kousek od Tower Bridge. Vybudovali ji mezi dvěma silnicemi, na místě bývalých veřejných toalet. Architektům se podařilo proměnit interiér ve vzdušný, z jedné strany prosklený prostor, v němž si připadáte spíš jako v útulné kavárně zkřížené s knihovnou.

Superrychlý šéfkuchař

V čem vězí raketový úspěch Story? Odpověď je snadná – v lidech. Za vším stojí britský šéfkuchař Tom Sellers, který nasbíral zkušenosti ve špičkových podnicích. V devatenácti letech se přestěhoval do New Yorku a dostal se do kuchyně restaurace Per Se, oceněné třemi michelinskými hvězdami. Vařil například i v kodaňské Nomě, která byla několikrát vyhlášena nejlepší restaurací světa.

Po letech tvrdé dřiny si splnil sen a založil vlastní podnik – Story. Na pomoc si přizval mimo jiné nesmírně talentovaného japonského kuchaře Angela Sata, který se již po deseti měsících vypracoval na pozici šéfkuchaře.

Angelo začínal s vařením už jako čtrnáctiletý. Praxi získával v proslulých japonských restauracích, jako je Les Créations de Narisawa se dvěma michelinskými hvězdami či tříhvězdičková RyuGin; v Eleven Madison Park, dalším tříhvězdičkovém podniku, tentokrát newyorském, působil jako zástupce šéfkuchaře.

„Je neskutečně kreativní a přesný,“ říká s uznáním Jana Bilíková, která ve Story absolvovala stáž. „Nikdy jsem nikoho neviděla servírovat jídlo na talíř tak rychle. Všem kuchařům vrtá hlavou, jak může být Angelo tak svižný a precizní.“

Jídlo jako vzpomínka

Story skutečně vypráví příběh. Menu vychází z chuťových preferencí Toma Sellerse, z jeho vzpomínek na dobu, kdy byl kluk. „Dostanete třeba výborný chleba a lojovou svíčku, která se postupně roztéká a vy si v tekutém loji máčíte chleba. Inspiraci našel Tom ve svém dětství. Lidé tehdy často neměli na máslo, a tak místo něj jedli hovězí tuk,“ vysvětluje Jana Bilíková.

Lojová svíčka patří k chodům, které jsou na jídelním lístku od začátku. Proslulá je taky mušle sv. Jakuba marinovaná s okurkou, popelem a kefírem. Jana ale nejraději vzpomíná na dezerty: „Nejvíc mi chutnal ten koprový – kopr a mandle v různých texturách. Dezerty ze Story mě baví, nejsou moc sladké a líbí se mi, že v nich bývá zelenina. Třeba mrkev se spálenou mandarinkou a dýní.“

Ve Story vaří hravě, spousta pokrmů má něco navíc, ale na prvním místě stojí vždy chuť. Přestože jsou spíše klasičtí a nepoužívají žádné extravagantní techniky, u většiny položek menu snadno poznáte, kdo které jídlo připravoval.

„Signature dishes, třeba zmíněný lůj nebo hřebenatky, mají britský nádech, takže je jasné, že je má na svědomí Tom. V jídlech, do kterých se dávají řasy Kombu, sojovka, asijská okurka nebo speciální asijské bylinky, vidíte Angelův rukopis. Jednou jsem dostala jehněčí a vzpomněla jsem si, že podobně se připravovalo v londýnské restauraci Fat Duck. A taky že ano, stojí za ním zástupce šéfkuchaře, který tam dřív pracoval a kde jsme se už předtím potkali,“ dodává Jana.

Udržet si nové talenty

Na úspěchu podniku se tak podílí celý tým, včetně řady šikovných mladých kuchařů. Ve Story si nových talentů cení a dělají hodně pro to, aby si je udrželi. I proto jako jedni z prvních v Londýně zavedli systém ranních a odpoledních směn.

Jana Bilíková do Story vyrazila nejen kvůli jídlu, ale i proto, aby poznala lidi, kteří ho vytvářejí. „Všichni jsou milí a trpěliví, ale zároveň nadšení, cílevědomí a hladoví po informacích,“ zdůrazňuje Jana. „Hodně jsem si s nimi povídala, pozorovala neskutečného Angela... Podobné zkušenosti mě vždycky ohromně posunou – snažím se naladit na to, jak kolegové přemýšlejí, a poznat, odkud plyne jejich kreativita.“