Co jsi pro účast v soutěži musel udělat, samozřejmě kromě napsání kuchařky?

Hlavně se vůbec přihlásit – přihlášku jsem odeslal poslední den ve 23:58, dvě minuty před deadlinem. Navíc jsem ještě neměl doma tiskárnu, takže jsem budil mamku, aby mi to vytiskla, oskenovala a poslala z mého e-mailu. Pak jsem zjistil, že jsem postoupil do finále, a všechno ostatní už bylo relativně bez problému.

Sám zakladatel soutěže Edouard Cointreau tě vyhlásil „kuchařskou osobností roku 2016“. Co myslíš, čím jsi zabodoval?

Hodnotilo se víc aspektů – celkový přístup kuchaře, jeho kuchařské knihy, výstupy v televizi, věk, pohled na gastronomii, jeho názory, vývoj... Vyhrál jsem v kategorii Kuchař s největším potenciálem. Je to jako splněný sen!

Bronzovou příčku jsi obsadil v kategorii Best TV Chef Europe, i když aktuálně žádný kuchařský pořad nemáš...

Do téhle kategorie spadají jak televizní kuchaři, tak i “veřejně známé osobnosti”, které se na obrazovce objevují třeba jen občas, ale gastronomii propagují i jinou cestou.

Jaký největší zážitek sis z Jen-tchaje odvezl?

Původně jsem tam vůbec neměli vařit, jenže mému kamarádu Carlosovi z Argentiny nedorazili pomocní kuchaři. A tak jsem shodil sako, chopil se nože a začal porcovat desítky kil masa… Zážitek byl samozřejmě i samotný ceremoniál; už jenom ten pocit, když jsem stál na pódiu... V tu chvíli se všechno kolem zastaví a člověk najednou vnímá svět jinak. Je to nepopsatelné.

Co nejlepšího jsi na soutěže ochutnal?

Rozhodně nezapomenu na tradiční shandonskou kuchyni, spoustu mořských plodů, mořské okurky, ušně. Měli jsme taky famózní peruánskou pachamancu nebo argentinské asado. Lahůdka byl i Carlosův argentinský býk grilovaný dvacet hodin.

Vše jsi průběžně dokumentoval na Instagramu. Jak velkou roli hraje v gastronomii komunikace?

Mám pocit, že má čím dál větší význam. Na trhu je velká konkurence, dost lidí se snaží o odlišný přístup. Všichni využívají sociální sítě a dávají si záležet na tom, aby obsah pojali osobitě. Jasně, existuje pár vyhlášených míst, kde se nemusí měnit vůbec nic, a hosté tam budou chodit i tak, ale kdybych si dneska otevíral hospodu, určitě budu muset počítat i s online světem.

Kdo tě inspiruje a koho je dobré sledovat?

Nedám dopustit na Jamieho. Pohybuje se na scéně už víc než šestnáct let, a pořád je inovativní. Udává směr. Dokázal ovlivnit tolik lidí, vytvořit tolik skvělých projektů! Navíc je stále aktuální a sociální sítě využívá líp než většina foodblogerů. Hodně mě ale inspirují i kuchaři, kteří nejsou mediálně známí, ale vědí, co dělají, a hodně toho prožili i uvařili. Ty na Instagramu moc nenajdeš; je lepší za nimi zajet, třeba za panem Košnářem na Farmu Košík.

Změnilo se pro tebe něco po udělení „kuchařských Oscarů“?

Asi ani ne, jenom teď nevím co dřív. Sešlo se toho strašně moc! Státnice, hodně natáčení a do toho spousta vaření.

Proslýchá se, že chystáš nový pořad. Přiblížíš nám koncept aspoň trochu?

Byl jsem přizvaný do jednoho pořadu, a jelikož se mi nápad i koncept líbil, souhlasil jsem. Bude to Martin Škoda trochu jinak.

A budeš otevírat hospodu? Nebo máš jiné plány?

Vlastní podnik zatím rozhodně ne. Určitě budu dál vařit, poslední dobou v podstatě nedělám nic jiného. Zrovna teď vařím už osm dní v kuse, každý den od sedmi ráno do devíti večer. Ale mám v plánu pokračovat i na škole, ideálně na mediálních studiích.

Bude další kuchařka?

Rozhodně. Rád bych to dotáhl na trilogii. Třetí díl bude zase úplně jiný, třeba se najde i nová spojitost s hudbou…

Co je tvým kuchařským snem?

Chtěl bych dát něco dohromady s Jamiem Oliverem. Potkat se s ním, zavařit si, vymyslet společně nějaký projekt... Vlastně cokoli!