Řekněme to natvrdo hned na začátku: Většina vín má bohužel k jedinečnosti daleko a jejich charakter se víc utváří ve sklepě než na vinici. Je to spíš teror než terroir; pomocí aditiv, necitlivých zásahů a velkého vlivu dřeva vinař připraví přírodní surovinu o vše, co získala na vinici. Potom už se můžeme bavit leda o vinném nápoji, který má s vínem asi tolik společného jako uniformní hamburger z fastfoodu se svíčkovou od maminky. Do vína se toho totiž může přidat opravdu hodně, a přitom to nemusíte nikde uvádět (ano, tohle je opravdový unikát!).

Genius loci

Žádné terroirové víno by nevzniklo bez vinaře. Bez něj je terroir jen kus pěkné krajiny. Vinař, který terroir zná a respektuje, může citlivými zásahy kultivovat révu tak, aby dávala kvalitní hrozny. Ve sklepě by pak měl nechat plynout přírodní fermentaci bez použití zbytečných aditiv, která nápoj unifikují. A zrání by mělo probíhat v nádobách, které umožní mikrooxidaci a chuťově víno neznásilní, jako to dokáže nový sud barrique.

Barolo, Bourgogne, Champagne, Collio, Jura, Mosel, Wachau, Priorat… Ve světě existuje spousta krásných míst příhodných pro révu. Každé z nich má svého genia loci. Právě vína z těchto oblastí mohou (a nemusí) projevit svůj terroir a stát se nenapodobitelnými.

Česká republika jako postsocialistická země asi nikdy nebude produkovat vína velkého, světového stylu, která by se masově exportovala. To však neznamená, že u nás není terroir. Skvělá červená vína vznikají v Bořeticích, zatímco šťavnatá svěží bílá vína najdeme na Znojemsku. A třeba mělnická opuka nám ještě neukázala celý svůj potenciál...

Výborná vína dělají i ve Velkých Bílovicích a v dalších malých obcích v této oblasti. Jsou však dvě místa, která bez debaty mají velký a skvělý terroir. Je to Pálava a Dolní Kounice. Tamní osvícení vinaři produkují výjimečná vína, kterými se můžeme chlubit na světových veletrzích. Taková, jaká rozpoznáte i při slepé degustaci.

Když víno z Moravy, tak „Vlašák“ z Pálavy!

Tahle odrůda k Pálavě prostě patří a dosahuje tu skvělých, možná vůbec nejlepších výsledků. Pálava je chráněná oblast kousek od Mikulova a jde o unikátní geologický útvar. Druhohorní vápenec zde leží na mladším třetihorním vápenci (mořské usazeniny). Klima výrazně ovlivňuje velká vodní plocha – vodní nádrž Nové Mlýny.

Révu sem přinesli římští vojáci už na počátku našeho letopočtu. Nejlepší tratě? Železná, Purmice, Ořechová hora, Liščí vrch, Goldhamer a Kotelná.

Vína z Pálavy jsou díky vápenitým půdám komplexní, typicky „minerální“, respektive mají svěží jemně slanou kyselinu. Bývají příjemně ovocná, kulatá, středně plná (na moravské poměry) a v dobrém ročníku dokážou zrát velmi dlouho. K předním vinařům tu patří Jaromír Gala a Zdeněk Peřina. Skvělé polohy obhospodařují i Mikrosvín a Vinselekt Michlovský.

Dolní Kounice: terroir, jak chceš

Tohle krásné městečko leží asi třicet kilometrů jihozápadně od Brna a nejde si ho nezamilovat. Je tu zámek, synagoga, poutní barokní kaple, klášter Rosa coeli (latinsky Růže nebes)... a skoro tři sta hektarů vinohradů. Réva se tu pěstuje velmi dlouho, první písemné zmínky pocházejí ze třináctého století. Bohužel za minulého režimu se vína nebo hrozny často prodávaly velkým družstvům, takže kvalita šla pochopitelně dolů.

Dolní Kounice mají terroir, jak chceš. Je tu (nejeden) kopec, z jedné strany kamenolom a z druhé vinice. Klima ovlivňuje řeka Jihlava. Réva zde roste na kameni, půda má leckde „hloubku“ jen pár centimetrů. Podloží tvoří granodiorit, magmatická hornina stará přes 700 milionů let. Půda je velmi chudá na živiny, zato dobře absorbuje a akumuluje teplo.

A na jaká vína tu jsou právem hrdí? Především na ta červená; skvěle se tu daří hlavně Frankovce a Svatovavřineckému.

Vína jsou lehce uzená, nakouřená, mají šťavnatou, strukturovanou kyselinu a díky tomu se skvěle pijí. Zajímavá terroirová vína dělá v poslední době biodynamické vinařství Dva duby, které vede perspektivní osvícený vinař Jiří Šebela. Výborný poměr ceny a kvality nabízí vinařství Trpělka & Oulehla a za zmínku rozhodně stojí i rodinné vinařství Ladislava Musila.