V první řadě bojujeme o peníze pro naše zaměstnance
Sylvio, jak se zrodil nápad založit Asociaci restauratérů Apron?
Minulý týden jsem volal Tomáši Karpíškovi s tím, že aktuální situace není únosná, je potřeba se spojit a něco udělat, protože restaurace začaly krachovat a propouštět lidi. Pak už to šlo rychle. Sešli jsme se s několika dalšími kolegy z gastronomie, dohodli se na znění otevřeného dopisu pro vládu a zorganizovali schůzku pro všechny jeho signatáře.
Při té příležitosti jsme se shodli na tom, že přišla ta správná chvíle vytvořit asociaci, která bude hájit práva podniků a zaměstnanců. Už jako prezident Horeky jsem tvrdil, že by měla vzniknout organizace, která je „na stráži“, může připomínkovat návrhy zákonů, předpisů a vyhlášek a bojuje za společné zájmy všech gastronomů.
V posledních dnech jsme zařizovali registraci, určili výkonné prezídium a zvolili prezidenta, kterým jsem se nakonec stal já.
Jaké konkrétní cíle má Apron před sebou?
Prvním a nejdůležitějším bodem jednání jsou naši zaměstnanci. V naší zemi pracuje v gastronomii asi čtvrt milionu lidí, a teď jim není z čeho vyplácet mzdy. Tržby se zastavily, podniky zůstaly bez příjmů a finance docházejí. Březen ještě většina z nás přežije, ale v dubnu přijdou velké problémy. Restauratéři začnou rozdávat výpovědi, nebo si spočítají, že jim nezbývá nic jiného než vyhlásit insolvenci. V první řadě tak bojujeme o peníze pro naše zaměstnance.
Na ty ale máte ze zákona nárok, je to tak?
Teoreticky ano. V naší zemi totiž existuje krizový zákon č. 240/2000 Sb. a z něj vyplývá, že stát je povinen uhradit restauracím všechny škody, které vznikly v důsledku toho, že jim znemožnil podnikání. To by bylo skvělé, ale nejsme naivní, a proto raději předem navrhujeme jiná rozumná řešení.
Stát se nabídl, že doplatí 80 % výše platů. Pomůže to?
Nepomůže. Sice to zní fantasticky, ale musíte si uvědomit, že restauratéři zaplatí nejen těch zbývajících 20 %, ale taky dalších 100 %, protože když zaměstnanec dostane sto korun, zaměstnavatel odvádí další stovku za daně, pojištění a různé srážky, a to by v této chvíli mohlo pro drtivou většinu podniků znamenat bankrot. Proto chceme, aby vláda uhradila odměny pro zaměstnance a odpustila nám daně a odvody za pojištění, která platíme právě proto, abychom snáze přečkali krizi, jako je tahle.
V dalších dnech nás čekají jednání, která zřejmě nebudou příjemná, ale budou zásadní, protože nezastupujeme jen podniky signatářů, ale i tu nejzapadlejší českou hospodu.
K Apronu se tedy může přidat kterýkoli podnik?
Bez výjimky. Čím víc nás bude, tím silnější pozici si vybudujeme a tím víc toho společně zmůžeme. Těší mě, že se během několika dní připojilo víc než 500 podnikatelů a přes 14 000 zaměstnanců a že jejich počet stále narůstá. Myslím si, že až tohle všechno skončí, stálo by za to pokračovat a vybudovat z téhle spontánní akce platformu pro trvalou podporu gastronomů po celé zemi.
Myslíte, že se gastronomie vrátí do starých kolejí, nebo ji čeká zásadní proměna?
Těžko se odhaduje, co bude dál. Je před námi těžká zkouška a problémy, které teprve přijdou, nás budou doprovázet třeba i několik let. Doufám, že se podniky co nejdřív otevřou, ale i tak musíme počítat s tím, že tržby spadnou na 20 nebo 30 %. Kdo ví, za jak dlouho se znovu nadechne například Praha, která žije z turistického ruchu. Na druhé straně si myslím, že koronakrize přinese i něco pozitivního – všichni si budeme víc vážit své práce, připomeneme si, jak krásné je naše řemeslo, a dost možná se tím zlepší i kvalita našich služeb.
V gastronomii potkáte spoustu lidí, kteří mají svoji práci skutečně rádi a stejně rádi slouží lidem. Uznejte sama: co je víc, než když můžete někomu splnit přání, nakrmit ho a zlepšit mu náladu u stolu, kde sdílí radost se svými blízkými?
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.