Zaměřeno na pivní styly: spodně kvašená německá piva

30. července 2024
Foto: Jakub Dohnálek
Ale ještě než se vydáme za tmavým ležákem do Německa, dáme si historické okénko. Věděli jste, že důležitým milníkem pro historii piva byl rok 1516, kdy byl v Bavorsku vydán princem Vilémem IV. zákon o čistotě piva „Reinheitsgebot“? Podle tohoto zákona se pivo smělo vyrábět pouze z vody, sladu z ječmene a chmelu. Pivovaru, který použil jiné ingredience, byly sudy se závadným nápojem zabaveny bez jakékoliv náhrady. Dodnes na něj mnohé pivovary odkazují.

Tmavý ležák

Německé tmavé ležáky jsou v podstatě tmavé verze jejich typických světlých piv. Bývají převážně sušší a nemají výrazné pražené a karamelové tóny. Obecně jsou jemnější než české verze.

  • Munich Dunkel – Dunkel, tedy tmavé pivo, je specialitou především jižního Německa. Má tmavě hnědou až tmavou barvu a bývá označován jako protiklad k Helles. Jedná se o suché pivo, ve kterém najdete chuť praženého sladu. Bývá ale méně hořký, než je české tmavé pivo. Za „stvořitele” tohoto piva bývá označován Gabriel Sedlmayer ml. Zajímavostí je, že recept, dle kterého toto pivo uvařil, byl později použitý v Plzni k výrobě prvních světlých ležáků. 
  • Schwarzbier - Černé německé pivo. Není těžké, bývá velmi dobře pitelné. Typické tóny černého piva nejsou tak výrazné jako u českého.

Märzen

Historicky silné pivo vařené v březnu (März), které leželo celé léto. Naráželo se až na podzim. Trochu se podobá českému polotmavému pivu, většinou je trochu méně hořké. Pivo má silně sladovou, chlebnatou chuť s lehkými tóny karamelu odpovídající dlouhé době zrání. Pozor si ale dejte na některá označení rakouských a německých pivovarů. Ti používají označení Märzen u svých běžných prémiových ležáků. Avšak pravý Märzen nabízí vyšší plnost. 

Oktoberfest

Možná jste si s tímto pivem už setkali, pokud ano, tak jste šťastlivec, který měl tu možnost navštívit Oktoberfest. Jedná se o pivo typu Märzen, které vaří pouze šest pivovarů v Mnichově, a to právě pouze na Oktoberfest. 

Rauchbier

Nakuřované pivo, které svou typickou chuť získává díky nakuřovaným sladům. Tak by se dal jednoduše popsat Rauchbier. Nakuřování sladů probíhá nad přímým ohněm z hořícího bukového dřeva. Tento způsob byl navíc velmi běžný v celé střední Evropě v 19. století. Rauchbier doslova znamená „kouřící pivo”.

Pivo vyrobené touto tradiční metodou ale dnes vzniká téměř výhradně jen v hornofranckém Bamberku. Barva tohoto piva bývá od tmavě hnědé až po černou. Intenzita nakouření se různí, podle použitého sladu.

Nakouřené slady se ale mohou přidat do jakéhokoliv piva a tím ho “ozvláštnit”. Můžeme se tedy nyní setkat téměř se všemi styly, které obsahují nakouřené slady. Pro představu, dělají se nakouřené ležáky, pšeničná piva, ale i třeba NEIPA.

Teď na chvíli opustíme ležáky, ale zůstaneme stále u spodně kvašených piv. V Německu totiž najdeme ještě jeden styl, který je celosvětově známý, avšak dnes už není označován jako ležák. 

Dortmunder

Věděli jste, že v Dortmundu se produkuje nejvíce piva v celém Německu? Na začátku to bylo velmi oblíbené pivo, ale ve chvíli, kdy se Dortmunder rozšířil po celém Německu a také do zahraničí, ztratili o něj místní obyvatelé zájem. Toto pivo se vaří doteď, ale k názvu pivovary přidávají slovo „export”.

S tímto pivem se můžete setkat v Nizozemí, Japonsku nebo USA. Pravý Dortmunder export je tedy spodně kvašené pivo, které má tmavší barvu než typické pivo plzeňského typu. Na druhu stranu má ale vyšší obsah alkoholu a EPM. Skutečný Dortmunder by tedy mělo být silné pivo, sladové a s nižším obsahem přírodního oxidu uhličitého.

V příštím díle se podíváme na ležáky v Rakousku a na to, jak to mají za velkou louží v Americe.

Líbil se vám článek?

Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.