Soudě podle slovní zásoby, ta knížka je spíš pro starší děti, že?

Pro úplně malé děti určitě není, spíš tak deset let a výš. Ideálně vlastně pro děti a jejich rodiče; myslím, že je bude bavit číst knihu spolu. Máš pravdu, že jsou v ní i složitá slova, ale já si myslím, že děti se podceňují a ve skutečnosti nejsou zdaleka tak hloupé, jak si někdy myslíme. Navíc jak se mají ta slova naučit, když jim to budeme dělat snazší a vyhýbat se všemu, co přesahuje běžný dětský horizont? Od toho jsou přece rodiče, aby jim neznámé věci vysvětlili.

Jak tě napadly zrovna básně o jídle?

Nok a Knedlíček začal vznikat už docela dávno, někdy před pěti lety. V té době jsem zakládal Veltlin a začínal jsem s distribucí autentických vín do restaurací, takže jsem moc neměl kdy se věnovat psaní. Většinu času jsem trávil ve světě hospod, dělal jsem degustace, potkával se se sommeliery a díky tomu se seznamoval i s kuchyní a kuchaři... Chtěl jsem z toho vytěžit i něco literárního, tak mě napadlo, že bych napsal knihu básní o jídle.

Proč vychází až letos?

Před těmi pěti lety vznikly první dvě tři básně, pak jsem na to trochu zapomněl a jen sem tam napsal nějakou novou báseň. Loni jsem si ale řekl, že je hrozné, jak se to táhne, a že bych měl knize dát konečný tvar. Nabídl jsem rukopis nakladatelství Host a oni ho přijali, ale nechali mě na něm ještě hodně pracovat. Díky tomu jsem měl prostor doplnit knihu o jednoduchý děj – sbírku spojují tři krátké prózy, z nichž by dětem mělo plynout ponaučení.

Takže reálně knížka vznikala až poslední půlrok, možná rok. I kvůli ilustracím, které tvoří rovnocennou součást knihy a Lenka Křikavová na nich odvedla spoustu práce. Mám dojem, že to je první česká básnická knížka pro děti vyloženě jen o jídle, což je myslím hodně dáno dobou. Jídlo je dnes velké téma, takže se jistě objeví další knihy s touto tematikou. Třeba z toho nakonec bude samostatný žánr...

Zmínil se o ilustrátorce. Jak jste na sebe přišli?

Moje žena Bára Lenku Křikavovou zná, protože jsou obě z Brna. Když jsem hledal ilustrátora, upozornila mě na ni. Řekl jsem si, že by to mohlo mezi námi fungovat, což se potvrdilo.

Takže pak už to šlo rychle...

Vždycky proběhnou diskuse mezi ilustrátorkou, mnou a redaktorem, který má knihu na starosti, případně ještě typografem. Takže se všechno nerodilo na první dobrou, leccos bylo potřeba probrat, ale změn nebylo zase tolik. Nakonec jsme všechno zvládli za čtyři měsíce, de facto přes léto.

Ambiente je partnerem knihy. Jak přesně bude spolupráce vypadat?

Už když jsem sbírku dokončoval, měl jsem v hlavě ideu, že požádám o partnerství Ambiente, už proto, že s ním dlouhodobě spolupracuju jako dodavatel vína. Oslovil jsem Báru Karpíškovou, protože vím, že má ráda děti, a navíc vydala velkou kuchařku. Bára si část rukopisu přečetla hned v kavárně, kde jsme se potkali. Hrozně se smála a rovnou ji ukázala svému muži Tomášovi, kterého knížka taky bavila.

No a potom jsme se už jen dohodli s marketingem, že Ambiente bude kmotrem knihy a knížka se bude prodávat v Našem mase a Esce. V souladu s tím mě napadlo, že by bylo stylové, kdyby na křtu četl básně o párcích Franta Kšána jako řezník a Aleš Karpíšek coby pekař zase texty o pečivu.

A to je v plánu?

Ano, křest je domluvený na 13. prosince ve Veltlinu přesně takhle. Kromě zmíněných pánů bude tedy nejvíc číst Arnošt Goldflam, protože on je vlastně Knedlíček. Ještě jsem původně chtěl Bolka Polívku coby Noka, ale to jsem nakonec přehodnotil a držím se Arnošta, který mi už načetl celé Brněnské metro jako audioknihu. Protože vím, že ho ta práce bavila, oslovil jsem ho i tentokrát.

Bude tam i báseň o panu Glutamanovi, o které jsi mi kdysi říkal?

Pan Glutaman tady není, je to postava z další chystané knížky. Po Noku a Knedlíčku je totiž v plánu próza o potravinách. Bude to něco mezi Foglarem a Vernem. V knize vystupuje parta děcek, která je na stopě zápornému superhrdinovi jmenem Glutaman. Jeho předlohou byl nejbohatší ministr současné vlády... Děj se odehrává v Praze, hlavně v Karlíně a Holešovicích; je to vlastně docela angažované a už skoro hotové.

Na jaře bych chtěl odjet na tři týdny do Portugalska a jenom psát. Devět let jsem regulérní literaturu nevydával, psal jsem především o vínu, ať už formou článků do Vinařského obzoru, nebo vinařských fejetonů. Z těch by taky měla být jednou kniha. Kromě toho jsem rád, že mám po dlouhé době prakticky dokončenou i sbírku básní pro dospělé. I když vzhledem k plánovanému projektu s Českou televizí u vína stejně zůstanu...