Dá se už dnes odhadnout, jaká budou vína ročníku 2016?

Vinaři nemají příliš rádi předpovědi ročníku, dokud není víno hotové, a já taky ne, prostě si musíme počkat. V tento čas ale už máme indicie, jestli bude ročník hodnocen pozitivně – jak se budou vína vyvíjet, jestli budou vhodná pro archivaci…

Jaké jsou tedy indicie?

Už léto slibovalo docela zajímavý ročník a to se potvrdilo, když jsem měl při sběru hroznů v Čechách i na Moravě možnost ochutnat mošt. Také když jsem okusil ještě nepřipravené vzorky ze sudů, byl jsem velice mile překvapený. Čeká nás opravdu dobrý ročník, srovnatelný s loňským. Vinaři ale nemají rádi, když někdo v létě tvrdí, že víno bude skvělé, nebo naopak špatné. Dokud není stabilizované v lahvi a trochu odpočaté, nedá s jistotou tvrdit nic konkrétního. První náznak všichni poznáme 11. listopadu, ale pořád jde o mladá vína a u těch nikdy není jisté, jak se budou vyvíjet. Někdy se stane i ve slavných vinařstvích, že se v první fázi mluví o výtečném ročníku, a za tři roky je to vnímáno jinak.

Protože se vína vyvinou jinak, než se předpokládalo?

Ano. Ale u nás to není takový problém jako třeba ve Francii, kde mají systém en primeur, tedy předčasného nakupování vína. Ještě když je v sudu, rozhoduje se o nákupu. Někdy se ročník podcení, a za pár let je fantastický. A naopak. Záleží na mnoha okolnostech, jak se vína budou vyvíjet.

Jak to tedy vypadá – čistě „nezávazně“ – v této chvíli?

V půlce srpna jsem měl možnost sbírat hrozny v jednom vinařství na Mikulovsku. Bylo vidět, že jsou kvalitní, zdravé, že jich je relativně dost a budou z nich hezká vína, což potom potvrdila vinobraní v různých částech země a ochutnání moštu, burčáku nebo už i mladého vína. Ročník 2016 trochu kopíruje ten předchozí, hlavně vegetačním cyklem. I loni byly jarní mrazíky, pak přišlo relativně suché, teplé léto a skoro dokonalé září. Vinař Jaromír Gala z Bavor říká, že to je téměř identický ročník; prý hrozny sbíral prakticky ve stejných dnech.

Dokážou vinaři z této příznivé konstelace získat maximum?

Kvalita se odráží v jejich umu a zkušenostech. Řada vinařů jezdí do ciziny, baví se s kolegy a navzájem si vína ochutnávají. Myslím, že kvalita a vzdělanost našich vinařů se každým rokem zvyšuje. Krásně to odráží i v hodnocení Průvodce nejlepšími víny 2016/2017, při jehož přípravě jsme ochutnali tisícovku vzorků. Zvyšují se body, zlepšuje se čistota vín i hodnocení vinařství, což je skvělá zpráva pro celou tuzemskou gastronomii. Od vinařů, s nimiž se stýkám, jsem nikdy neslyšel negativní hodnocení ročníku, půdy nebo klimatu. Berou to prostě jako přírodu a záleží jen na nich, jak se s ní vypořádají. Ti zkušení si poradí i ve špatných ročnících.

Jak?

Už zmíněný Jaromír Gala má výstižné přirovnání: Zdravý člověk se samozřejmě nechce jen tak cpát léky, dává přednost bylinkám a dobrému naladění – ale když má čtyřicítky horečky, acylpyrin si prostě vezme, protože je na hranici psychického a fyzického vyčerpání. Takže i když vinař pracuje v biodynamickém režimu, tak pokud vidí, že by přišel o úrodu nebo vinohrad, je bohužel nucen sáhnout po přípravcích, jejichž používání mu není úplně příjemné. Jenže kdo by riskoval, že přijde o všechno?

V čem vidíte hlavní přednosti letošního ročníku?

Všechno ukazuje, že 2016 bude lepší ročník než 2015, protože vína víc vydrží v čase. Budou zdravá, stabilní, mají potenciál ke zrání. A co je pro vinaře nejlepší, je to srovnatelně kvalitní ročník pro bílá i červená vína. Třeba ročníky 2010, 2013 a 2015 byly kvůli kyselinám skvělé pro bílá vína, zatímco ročníky 2009, 2011, 2012 a 2014 byly zase dobré na červená.

Zmínil jste se o jarních mrazících. Byl to vážný problém?

Když jsem byl v porotě soutěže Vinařství roku, navštívili jsme devět vinařství, dvě až tři v každém regionu. Byli jsme tam týden po jarních mrazících a viděli, jak jsou vinohrady spálené. Někteří vinaři tvrdili, že přišli třeba o šedesát procent révy. Ale vinohrad se pak zase vzpamatoval, vyrašila nová očka. Nicméně výnosy budou o 25 % nižší než loni. A to ještě není tak drastické jako třeba v Burgundsku, kde v určitých oblastech hlásili ztráty až 90 %. Vinaři, kteří se neuměli bránit, ročník 2016 nemají vůbec.

A jak se lze bránit?

Jsou tři způsoby a žádný není zrovna levný. První možností je zatopit v celém vinohradu. V určitých vzdálenostech se rozestaví drátěné koše na dřevo a zatopí se v nich, použít lze i plynové teplomety. Funguje to podobně jako na zahrádkách restaurací. Takhle se několik dní ohřívá celý vinohrad. Druhá možnost je pokropit ho vodou, ještě než přijdou mrazy. Když se to udělá včas, vytvoří se na očku ledová krusta a ta ho ochrání. Pokud to ale neodhadnete a už začne mrznout, máte větší škody, než kdybyste nepodnikli nic. Třetí způsob je vyfoukat studený vzduch ven pomocí helikoptéry. To se samozřejmě neděje u nás, ale dělají to vinaři třeba v Burgundsku, Bordeaux nebo Champage.

Setkal jste se některým z uvedených způsobů i v České republice?

Zahřívání zkoušel Richard Stávek z Němčiček. Rozdělal oheň v jedné části vinohradu, pod svahem, aby teplo stoupalo, a pár keřů tím myslím ochránil. Vím, že spousta vinařů kropila. František Mádl popisuje, že vyjeli s traktory do vinohradu a zkoušeli ochránění vodou. Jenže vyrazili pozdě a vinohrad, který pokropili, dopadl hůř než ten nepokropený. I to je zkušenost…

Jaké další komplikace letos vinaře potkaly?

Petr Nejedlík ze Znojma popisoval, že jsou na třetinové úrovni. Rok byl poznamenán jarními mrazíky, něco posbírali ptáci a něco bohužel lidé. To je smutný příběh. Mluvil o metrácích hroznů ukradených za jedinou noc… Kdysi platilo horenské právo – když měkly hrozny, hora se zarazila a do vinohradu nikdo nesměl. Kdo tam vstoupil a odcizil hrozen, mohl přijít o ruku, a když ho něco takového napadlo v noci, mohl přijít i o hrdlo.

Dochází dnes ke krádežím často?

Velká skupina zlodějů dokáže sebrat hrozny z celého vinohradu přes noc. Rychle je odvezou a vylisují. Pravděpodobně z toho vznikne burčák, nebo to přijde do nějaké směsky. Vím asi o pěti vinařích na Moravě, kteří takhle přišli o úrodu. Někdo o pár řádků, ale u Petra Nejedlíka to byly metráky hroznů a u vinaře Maděřiče snad i tuna.

A co Svatomartinské, co si o něm myslíte?

Je to první možnost ochutnat mladé víno. Nic proti němu nemám, sám si ho rád dám. Navíc čísla hovoří jasně: pod označením Svatomartinské se loni prodalo dva miliony tři sta tisíc lahví!