Rodiče už do kuchyně nepustí, nedělní oběd raději připraví sám. „Stalo se z ní moje území,“ směje se. Má jejich plnou důvěru i podporu, a není divu – tenhle deváťák s přehledem zvládne svatomartinskou husu nebo hovězí svíčkovou s omáčkou z portského vína a k snídani klidně upeče croissanty z domácího těsta.

„Táta vždycky hodně vařil a společně jsme koukali na Jamieho Olivera. Říkal jsem si, že by mě vaření taky bavilo a chtěl bych to zkusit. Pak jsem v knihkupectví viděl jeho kuchařku, a už to jelo,“ vzpomíná Martin. Vaří od jedenácti let, před rokem začal i s blogem a Instagramem.

Studium? Raději v cizině

Příští rok nastupuje na střední. Přihlášky si podal dvě – jednu na gymnázium, druhou na gastronomickou a hotelovou školu v Praze. „Mívá tam přednášky i pan Pohlreich. O téhle variantě hodně uvažuju, ale ještě jsem se nerozhodl. V Česku školy v tomhle oboru bohužel nejsou na dobré úrovni, možná zkusím spíš nějakou v zahraničí, třeba v Londýně,“ plánuje.

Zkusit to v cizině by pro něj evidentně nebyl problém. Rád cestuje, byl se podívat třeba v Brazílii. „Náš známý tam provozuje hotel, tak jsem se chodil dívat do kuchyně. Naučili mě klasické víkendové jídlo – černé fazole s pěti druhy masa, dýňovým pyré, rýží a zeleninou,“ vypráví Martin.

Exkurze v Esce

Inspiraci sbírá hlavně na Instagramu, kde taky nedávno začal sledovat našeho marketingového manažera Filipa. „Napsal mi e-mail, že nevěří, že jídlo, co dávám na Instagram, vařím opravdu já,“ vysvětluje Martin, jak vzniklo pozvání na oběd do Esky. A rovnou se domluvila i prohlídka.

„Kuchyní a pekárnou nás provedl zástupce šéfkuchaře pan Kozdělka. Líbí se mi, že mají maximum věcí domácích. O to se snažím taky. Sice jsem ještě nikdy nepřipravoval vlastní máslo, ale zakládám si na tom, aby i ,obyčejný‘ vanilkový cukr byl můj,“ říká Martin. Z toho, co v Esce viděl, byl nadšený: „Bylo to úžasné. Už se těším, až přijdu ochutnat zase něco nového.“