Co je při sbírání jedlých květů nejdůležitější?

Nejdůležitější je stříhat — netrhat! Člověk by si měl ustřihnout jen tolik, kolik potřebuje, aby na tom místě mohla květina znova vyrůst. Kromě toho by se květiny měly před použitím pořádně omýt.

K tomuhle tématu mám zábavnou historku. Když u nás v Dejvicích byla minulý rok taková, no, nemilá havárie s vodou, já jediná jsem z celé rodiny přežila bez úhony. Asi proto, že jsem občas snědla nějaký špatně umytý květ. Aspoň vidíte, že trocha hlíny není člověku nikdy na škodu.

Jak bychom se měli o ustřižené květiny starat?

Doporučuju zabalit je do vlhkého ubrousku nebo utěrky a odnést v krabičce nebo pytlíku. Pozor na samostatné květy, ty dávejte zásadně do krabičky, v sáčku by se zničily. Doma je zabalte do vlhké utěrky a uložte do ledničky.

Co všechno se z nich dá připravit?

Záleží na ročním období. Jarní rostliny jsou skvělé do salátů, letní jsou zase typicky dekorativní. Když se blíží podzim a květiny mají méně vody a více slunce, chutě se v nich koncentrují a jsou ostřejší. Dají se pak použít jako koření.

Co děláte během zimy? Dají se květiny nějak konzervovat?

Některé jdou zavařovat nakyselo jako okurky. Zkoušela jsem šruchu zelnou a dopadlo to naprosto skvěle. Testovala jsem i lichořeřišnici. Poupata různých květů se dají naložit jako kapary. Nejvykřičenější – a taky nejdostupnější – jsou pampelišky. Experimentovala jsem i s květy jitrocele kopinatého a slezu lesního. Doufám, že během letošní sezony na mě čekají další objevy.

Jste z Prahy. Kde nejblíž se dají sbírat jedlé květy?

Rozhodně bych nedoporučovala sbírat rostliny ve městě. Rostou nízko a jsou kontaminovány nejen smogem, ale i od psů. Vyjeďte aspoň na konečnou metra, a pokud možno ještě mnohem dál. Jestli máte stresující práci třeba u počítače, uvidíte, že to je ideální způsob relaxu. Člověk úplně vypne a věnuje se jen květinám.

Kde čerpáte inspiraci?

Z cizích jazyků ovládám nejlépe francouzštinu, takže mě to táhne do Francie. Hodně se inspiruji tamní kuchyní. Několik knih o jedlých květech napsal šéfkuchař François Couplan nebo také už zesnulá Pierette Nardo. Její kuchařka dokonce vyšla v češtině, pod názvem Bylinky našich babiček.

Vzniká kolem „kytkožroutství“ nějaká komunita?

Snažím se, aby vznikala! A daří se to velice dobře, čísla jdou rychle nahoru. Zatím by se dalo mluvit o pragocentrismu, nicméně zájem mají lidé po celé republice. Organizuji veřejné semináře a kurzy a když občas vyjedu z Prahy, mám z toho vždycky velkou radost

Pokud vás téma jedlých květů zajímá, rozhodně zavítejte na stránky www.kytkykjidlu.cz