Za sklem
V bistru Ottolenghi ve čtvrti Islington překvapí několik detailů. Záchodky jsou jen dva, takže se tu často stojí fronta. Stojí v ní muži i ženy, protože toalety jsou společné. Na tom by nebylo nic zarážejícího, kdyby nebyly dveře toalet skleněné. Dobře, sklo je matné, ale stále máte velmi dobrý přehled o tom, jak se osoba uvnitř pohybuje. K lehkému znervóznění při konání potřeby to stačí. Do Ottolenghi se tak stále chodí především kvůli jídlu.

V bludišti
Nopi, další podnik Yotama Ottolenghiho, povýšil z uvolněného bistra na podnik z kategorie fine dining a krok udělali i u toalet. Za mě nepříliš vydařený. Sotva za sebou zavřete dveře, ocitnete se v zrcadlovém bludišti. Všechny stěny jsou rozčleněné do úzkých pruhů zrcadel v odlišných úhlech, takže se vám obraz roztříští a vidíte se nekonečněkrát. Výsledkem je, že okamžitě ztrácíte orientaci, a nebýt šipky na zemi ukazující východ, bloudila bych tam zřejmě do teď, i když běžně je můj orientační smysl výborný.

Asijská meditace
K záchodkům se v korejské restauraci Kimchee chodí po schodech dolů. Už ty jsou výjimečné zabudovaným osvětlením. Japonský architekt si u práce s dřevem opravdu vyhrál. Vysoké stropy, tlumené světlo a kovové nádoby v rozích s vůní. Pak otevřete dveře a spatříte místnost, která na to, že jste na toaletách, vypadá neskutečně elegantně. Působí až meditačně. Útlé vysoké dveře i zrcadla, tlumené osvětlení a dřevěné umyvadlo jsou mistrovsky dokonalé.

Futurismus
Zřejmě nejfotografovanější londýnské záchodky (a díky pudrově růžovým křesílkům a dorůžova laděným sladkostem taky nejfotogeničtější místo k odpolednímu čaji). Po zaobleném schodišti vystoupáte vpravo k dámským a vlevo k pánským toaletám, rozsázeným jako podlouhlé vaječné skořápky pod oblohou z barevných dlaždic. Každá skořápka je vlastně hezčí plastová buňka, jaké dobře znáte z hudebních festivalů někde na louce. Nic tu není bílé, nýbrž světle růžové. Pod podlahou záchodků se ukrývá bar. Pokud chtěli majitelé restaurace Sketch vzít hostům dech, povedlo se jim to. Ani povedené toalety ovšem nedokážou přitáhnout hosta zpátky, pokud je servis tak katastrofální jako při mé návštěvě.

V koloniální Indii
Restaurace Dishoom, stylizovaná do koloniální Bombaje, má i dobové záchodky. A to velmi elegantní! Toalety jsou vyskládané v řadě za dveřmi, které by dost dobře mohly vést i do reprezentativních kanceláří Východoindické společnosti. Nechybějí vkusné dlaždice a umyvadlo v podobě korýtka s mosaznými kohoutky. Za mě dokonalý příklad toho, jak dotáhnout restaurační filozofii do maxima a hostovi vtisknout dokonalý zážitek, neboť na detailech záleží!

Něco pro pány
Na základě průzkumu na Instagramu můžu pány potěšit zprávou, že v hospodě Hunter S (čtvrť Dulston) budou pro úlevu mířit do nádob ve tvaru lačně otevřených rudě lakovaných rtů. Udržet pozornost bude zřejmě těžké i při močení do pisoárů v restauraci Aqua, nacházející se v ikonickém londýnském mrakodrapu Shard. Ty jsou totiž umístěné za prosklenou stěnou a vzhledem k tomu, že jste ve třicátém prvním patře, bude to předpokládám napínavé.

Tímto výčtem londýnská záchodková extravagance nekončí. V restauraci German Gymnasium, zbudované z tělocvičny, můžete na toaletách pohledem spočinout na kresbách dam zavěšených v úboru na kruzích. V podniku Hawksmoor v Borough mají místo tuctových odpadkových košů hliníkové konve na mléko. A v bistru Coco Momo v Marylebone jsem na záchodcích narazila na původní krb.

Káva mezi splachovadly
Na závěr si dovolím perličku. Záchody pro veřejnost tu nemají, ona je totiž celá podzemní kavárna Attendant vybudovaná z veřejných záchodků. Původní účel prostor je k nepřehlédnutí, neboť tu ponechali zvlněné keramické ostění oddělující pisoáry a na stěnách zůstaly splachovací nádržky s porcelánovými splachovadly visícími na řetízku.

Text a foto Lenka Požárová, www.zapalena-kucharka.cz