Dobré zprávy: koncem loňského roku se v Praze otevřely tři novinky, které zásadně posouvají zdejší restaurační nabídku směrem k západu. Inovativní přístup k asijské gastronomii, který do teď česká foodie scéna zažívala spíš v metropolích typu Londýn a New York (případně ve stálicích typu Sansho, SaSaZu nebo Koishi), se díky restauracím Taro, QQ Bistro a Sia dostává blíž i k těm, kteří nepovažují dokonale vyladěný ramen za legitimní impuls k výletu do Berlína.

Kromě tolik potřebného svěžího závanu zvenčí mají všechny podniky společné ještě dvě věci: a) nedrží se jediné národní kuchyně, naopak mísí asijské chutě od Koreje přes Japonsko až po jihovýchod, b) všichni tři nováčkové mají v rodokmenu stávající úspěšné restaurace, což lze vítat coby důkaz přirozeného vývoje jejich majitelů i celé scény.

1. QQ Asian Kitchen
Znáte ten, jak se Američan s taiwanskými kořeny (a vystudovanou anglickou literaturou) a kuchař z Bali potkají v Čechách v podniku britského řezníka, pár let se tam přátelsky strkají v miniaturní kuchyni a pak si založí vlastní podnik? No, teď už znáte.

Lee Chang a Nyoman Purnata to prý to neslyší moc rádi, ale společná léta strávená v Sansho jsou na obsahu menu i některých pokrmech v podskalském QQ jasně znát. Osobně to považuju za jasně pozitivní zprávu, protože povědomá kombinace jednoduchých drinků s asijským nádechem a menu, které je sice krátké, ale tak lákavé, že si chcete dát všechno, je dost dobrý způsob, jak strávit večer.

Zdejší předkrmy i hlavní jídla jsou ideální materiál ke sdílení, takže ani nemusíte přijít s celou rodinou, abyste se projedli větší částí nabídky. Salát s domácím tempehem, rozpadací bůček a hovězí žebírka, závislost vyvolávající slider se smaženou ústřicí nebo svěží chlebovníkový salát s krevetami z večerního menu by vám neměly uniknout.

Ideální na: neformální rande / schůzku s menší skupinou přátel, kterým nevadí sahat si navzájem do talíře. Pro obzvlášť povznášející zážitek doporučuju obložit oběd či večeři v QQ návštěvou výstavy či promítání v blízkém CAMPu a obdivným zíráním na hyperbolickou střechu Emauzského kláštera, nasvíceně se rýsující proti noční obloze.

2. Taro
Taky vám do teď přišlo, že motat se kolem autobusáku na Knížecí je spíš odvážný nápad pro milovníky extrémních poloh sociální antropologie, případně fanoušky nenápadného půvabu obskurních podniků jako Nagano 98? (Btw užijte si ho, než ustoupí plánované čtvrti Smíchov City.) Taro, otevřené koncem prosince, ovšem nabízí pádný důvod zamířit z Anděla směr hic sunt leones. Za restaurací stojí bratři Khanh a Giang Ta, jejichž první restaurace Gao Den na sídlišti Ohrada patří k nejlepším pražským zástupcům vietnamské kuchyně tradičního střihu.

V jejím čerstvém smíchovském výhonku na vás klasické pho ani bun cha nečeká. Zdejší otevřená kuchyně s asi tak dvaceti místy okolo je totiž ideálním hřištěm, na kterém může šéfkuchař Khanh zužitkovat inovativní nápady, nahozené už v Gao Denu. A taky studium vaření ve Vietnamu, lásku k tamějšímu streetfoodu i stáže u českých hvězd, jako je Jiří Štift nebo Michal Černý.

Pokud vám tedy precizní provedení a perfektní textura zdejších pyré a omáček připomene někdejší petřinské zjevení Story, není to náhoda. Vzhledem k novému Michalovu působišti v Café Lounge to k sobě mají oba šikovní šéfkuchaři ještě blíž, takže nezbývá než se těšit na nějaký brzký pop-up...

Oběd funguje à la carte, večer máte na vybranou ze čtyř- a sedmichodové degustace; v masovém i vege provedení je to promyšlený zážitek, který baví vizuálně i chuťově. Vyvážené ochucení citronovou trávou sluší tataráku z mořského vlka i kedlubny; o jemnosti žlutého kari s batáty a kalamáry nebo dokonalosti vegetariánských taštiček gyoza s mrkvovým pyré vykládám od návštěvy všem, kdo jsou ochotní to poslouchat. Vyrazte, pravděpodobně budete taky.

Plus body za naturální vína z vinařství Jaroslav Osička a Krásná Hora. (Ještě by bylo hezké, kdyby se naturálno přelilo i do zahraniční části lístku, na druhé straně si cením odvahy rozlévat v podniku tohohle typu Champagne.)

Ideální na: schůzku se significant other, který/á ocení sezení na chef's table i souhru chutí a textur na zkušeně servírovaném talíři. Případně obchodního partnera, kterého chcete uvedeným uhranout / odměnit.

3. Sia
Sia je úkaz. Díky velkorysosti prostor a dynamickému tempu okamžitě vzbuzuje pocit, jako byste se ocitli v podobném podniku v Londýně, a navíc je ani ne měsíc po otevření dost těžké sehnat večer místo. A to jich ve třech patrech najdete nějaké dvě stovky.

Ale není divu. Kombinace polohy v nejcentrovatějším centru, pozorně vyladěného image (vizuální identita, neformální interiér i elektronická hudba) a menu šéfkuchaře Jiřího Štifta (ex- Mandarin Oriental, Alcron) činí ze Sia ultimátně promyšlený koncept pro yuppies všeho věku, který tu chyběl. Blahopřání majitelům – k Vinohradskému parlamentu a Bruxxu přidali další vyvedený velký podnik.

Ne že by se servisu nebo předkládaným pokrmům nedalo nic vytknout, ale zábavné asijské klasiky od pekingské kachny či ramenu po knedlíčky dim sum nabízí zdejší otevřené kuchyně celou noc a za rozumné ceny. Sia je tak jasným kandidátem na občerstvení nejen před kulturním zážitkem v některém z blízkých divadel či klubů, ale i po něm. Plus pro milovníky sladkostí: kromě plated desserts lze podlehnout i Cukráři Skálovi, který sdílí se Siou adresu i majitele.

Ideální na: propojení s koncertem, divadlem nebo výstavou v přilehlých kulturních institucích funguje v denních i pozdních večerních hodinách. Dobrá dostupnost, pestrost menu a velké stoly nahrávají taky neformálním oslavám a setkáním i početnějších rodin a jiných skupin (svatby, pohřby, rozvody… znáte to).

+1 Divoká karta: Martinez bar
Vinohradský nováček na barové scéně sice nese hispánsky znějící jméno, inspirované klasickým koktejlem z 19. století, ale část drinků, a hlavně chystané občerstvení v podobě několika druhů knedlíčků dim sum a pařených sliders ho plně kvalifikují pro zařazení do asijské sekce. Těšte se na Arrak, nejrůznější ingredience s čajem a další (nejen asijské) koktejlové experimenty z hlavy Eduarda Ondráčka (dříve Bonvivant's CTC) a jeho kolegů.

Podnik je teprve v záběhu, na roztopení páry pod košíčky dovezenými z Taiwanu ještě čekáme. Zkušeně a vtipně pojatému členitému interiéru (jeden z majitelů je architekt ze studia S-O-A; to on proměnil tradiční moravskou vinárnu v útulný bar speakeasy kvalit) přesto už teď prorokuju slibnou budoucnost. A to nejen mezi vinohradskými hipstery a milovníky sametových závěsů.

Ideální na: drink s kolegy po práci, rande za intimního osvětlení, digestiv na dobrou noc a cokoli mezi tím. Zvlášť vhodné pro fanoušky překvapivých zákoutí a tapet s tropickými vzory.