Co dům dal

Nasaďte si sluchátka a zaposlouchejte se do podcastu Co dům dal. Spisovatel Lukáš Berný, historici, urbanisté, hospodští, lidé z Ambiente a informace, které v učebnicích nenajdete. Vydejte se s námi na místa, kde se píše hospodská historie. Najdete ho na Spotify, Soundcloudu i na Apple podcastech.

Protože ne každý velkolepé otevření Lokálu Dlouhááá zažil nebo si ji pamatuje (pivo teklo proudem do pozdních hodin), sesbírali jsme pro vás vzpomínky. 

1. Kolem délky Dlouhééé se vytvořila urban legenda, která tvrdí, že délka interiéru je 73 metrů. Rozbil ji až host, který při soutěži na Facebooku zjistil z katastrální mapy, že měří přesně 69,78 m. Dodnes nikdo neví, kde se těch 73 metrů vzalo.

2. Poprvé se dveře Dlouhééé otevřely 28. září 2009, o pár dní později, 5. října 2009, už se tu slavil pivní svátek. V tento den roku 1842 totiž uvařil sládek plzeňského pivovaru Josef Groll první várku toho nejlepšího piva. Mimochodem, během zahajovacího provozu hosté v Dlouhééé pili pivo za 28 Kč. Panečku, to už je hodně dávno!

3. Lokace na adrese Dlouhá 33 tehdy padla do oka Tomáši Karpíškovi. Jel kolem s kamarádem architektem Václavem Červenkou a už dlouho přemýšlel o tom, že by rád otevřel hospodu s národním zlatem, rozumějte pivem. Ukázal prý na restauraci Dahab, která tu tehdy stála, a prohodil: „Třeba tohle, to by bylo bezva místo! Viděl jsi to uvnitř? To by byla opravdu dlouhá hospoda.“ Zbytek příběhu už si domyslíte. 

4. Rytiny na stěnách vlastnoručně vytvořil designér Maxim Velčovský. Maxim spolu s kolegou ryli obrazy přes den a budoucí kolegové z Lokálu i přes noc – to aby se Dlouhááá stihla do dne D pokrýt v celé své délce a kráse. Povídá se, že poslední rýhu rýpali ještě hodinu před oficiálním otevřením. A jsou tu i obrázky na přání štamgastů. Tak schválně, kdo najde sochu Svobody?  

5. Prvním šéfkuchařem byl Marek Janouch. Dnes působí v Kuchyni, milovanou českou gastronomii tedy rozhodně neopustil. Manažerkou Dlouhééé byla na začátku Šárka Sahajdáková (dříve Hopová), která se v Dlouhé seznámila se svým budoucím manželem a šéfkuchařem La Degustation Bohême Bourgeoise Oldřichem Sahajdákem. Její nástupkyně Jana Stýblová si o pár let později vzala dalšího kuchaře z La Degustation – Dalibora Křivánka. Výčepní řemeslo tu popularizoval Fanda Šťástka, později mistr světa v čepování a nyní manažer Lokálu U Bílé kuželky. 

6. Na menu jste v roce 2009 našli třeba hemenex z Pražské šunky za 85 korun nebo rýžový nákyp – za stejnou cenu. V nabídce byla vždy dvě expresní jídla, která putovala na stoly spěchajících hostů přednostně. 

7. Interiér hospody dostal na starost právě Václav Červenka z Ateliéru PH5. Svému synovi Honzovi zadal dílčí, zato důležitý úkol – vystříhat a slepit legendární tapetu na záchodě. 

8. Lokál Dlouhááá je domov prvního výčepu nové generace. Všechny cesty, kterými pivo putuje z tanku, jsou integrovány v jednom chlazeném zařízení a pivo se v žádném okamžiku nedostane mimo chlazený prostor. Autorem designu je studio Olgoj Chorchoj, technický návrh spoluvytvořili Tomáš Karpíšek a Lukáš Svoboda.

9. Chytrý systém zachlazené vany při otvíračce na výčepu ještě neměli. Půllitry se chladily v chlaďácích a výčep měl pouze čtyři kohouty. Specialitou byla voda Rajec, kterou obsluha čepovala ze sudu v bufetové části hospody. 

10. Dnes běžné míry šnyt a mlíko i již téměř zapomenutého čochtana zavedl v prvním Lokálu Lukáš Svoboda, někdejší výčepák z Konviktu a hlavní dozor pečlivě ošetřeného piva v Lokálech i v podnicích Ambiente. 

11. Už v listopadu 2009 ale do Lokálu dovezli speciální mokrou zachlazenou vanu. Lukáš Svoboda si přál, aby se pivo čepovalo do perfektně čistého, mokrého a taky řádně studeného skla, a řešení nechal spolu s Plzeňským Prazdrojem patentovat. Díky tomuto fíglu chutná čepované tankové pivo v Lokálech tak dobře! 

12. Lokál byl v pořadí 11. podnikem, který Ambiente otevřelo. Počítáme jen ta místa, která fungují dodnes. 

13. A poslání, které platí i po patnácti letech, znělo jasně: Chceme připravovat poctivá domácí jídla, proto „hotovky“ zakládáme několikrát denně. V maximální míře nakupujeme čerstvé suroviny a preferujeme vyhlášené regionální dodavatele. Jídla připravujeme a dochucujeme tak, aby byla vhodná pro každodenní stravování, protože kvalita a chuť jsou pro nás nejdůležitější. Novým číšníkům se kladlo na srdce, že „prázdné ruce, holé neštěstí“, to aby nechodili po dlouhém Lokále s prázdnou a učili se efektivnosti. Na plac manažeři nabírali takzvaně z ulice. Bylo prý lepší zaučit nováčka od nuly – a postavit tak základy hospody, která tu (doufáme!) bude dalších 100 let.

14. Zdejší výčepáci už dvakrát zvítězili v soutěži Zlatá pípa – konkrétně Marcel Šos (nyní pracuje v hospodě Střídačka) a Luboš Sĺivka, kterého můžete za pípou potkávat dodnes.

15. V začátcích provozu ještě tolik nefrčely platby kartou, a proto býval na konci směny v kase slušný obnos, se kterým bylo třeba zacházet s velkou opatrnosti. Někteří zaměstnanci to ovšem vzali obzvlášť vážně a dodnes se díky tomu tradují vtipné historky. Například tehdy začínající manažer Daniel Šrámek po směně nemohl najít klíče od trezoru, tak hotovost ukryl do prázdného tanku a raději u něj přenocoval. Bývalý generální manažer Jan „Harry“ Nývlt zase pro jistotu chodil s hotovosti do banky každý den v jinou hodinu a jinou trasou.

16. Dlouhé stoly, ke kterým se sesazují skupiny lidí, kteří by se jinak nepotkali, už daly vzniknout mnohé lovestory. Jedno takové seznámení skončilo dokonce svatbou. A bůhví, o kolika dalších nevíme!