Dobré pivo a poctivá kuchyně

Lokály jsou splněným snem o české hospodě, kde jsou štamgasti jako doma. V roce 2009 jsme otevřeli Lokál Dlouháááá a brzy následovaly další. Dnes jich máme devět – sedm v Praze a po jednom v Plzni a Brně.
Čepujeme pivo čerstvé do posledního loku a vaříme jako doma. Lokál jsou české hospody, kde si dáváme záležet na dobrém pivu a poctivé kuchyni. 

Pojďte dál!

Jedno takové místo bývalo v šumavské osadě v téměř tisíci metrech nad mořem, kam jsme často chodily na výlet. Ve třech, ještě s mámou. Kromě toho, že byla babička dáma, byla také turistka, a tak pro nás vymýšlela trasy dlouhé přes dvacet kilometrů, ideálně po lesních pěšinách a s co největším převýšením, protože „jestli chceš chodit po asfaltu, můžeš zůstat ve městě“ a „chůze do kopce je zdravá“. Zapomenutá horská osada byla cílem přesně podle jejího gusta.

Když jsme se vyškrábaly na náves, usedla na lavičku před kostelem a vybalila z batohu vodu a obloženou housku. Že s mámou chceme jít do hospody a dát si pivo? „Tak běžte samy, já tady na vás počkám.“ Hospoda se jmenovala U Čarodějnice a měla úžasný genius loci. Kdosi ji provozoval v prastarém domě s klenutými stropy a starými kachlovými kamny. S mámou jsme toužily posedět uvnitř. Ale držely jsme s babičkou basu.

Pak jsme jednou na Šumavu přijely koncem října. Celý víkend mělo pršet. Babička přesto chtěla na svoji oblíbenou túru, protože „do přírody se chodí za každého počasí“. Takže jsme vyrazily. Někde v polovině cesty jsme zjistily, že se lesem prohnala vichřice a pěšiny zavalily popadané stromy. Hustě lilo.

S deštníky nad hlavou jsme přelézaly a podlézaly padlé kmeny. Jak jsme stoupaly do kopce, z lijáku se stal déšť se sněhem. Na náves jsme dorazily úplně promočené. Z komína hospody se kouřilo. „Jdeme se tam ohřát,“ rozhodla máma a babička kupodivu neprotestovala.

Když jsme vešly, všichni zmlkli. V tom psím počasí tu seděli jenom štamgasti. Zírali na nás... a pak jeden vyskočil, pomohl babičce z kabátu a pověsil ho na bidlo nad kachlovými kamny. Další dva nabídli, že nám uvolní stůl co nejblíž k teplu.

Babička si objednala čaj. „S rumem,“ dodala. Štamgasti obdivně zaryčeli a požádali taky o panáky. Jeden z nich babičce připil: „Na vaše zdraví, madam.“ Když jsme se zahřály, daly jsme si s nimi ještě pivo. A pak vrchní poprosil manželku, ať nás autem hodí zpátky do penzionu. 

Myslím, že ten den babička pochopila, že dáma zůstává dámou, ať se ocitne kdekoli. Do hospody U Čarodějnice jsme pak společně zašly ještě mockrát. Dnes už ten podnik neexistuje. A babičce by letos bylo sto jedna let. Nevím, jestli je náhoda, že tohle píšu v den jejích narozenin a piju u toho pivo z půllitru, který jsem si odnesla z jejího bytu.

Text vyšel v novinách Štamgast, které si můžete zdarma brát v restauracích Lokál. Online si je prolistujte zde. Přejeme zábavné čtení!