Olgo, jaká je práce psycholožky v oblasti gastronomie?
Skvělá. Potkávám totiž inspirativní a motivované lidi, kteří mě toho za tři roky spolupráce hodně naučili. Mojí pracovní náplní je starat se o naše zaměstnance a rozvíjet je, což zahrnuje workshopy a individuální poradenství, ať už krizové, rozborové, koučovací, nebo psychoterapeutické. Jen je potřeba upřesnit, že nejsem psycholožka v gastronomii, ale v barech – ty tvoří samostatnou a v porovnání s jinými koncepty poměrně specifickou kategorii.

Lidí z Baru je víc než sto, najdete si čas na každého?
Přála bych si udržovat se všemi pravidelný kontakt, ale zatím je to dost organické, a frekvenci setkávání nám teď navíc přerušila korona. Přijít za mnou může kdokoli, kdo má aktuálně něco na srdci, primárně se však věnuju zaměstnancům na vedoucích pozicích. A to není málo. Leadership totiž vnímáme dost zeširoka – lídr je pro nás každý srdcař, který přebírá trochu větší zodpovědnost za celek a dává podniku i týmu energii nad rámec své práce, bez ohledu na svou oficiální funkci.

S jakými tématy k vám zaměstnanci chodí nejčastěji?
Převážně spolu řešíme obtížné situace, ve kterých se ocitají poprvé nebo jednou za delší čas, třeba když mají někoho vyhodit nebo neumějí dávat zpětnou vazbu. Většina problémů se týká mezilidských vztahů, ať už v práci, nebo v osobním životě, a já jsem takový bezpečný point, kde si mohou popovídat o každém trápení, nejen o tom, co se děje na směnách.

Lidi z gastra někdy zapomínají oddělovat osobní a pracovní život…
Právě to bývá jeden z průšvihů. Je důležité vytvořit si mikroživot trochu dál od práce, jinak se z ní stává životní styl a někdy taky nová rodina. Tohle zažívají hlavně mladí lidé, kteří se přestěhují do nového města nebo tráví za barem tolik času a jsou tak zapálení, že přijdou o staré kamarády a zavřou se do profesní bubliny. Tendenci přepálit start mívají převážně nováčci, ale nemá smysl je příliš varovat. Všichni si tím musí sami projít a zjistit, že taková cesta není dlouhodobě udržitelná.

Proč je gastronomie rizikovou branží?
V posledních letech se o tom hodně mluví, ale málokdo si umí představit, jak brutálně náročná je to práce. Konkrétně v barech pracujete v noci a dnes už se ví, jak nedostatek spánku škodí lidskému organismu. Jistě, posune se vám režim, jenže nespíte v době, kdy má tělo regenerovat, a nevyspání prohlubuje frustraci. Podle mě se to nedá vydržet celý život. Spousta lidí si nakonec najde zaměstnání, do kterého můžou chodit přes den.

Každá směna v baru nebo restauraci vyžaduje krizový management, protože neustále čelíte novým a potenciálně stresovým situacím. Musíte být ve střehu, což vás sice přenáší do stavu flow, ale zároveň zahlcuje a udržuje v permanentním stresu. Navíc pracujete s lidmi, kteří jsou pod vlivem látek měnících vědomí, a musíte si vždycky zachovat tvář a profesionální přístup, i když prožíváte vlastní životní příběh.

Je kontakt s lidmi velkým stresorem?
Určitě. Jako psycholožka denně vyslechnu třeba šest klientů, zatímco barmanům a číšníkům se u stolů protočí tolik osudů, že se musí naučit nepouštět k sobě všechno, co k nim hosté vysílají. Z mého pohledu jsou lidé z gastra jedni z nejvnímavějších – dokážou rozpoznat, co kdo v danou chvíli potřebuje. A právě tohle nepřetržité napojování se na lidi a jejich nálady je nesmírně vyčerpávající.

Tým v podniku by měl fungovat jako dobře sehraný orchestr, ve kterém nikdo nehraje sólo. Personál se musí naladit nejen na zákazníka, ale taky na kolegy, přizpůsobovat se a navzájem si vypomáhat. Lidé na place i v kuchyni bývají senzitivní, baví je sdílet emoce a žít ve „smečkách“, což je intenzivní a krásné, ale taky nebezpečné. Stojí pak totiž jen kousek od workoholismu, rizikového pití alkoholu, nebo dokonce od vyhoření.

Mohlo by vás zajímat

Vyhořet může jen ten, kdo hoří. Jak se chránit?

Proč nebrat dlouhodobý stres (v restauracích) na lehkou váhu a jak s ním bojovat?

Jak před tím vším chráníte vaše lidi?
Nedávám jim rady, ale prostor pro hledání vlastních otázek a odpovědí. Zásadní hodnotou je pro nás svoboda, takže se je snažíme podporovat, ale zároveň je necháváme tápat i chybovat, aby získali zkušenost. Jedině tak pochopí, proč mají dodržovat určitá pravidla, a vyroste v nich vnitřní motivace zlepšit svůj životní styl. Na úvodních školeních se bavíme o problematice alkoholu, o stravě nebo relaxaci, ale není to direktivní, protože rozhodnutí musí vycházet z nich samotných.

Co je podle vás nejlepší prevencí?
Na prvním místě je to sebereflexe. Každý by se měl naučit vnímat sám sebe a odhadnout svoje psychické i fyzické limity. Práce vás může sebevíc naplňovat, ale když tělo protestuje, nenaděláte nic. Pro Lidi z Baru je silnou prevencí blízkost druhých, komunikace a podpůrná síť v rámci kolektivu, který si buduje pevné vztahy a důvěru. Díky tomu dokážou lídři, a nejen oni, snadno registrovat, že má někdo v týmu problémy, a včas se podchytí příznaky čehokoli, co by mohlo skončit tragicky.

Je podle vás pozice psychologa v restauracích nutná?
Spoustu mé práce zastanou šikovní lídři nebo citlivější lidé v týmu, i tak si ale myslím, že pro firmy s prolidskou orientací, ať už jsou to restaurace, nebo výrobní podniky, je užitečné mít po ruce člověka, který má komplexní přehled o firemní kultuře. Ten je pak schopný nabídnout lidem či týmům bezpečné prostředí, ve kterém si dokážou lépe zpracovat zaseknuté problémy nebo si ujasnit svoje další směřování.

Psycholog zkrátka není nezbytný, ale užitečný benefit pro zaměstnance, kteří své práci obětují hromadu času a někdy i kus zdraví.