Vyhořet může jen ten, kdo hoří. Jak se chránit?
Američan Sean Brock se po dvanácti letech vzdal pozice šéfkuchaře v restaurační síti a postavil před kariéru svoje zdraví. Jeho centrální nervový systém začal útočit sám na sebe a vlastní tělo se mu stalo nepřítelem. Potíže se zrakem a psychikou, které si lékaři neuměli vysvětlit, ho donutily ke změně: „Dal jsem do toho tolik, že můj imunitní systém prostě vypnul. Měl jsem osm úspěšných restaurací v pěti městech, ale nechal jsem toho. Je to spousta tvrdé práce, peněz, ale musíte do toho dát i srdce a duši,“ řekl Sean pro Fine Dining Lovers.
Po dvou letech odpočinku, který obnášel léčbu a terapie, nový přírůstek do rodiny a taky nutnou změnu pohledu na práci v gastronomii, se vrátil na scénu. Plný energie a konkrétních představ, jak vytvořit ideální pracovní prostředí. „Dlouho nikdo z nás nezpochybňoval militantní mentalitu v kuchyních, ale já už nemám chuť pracovat v tom, co jsem opustil. Chci na to jít jinak a chystám se otevřít báječnou restauraci, ve které nebude stresující pracovat ani jíst,“ plánuje Sean Brock.
Jde o přístup k sobě
Sean chce vybudovat podnik, ve kterém svým lidem umožní dobíjet si energii a regulovat nervový systém. Tomu teď věnuje stejnou pozornost jako vaření: „K mozku a nervové soustavě přistupuju podobně jako ke kusu masa, ze kterého chci udělat perfektní jídlo – musím o něm vědět všechno. Jak s ním zacházet a jaké reakce v něm při vaření probíhají.“
Šéfkuchařovým cílem je rozšířit svoje znalosti a poznatky z terapií mezi personál. V restauraci se tak objeví vyškolení poradci a nabídka kurzů pozitivní psychologie, empatie, meditace nebo pozornosti. „Je to věc vzdělávání, o tomhle mě v gastru nikdo nic nenaučil,“ prohlásil Sean, který se snaží vysvětlit souvislosti a význam správného fungování mozku a nervového systému.
Řešením je jednoduchost
Všechny návrhy na změnu potřebují čas a podporu velkých šéfkuchařů, ti však vyčerpávající nasazení často berou jako odznak cti a známku profesionality. Mezi silné protiargumenty patří tvrzení, že by jídlo v restauracích muselo stát dvojnásobek toho co dnes, aby se jejich zaměstnancům mohly zkrátit směny a zlepšit pracovní podmínky.
Sean Brock má odpověď: jednoduchost. „Nemůžete zdražit a říct, že je to proto, aby se personál cítil lépe. Lidé to nezaplatí, protože si to většina z nich ani nemůže dovolit. Stačí zjednodušit menu, kuchyni a přístup k jídlu i servisu tak, aby to vyhovovalo všem. To je bod, u kterého můžeme začít,“ vysvětluje Sean.
Jak to může vypadat v praxi? Jediné menu jen s několika jídly z mála ingrediencí. Kuchař ani host se nemusí soustředit na stovky komponentů, ale čistě na kvalitu a chuť surovin, na vaření a zážitek z jídla. Sean Brock odhalil tři faktory, které jsou typické pro klasické (nejen) venkovské restaurace s domáckou atmosférou: ingredience, životní prostředí a duše. „Tyhle tři věci můžou udělat z restaurace jedinečný podnik, ale je třeba myslet na to, že stejnou péči jako surovina a životní prostředí potřebuje i naše duše.“
Jednoduchost navíc vůbec není jednoduchá. Kuchař musí mít odvahu a sebedůvěru, zkušenost, dovednost a talent. I z mála pak vznikne něco úžasného. „Je to komplexní, ale ve skutečnosti prosté. Život může být snadný, když chcete, aby snadný byl,“ uvažuje Sean.
Bojme se ho
Stres patří k nejpoužívanějším slovům dnešní doby, ovšem málokdo si uvědomuje, s čím si zahrává. Jde o funkční stav organismu, který reaguje na zátěž – jenže zvládne jen tu krátkodobou. Na dlouhodobý stres není připravený. Člověka, který dennodenně vstává i usíná s hlavou plnou starostí, aniž by se pořádně vyspal, odpočíval u sportu nebo koníčků a setkával se s přáteli, dříve nebo později dožene únava. Nastupuje podrážděnost, ztráta zájmu a životního smyslu, rezignace a hrozí vyhoření. „Náš organismus je jako baterka. Má schopnost se dobíjet, ale když ho čas od času nenapíchneme do zdroje energie, přestane fungovat,“ připomíná psycholog Radek Ptáček.
Syndrom vyhoření často potkává mladé nadšené lidi, kteří v práci narazí na tvrdou realitu a nedostanou šanci uskutečnit své sny. Rizikové jsou i profese pověřené velkou zodpovědností a samozřejmě vedoucí pozice. Když ignorujeme stresové faktory, odpoví nám organismus nejen psychickým vyčerpáním, ale taky zdravotními problémy, pro které lékař často nenajde vysvětlení. Výskyt degenerativních onemocnění, anebo třeba unipolární deprese, která se vyznačuje sníženou aktivitou a koncentrací nebo poruchami spánku, stoupá stejně jako riziko závislosti na drogách a sebevraždy.
První psychologická pomoc
Nejběžnější balíček první psychologické pomoci se bohužel skládá z alkoholu a jiných návykových látek, ze sladkého a léků. Tohle „čištění“ hlavy a tlumení pocitů však pomůže jen do chvíle, než vystřízlivíme anebo dojíme dortík. Jedinou spolehlivou léčbou a prevencí je proto životní spokojenost. Co si pod tím představit?
„Předpokladem životní spokojenosti je spánek, sex a intimita, stabilní vztahy a stabilní práce. Lidé, kteří nacházejí v tom, co dělají, smysl, jsou spokojenější a zdravější. Stejně tak je kvalita našeho života podmíněna kvalitou vztahů, protože osamělost zabíjí víc než alkohol a kouření,“ tvrdí Radek Ptáček.
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
